Cristina Lafont - Cristina Lafont

Cristina Lafont
narozený
Valencie, Comunidad Valenciana, Španělsko
Škola
InstituceNorthwestern University
Hlavní zájmy

Cristina Lafont je profesorem filozofie na Northwestern University.[1] Její současný výzkum se zaměřuje na normativní otázky v politická filozofie vztahující se k demokracie a účast občanů, globální správa, lidská práva, náboženství a politika. Pracuje v rámci deliberativní demokratické teorie, kde hájí participativní konstrukt demokratického ideálu před návrhy izolovat politické rozhodování od vlivu občanů.[2] Tato koncepce vyžaduje, aby občané při svých politických úvahách ve veřejné sféře respektovali prioritu veřejného rozumu před náboženskými nebo jinak komplexními pohledy.[3] Na úrovni globální správy argumentuje proti současnému stavově orientovanému chápání závazků v oblasti lidských práv kvůli mezerám v ochraně, které ponechává otevřené. Místo toho prosazuje ambicióznější konstrukt odpovědnost chránit (R2P) lidská práva, která interpretuje jako prozatímní povinnost mezinárodního společenství jako celku, dokud nebudou k dispozici příslušné instituce k odstranění těchto mezer.[4][5] Lafont je také široce známá pro svou práci v Kritická teorie,[6] zejména pro její kritické zpracování témat ve filozofii Jürgen Habermas.[7][8] Dřívější filozofická práce Cristiny Lafontové v filozofie jazyka z Heidegger je hermeneutika problémy v její identifikaci specifické formy „lingvistického obratu“ (zaměřeného na „svět odhalující“ funkci koncepčních struktur v jazyce) v postkantovštině Německá filozofie mezi Hamann a Habermas.[9] Výsledkem je, že systematická idealistická a konstruktivistická tendence této tradice je dána specifickým souborem předpokladů v její jazykové filozofii. V této práci aplikuje vybrané nástroje z teorie významu vyvinuté v analytické filozofii jazyka[10] k základním problémům z německé kontinentální filozofie. Tento přístup umožňuje plodné a přesné srovnání např. Robert Brandom inferencialistický rámec a hermeneutika nebo Habermasova teorie komunikativního jednání. Jedním z hlavních principů Lafontovy filozofické práce, která probíhá v těchto jinak velmi odlišných dílech, je její zájem o nezbytné podmínky pro normativní racionální kritiku a odůvodněnou změnu na tomto základě. To motivuje její naléhání na potřebu realistických korektivů idealismu charakteristických pro německou filozofii jazyka, jelikož to stojí za jejím kritickým zkoumáním principů veřejného rozumu v deliberativní demokracii a tím, že řídí její výzkum v oblasti lidských práv (nejen konstruovaných) (ale zdrojem morální kvality právních a politických systémů).

Vzdělání, hlavní profesury a vyznamenání

Lafont absolvoval „cum laude“ s a Licenciatura ve filozofii na Universidad de Valencia v roce 1987. Odtamtud se přestěhovala do Johann Wolfgang Goethe Universität Frankfurt (Main), kde získala doktorát z filozofie (Dr. phil.) „summa cum laude“ v roce 1992 pod vedením Jürgena Habermase. Na téže univerzitě získala titul Habilitace v roce 2000 Cristina Lafontová zastávala řadu pozic jako významná lektorka nebo hostující profesorka v anglicky mluvícím, španělsky mluvícím a německy mluvícím akademickém světě. Byla tedy hostující profesorkou na Universidad Autónoma de Mexico (Mexiko), Universidad Carlos III Madrid (Španělsko), Universidad de Oviedo (Španělsko), Lehrbeauftragte na Johann Wolfgang Goethe Universität Frankfurt. V roce 2008 uspořádala přednášku o sekulárnosti a hodnotě na London School of Economics,[11] v roce 2009 přednášky García Máynez na Universidad Autónoma de Mexico (Ciudad de Mexico, D.F.), v roce 2011 zastávala křeslo Spinoza na University of Amsterdam,[12] a v letech 2012-13 byla Fellow na Berlínský institut pro pokročilé studium[13]

Vybraná díla

  • Global Governance and Human Rights (Spinoza Lectures Series), Amsterdam, van Gorcum, 2012. ISBN  9789023250753.
  • Habermas Handbuch, Stuttgart, Metzler Verlag, 2009. Co-edited with H. Brunkhorst and R. Kreide. ISBN  9783476022394. (Anglicky: Columbia University Press, připravováno; čínsky: Social Sciences Academic Press Peking, připravováno).
  • Heidegger, Language and World-Disclosure, Cambridge, Cambridge University Press 2000. ISBN  9780521662475. (Německy: Sprache und Welterschließung. Zur linguistischen Wende der Hermeneutik Heideggers, Frankfurt, Suhrkamp 1994. ISBN  9783518581735; Španělsky: Lenguaje y apertura del mundo, Madrid, Alianza Ed. 1997. ISBN  9788420628929.)
  • Lingvistický obrat v hermeneutické filozofii, Cambridge, MA, MIT Press 1999. ISBN  9780585190099. (Španělsky: La razón como lenguaje, Madrid, Machado Libros 1993. ISBN  9788477748687. Číňan: Zhejiang University Press, připravováno)
  • „Suverenita a mezinárodní ochrana lidských práv“, The Journal of Political Philosophy, doi: 10.1111 / jopp.12086
  • „Philosophical Foundations of Judicial Review“, D. Dyzenhaus a M. Thornburn, eds., Philosophical Foundations of Constitutional Law, Oxford University Press, připravováno.
  • „Lidská práva, svrchovanost a odpovědnost chránit“, v Constellations 21/1 (2015), 68-78.
  • „Deliberation, Participation, and Democratic Legitimacy: should Deliberative Mini-publics Shape Public Policy?“, In Journal of Political Philosophy, 23/1 (2015), 40-63.
  • „Náboženský pluralismus v deliberativní demokracii“, F. Requejo a C. Ungureanu, ed., Demokracie, právo a náboženský pluralismus v Evropě, London: Routledge, připravováno.
  • „Dohoda a souhlas v Kantovi a Habermasovi: Může být kantovský konstruktivismus pro demokratickou teorii plodný?“ in The Philosophical Forum 43/3 (2012), 277-95.
  • „Odpovědnost a globální správa: výzva koncepci lidských práv zaměřené na stát,“ v etice a globální politice, 3/3 (2010), 193-215.
  • „Náboženství a veřejná sféra. Jaké jsou rozhodovací povinnosti demokratického občanství?“, In Philosophy & Social Criticism, 35 / 1-2 (2009), 127-50.
  • „Alternativní vize nového globálního řádu: v co by měli kosmopoliti doufat?“, InEthics & Global Politics 1 / 1-2 (2008), 1-20.
  • „Význam a interpretace. Mohou být Brandomian Scorekeepers Gadamerian Hermeneuts?“, Philosophy Compass 2 (2007), 1-13.
  • „Náboženství ve veřejné sféře: poznámky k Habermasově koncepci veřejné diskuse v postsekulárních společnostech“, Constellations, 14/2 (2007), 236-56.
  • „Is the Ideal of a Deliberative Democracy Coherent?“, In S. Besson and J.L. Martí (eds.), Deliberative Democracy and its Discontents, Aldershot: Ashgate, 2006, pp. 3-26.

Reference

  1. ^ Osobní stránka Cristiny Lafontové na katedře filozofie na Northwestern University
  2. ^ Lafont, Cristina (2014). „Deliberation, Participation, and Democratic Legitimacy: should Deliberative Mini-publics Shape Public Policy?“. Journal of Political Philosophy. 23: 40–63. doi:10.1111 / jopp.12031.
  3. ^ C. Lafont, „Náboženství a veřejná sféra“
  4. ^ Lafont, Cristina (2015). „Suverenita a mezinárodní ochrana lidských práv“. Journal of Political Philosophy. 24 (4): 427–445. doi:10.1111 / jopp.12086.
  5. ^ C. Lafont, globální správa a lidská práva
  6. ^ Stanfordská encyklopedie filozofie o kritické teorii
  7. ^ Stanfordská encyklopedie filozofie vstup na Jürgen Habermas
  8. ^ Habermas Handbuch (2013), co-ed. s Hauke ​​Brunkhorst a Reginou Kreide
  9. ^ Autorka se setkává s otázkou kritiků ohledně otázky „Zveřejnění Heideggera, jazyka a světa“, s Precisem a odpověďmi Cristiny Lafontové
  10. ^ Internetová encyklopedie filozofie o analytické filozofii jazyka
  11. ^ LSE Secularity and Value Lectures
  12. ^ „Amsterdam University, seznam židlí Spinoza“. Archivovány od originál dne 2016-02-16. Citováno 2016-02-07.
  13. ^ Profil kolegyně Cristiny Lafontové na Wissenschaftskolleg zu Berlin

externí odkazy