D. J. B. Hawkins - D. J. B. Hawkins

Denis John Bernard Hawkins (17 července 1906-16 ledna 1964) byl Brit filozof a římský katolík kněz.[1]

Hawkins se narodil v roce Thornton Heath a zúčastnili se Whitgift School Croydon.[2] Získal doktoráty z filozofie (1927) a teologie (1931) z Papežská gregoriánská univerzita v Římě.[2]

V roce 1930 byl vysvěcen na katolického kněze za diecézi Southwarku.[2] Byl farářem v Claygate v roce 1940 a obdržel čestný kánon diecéze Southwarka v roce 1956. Hawkins byl a neo-tomista a aktualizovaný tomismus s moderním myšlením.[2] Byl ovlivněn realismem Tomáš Akvinský, že lidská mysl může znát vnější realitu. Obhajoval také formu přímý realismus a intuitivní teorie vnímání.[2] V recenzi William Kneale popsal Hawkins Kritika zkušenosti jako přepracování Skotská škola zdravého rozumu.[3]

Vybrané publikace

  • Kauzalita a implikace (1937)
  • Přístup k filozofii (1938)
  • Kritika zkušenosti (1945)
  • Náčrt středověké filozofie (1947, 1968)[4]
  • Základy teismu (1950)[5]
  • Být a stát se (1954)
  • Zásadní problémy moderní filozofie (1957)
  • Člověk a morálka (1960)
  • Křesťanská morálka (1963)

Reference

  1. ^ „Hawkins, Denis John Bernard“. Nová katolická encyklopedie. Skupina Gale, 2003.
  2. ^ A b C d E „Denis John Bernard Hawkins“. Oxfordská reference. Vyd. Citováno 18. února 2019
  3. ^ Kneale, William. (1946). Recenzovaná práce: Kritika zkušeností D. J. B. Hawkinse. Filozofie 21 (79): 180–181.
  4. ^ Carré, M. H. (1947). Recenzovaná práce: Náčrt středověké filozofie D. J. B. Hawkinse. Filozofie 22 (81): 81–82.
  5. ^ Campbell, C. A. (1950). Recenzované dílo: Základy teismu od D. J. B. Hawkinse. Filozofický čtvrtletník 1 (1): 87–88.