Culpa in contrahendo - Culpa in contrahendo

Culpa in contrahendo je latinský výraz ve smyslu „zavinění při uzavření smlouvy“. Je to důležitý koncept v smluvní právo pro mnoho zemí občanského práva, které uznávají jasnou povinnost vyjednávat s opatrností, a ne vést vyjednávacího partnera k tomu, aby jednal v jeho neprospěch před uzavřením pevné smlouvy. v Německé smluvní právo, § 311 BGB uvádí řadu kroků, kterými může být vytvořena povinnost uhradit škodu.

Naproti tomu v Anglické smluvní právo a mnoha dalších jurisdikcích obecného práva došlo k neústupnému soudnímu přijetí tohoto konceptu. Nauka o estoppel byl akademiky označen za dobrý model, ale soudci odmítli, aby to bylo obcházením doktríny ohleduplnost říká, že estoppel musí být štít, ne meč, a místo toho volá po parlamentním zásahu.[1] Na druhou stranu, v případě pozemků, proprietární estoppel efektivně vytvořené závazky bez ohledu na jakoukoli již existující smlouvu. V Spojené státy soudy však povolily směnkový estoppel fungovat jako náhrada za doktrínu protiplnění. Tento pohyb byl stimulován přijetím koncepce v části 90 první Přepracování smluv.

Německé právo

Rudolf von Jhering je připočítán s vývojem culpa in contrahendo doktrína. Podle převládajícího výkladu německého občanského zákoníku taková právní doktrína původně neexistovala. Soudy viděly mezeru v zákoně a využily culpa in contrahendo doktrína k jeho naplnění.

Od reformy závazkového práva v roce 2001 culpa in contrahendo stanoví zákon. (§ 311 odst. 2 ve spojení s § § 280 odst. 1 a čl. 241 odst. 2 německého občanského zákoníku).

Belgické právo

Článek 1382 belgického občanského zákoníku je obecným právním základem pro náhradu škody způsobené a culpa in contrahendo.

Viz také

Reference

  1. ^ Pozvána anglická a skotská právní komise Harvey McGregor vypracovat „smluvní kodex“ (který je kodifikací a fúzí anglického a skotského smluvního práva), ale ani jedna země nepřijala jeho doporučení z roku 1993.
  • Rudolf von Jhering, „Culpa in contrahendo oder Schadensersatz bei nichtigen oder nicht zur Perfection gelangten Verträgen“, Jahrbüchern für die Dogmatik des heutigen römischen und deutschen Privatrechts, sv. 4, 1861, s. 1–3; přetištěno v Rudolfu von Jheringovi, Gesammelte Aufsätze (1881). Jhering tvrdil, že „míra spoléhání“ by měla být tím správným ve „ne zcela“ zakázkách, např. pokud nedojde k nedorozumění ohledně podmínek smlouvy.