Cristian Carrara - Cristian Carrara - Wikipedia

Cristian Carrara

Cristian Carrara (narozen 28. ledna 1977 v Pordenon ) je italský skladatel, který působí na italské sociální a institucionální scéně.

Časný život

Vystudoval skladbu na konzervatoři „Jacopo Todini“ v roce 2006 Udine pod mistrem Renato Miani. Je autorem hlavně symfonické a komorní hudby, ale také děl pro hudební divadlo a televizi. Jeho skladby jsou pravidelně uváděny v prestižních koncertních sálech, jako je např Národní akademie sv. Cecílie i.[1] v Řím Berlínská síň, Maggio Musicale Fiorentino,[2] Auditorium Binyanei Hauma v Jeruzalém.

Carrara spolupracuje s několika slavnými mezinárodními umělci, mezi nimiž jsou i dirigenti orchestru jako Matthieu Mantanus,[3] John Neschling, Flavio Emilio Scogna Meir Wellber, Paolo Olmi,[4] Michalis Economou, Jan Latham Koenig,[5] Lior Shambadal[6] a sólisté Alda Caiello, Roberto Abbondanza, Roberto Prosseda, Floraleda Sacchi, Francesco D’Orazio, Francesco Dego a Stefano Montanari.[2]

Jeho hudbu hrají významná tělesa a orchestry, jako je Orchestra Sinfȏnica Municipal of San Paolo, Orchestra della Universidad Nacional Autónoma z Mexico City,[7] filharmonický orchestr Fenice v Benátkách,[8] Filarmonica Toscanini v Parmě,[9] regionální toskánský orchestr, orchestr Lyric Theatre v Cagliari,[10] Katarský symfonický orchestr, Berliner Symphoniker,[11] Ra’anana Symphonette and the Orchester Lyrique et Symphonique de Nancy.[12]

Funguje

Jevištní práce

  • Sola Beatitudo (2017)
  • Cindarella (2016)
  • Faust (2015)
  • Canzone dei luoghi comuni [Songs of commonplace] (2014)
  • Il giocatore. Soliloquio dalla fossa [Hráč. Monolog z hrobu] (2014)
  • Oliver Twist (2012)
  • La Piccola Vedetta Lombarda [The Little Lookout of Lombardy] (2011)

Sólový nástroj

  • Neve corrente [Running snow] (2013)
  • Zvonkohra (2013)
  • Klavírní deník (2011)

Sólista a orchestr

  • „The Waste Land“, violový koncert (2016)
  • „Machpela“ dialog pro housle, violoncello a orchestr (2016)
  • Válečné ticho (2015)
  • Mírová předehra (2011)
  • Liber mundi (2011)
  • Magnificat (2011)
  • Tváří v tvář (2010)
  • East West Romance (2009)
  • Destinazione del sangue [Destinace krve] (2008)
  • Infinito silenzio [Nekonečné ticho] (2004)
  • Cantico dei cantici [Píseň písní] (2001)

Orchestr

  • Eveline (2016)
  • Vivaldi. In memoriam (2014)
  • Alto sui pedali [vysoko na pedálech]. Suita pro kolo a orchestr (2014)
  • Ondanomala, Vajont, 9 Ottobre 1963 [Tsunami, Vajont, 9. října 1963] (2013)
  • Alto sui pedali [High on pedals] (2013)
  • Visioni romane [římská vize] (2013)
  • Příběhy z podzemí (2012)
  • Mater (2009)
  • Icone [Ikony] (2009)

Komora

  • Le Petit Prince (2017)
  • Ludus (2013)
  • Tango mé manželce (2011)
  • Memorie dal sottosuolo [Příběhy z podzemí] (2011)
  • Trilogia della bellezza [Trilogie krásy] (2007)
  • Pater (2007)
  • Kvartet č. 2 (2001)
  • Com’è l’aldilà [Jaký je posmrtný život] (2001)
  • Sonáta (2001)
  • Kvartet č. 1 (2001)

Diskografie

Monografie

  • Faust na obloze, Warner Classics, 2017
  • Magnificat a další orchestrální díla, Brilliant Classics, 2015
  • La Piccola Vedetta Lombarda (rozsvícená Malá rozhledna Lombardie), vyd. Tactus, DDD TC 970303, 2012
  • Ludus, Amadeus Art AAP13001, 2013
  • Liber Mundi, vydání Arts Music / Curci, 2012
  • Klavírní deník, Incipit Records / Egea Music, 2011
  • Destinazione del sangue- Icone [Destination of Blood - Icons], vyd. Nuova Stradivarius, 2009

Spolupráce

  • Bianco [White], In A Tribute to Alberto Burri, ed. Jednoduchý oběd, 2015
  • Luce [Light], Crossroads, Vdm records, 2007
  • Infnito silenzio [Oh nekonečné ticho], v „Tra le tue braccia“ [„V náručí“], série Solidarity art, Curci 2005
  • Canzone tra le guerre [Písně mezi válkami], v Souvenir d'Italie, Liber @, 2007

Národní a mezinárodní kritické názory

K jeho skladbám se pozitivně vyjádřilo několik osobností.

  • „Je autorem, který snadno komponuje“ - Giorgio Battistelli
  • „Vím, že bych chtěl sdílet jeho hudbu s ostatními a poslouchat ji znovu a znovu“ - Rob Haskins
  • „Jeho hudba je srdcem blízká, je jasná, ale ne jednoduchá, je přímá, ale mluví jazykem plným tajemství: jazykem poezie“ - Elena Formica
  • „psaní je velmi pozorné na vyváženost a jemnost harmonické struktury, ale je skvělé ve svých tvůrčích záměrech, pro které se celý kontext projevuje pevně a jasně, schopný odhalit - za oponou zdánlivě jednoduché hudby - strašlivou otázku zlověstného výsledku toho, co je prohlášeno za dobré, to přináší válka, každá válka. “ - Claudio Strinati
  • „Carrara ukazuje ve své hudbě italskou kvalitu, lyrický výraz plný krásných sentimentů“ - Jorge Coli
  • „V Cararině hudbě je vědomé oživení souznění a melodie, které připomíná archaickou středomořskou tradici s přesným záměrem vytvořit hlubokou popisnou schopnost, schopnost vytvářet v mysli posluchače inovativní obrazy a vize souvislého zabarvení směs toku, která se hned stane „postavou“. “ - Flavio Emilio Scogna
  • „S extrémní soudržností je evokace této hudby výsledkem velmi transparentní a přímá, zejména proto, že je za každou cenu osvobozena od pravidla originality, které se sleduje, i když zde není nic originálního.“ - Federico Capitoni
  • „Hudba Cristiana Carrary má vzácný dar, pro naši dobu i pro současné skladatele velmi vzácný: mluví přímo k srdci posluchače, překračuje vysoké bariéry desítek let složitých intelektuálních úvah a kulturních dogmat, které ukládá sterilní logika večírku. Andrea Milanesi, Liber Mundi od Cristiana Carraru, hudba naší doby, která mluví ke všem. “

Další hudební díla

Cristian Carrara je autorem a hostitelem televizních hudebních pořadů[13] a vytvořil a režíroval diskografickou sérii „solidární umění“, kterou propagovali Curci, Feltrinelli / Ricordi MediaStores a Křesťanská sdružení italských pracovníků.[14] Spolu s Antonellou Ruggierem je také autorem písně „Píseň mezi válkami“, která byla uvedena v Sanremo v roce 2007, nositele ceny Lunezia pro Sanremo téhož roku a jednoho z finalistů UNICEF Cena.[15]

Další aktivity

Působí na italské sociální a institucionální scéně; v letech 2002 až 2005 byl národním tajemníkem mládeže křesťanských sdružení italských pracovníků[16] a vytvořil Národní fórum mládeže, jehož byl zakladatelem a prvním mluvčím v letech 2004 až 2009.[17] V letech 2012 a 2013 byl také prezidentem Křesťanských asociací italských pracovníků - provinčních asociací Říma.[18] Ha byl prezidentem Centra politických studií mládeže CNEL (Národní rada hospodářství a práce) - FNG (Národní fórum mládeže) a generálním ředitelem Nadace Achille Grandi pro společné dobro,[19] od prosince 2014 jako regionální poradce; je předsedou Komise pro kulturu a členem komisí pro rozpočet, sociální politiku a zdraví Regionální rady Lazia[20]

Reference

  1. ^ „Accademia Nationale Santa Cecilia - oficiální stránky“. www.santacecilia.it (v italštině). Citováno 2016-04-12.
  2. ^ A b „Opera di Firenze“. Maggio Musicale Fiorentino (v italštině). Archivovány od originál dne 17. 7. 2015. Citováno 2016-04-12.
  3. ^ „Allmusic.com“. Allmusic.com. Citováno 2016-04-12.
  4. ^ „Paolo Olmi dirigerà il Concerto di Pasqua a Ravello sabato 19 aprile“ (v italštině). Archivovány od originál dne 25.03.2016. Citováno 2016-04-12.
  5. ^ „Due prime mondiali, un pianoforte unico al mondo“ (v italštině). Citováno 2016-04-12.
  6. ^ "04.27.2012: CRISTIAN CARRARA in PORDENONE" (v italštině). Citováno 2016-04-12.
  7. ^ „UNAM - Dirección General de Música“ (ve španělštině). Citováno 2016-04-13.
  8. ^ „Orchestra Filarmonica della Fenice - dělat hudbu ne válčit“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  9. ^ „La Filarmonica Toscanini esegue le musiche di Cristian Carrara nel disco Liber Mundi“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  10. ^ „Quinto Omaggio a Debussy al Teatro Lirico di Cagliari“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  11. ^ „I Berliner Symphoniker in esclusiva nazionale al Verdi di Pordenone“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  12. ^ „Orchester symphonique et lyrique de Nancy“ (francouzsky). Archivovány od originál dne 10. 8. 2014. Citováno 2016-04-13.
  13. ^ „Cose di musica“ (v italštině). Archivovány od originál dne 30.06.2012. Citováno 2016-04-13.
  14. ^ „Collana di arte solidale“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  15. ^ „Canzoni contro la guerra“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  16. ^ „Carrara portavoce del forum nazionale dei giovani ACLI“ (v italštině). Archivovány od originál dne 10. 9. 2016. Citováno 2016-04-13.
  17. ^ „L'Italia non è un Paese per giovani“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  18. ^ „In città: Cristian Carrara nuovo presidente Acli Roma“ (v italštině). Citováno 2016-04-13.
  19. ^ „Il silenzio e la politica“ (v italštině). Archivovány od originál dne 2016-03-05. Citováno 2016-04-13.
  20. ^ „Consiglio Regionale del Lazio“ (v italštině). Archivovány od originál dne 2016-08-16. Citováno 2016-04-13.

externí odkazy