Protějšek fond - Counterpart fund

A fond protistrany je fond zřízený jako součást ujednání o přeměně cizí pomoc (často v USD) na účet v domácí měně země přijímající pomoc. Protějškové fondy použila UNRRA a Marshallův plán v obnově západní Evropy po Druhá světová válka,[1] a dnes zůstává běžnou technikou poskytování rozvojové pomoci.

Jedním ze způsobů založení protějškového fondu je nejprve zařídit, aby podniky v zemi přijímající pomoc, které chtějí dovážet zboží, platily za dovoz v místní měně. Vláda příjemce pomoci pak může použít zahraniční pomoc (stále možná v amerických dolarech) k zaplacení zboží. Díky tomu je import snazší, protože je obvykle snazší provádět platby v amerických dolarech než v místních měnách. Dovozní prostředky poskytnuté dárcovskými zeměmi jsou také často vázány na dovoz z dárcovských zemí. Obchodní dohody jsou často uspořádány tak, aby dovoz mohl pocházet pouze z národa, který poskytuje pomoc. Tento přístup je přínosem pro exportní průmysl dárce.

Další metodou pro zřízení protějškových fondů je darování zboží (například potravinové pomoci) zemi přijímající pomoc. Vláda příjemce pak může prodat zboží a použít výtěžek (přijatý v místní měně) k vytvoření protějškového fondu.

Tímto způsobem může přijímající vláda zřídit partnerské fondy v místní měně. Tyto platby jsou sloučeny do fondu, který se používá k dalšímu financování výdajů na rozvoj.

Další výdaje mohou mít formu investic do infrastruktury nebo průmyslu, splácení dluhu nebo deficitu nebo stabilizace měny. Investice těchto fondů může mít spíše podobu půjček než grantů, čímž se vytvoří stálý fond investičního kapitálu. K vytvoření takového investičního fondu byly použity například německé protějšky Marshallova plánu, které jsou v provozu dodnes.

Příklad

Předpokládejme, že v roce 1949 si německá stavební společnost přála koupit americký jeřáb pro účely rekonstrukce v Německu. Podle dohody o protistraně by společnost koupila jeřáb od západoněmecké vlády v roce Německé značky. Německé značky by pak byly uloženy v centrální bance. The Správa hospodářské spolupráce (EÚD), orgán zprostředkující protějškové fondy, by americkému vývozci jeřábů zaplatil v amerických dolarech povolených podle Evropský program obnovy (ERP). Mezitím by německé marky byly použity k financování projektu obnovy schváleného EÚD.

Tato transakce měla několik výhod. Za prvé, namísto přímého převodu aktiva nebo převodu měny pro dovoz tento systém stimuloval účast v ekonomice (v tomto případě Německu) s využitím místní měny. U německé stavební společnosti došlo k celé transakci v západním Německu a byla sjednána rodící se vládou. Navíc, protože platba probíhala v místní měně, neměl to žádný negativní dopad na západoněmeckou platební bilanci, což bylo hlavním problémem ERP. A konečně, místo uchýlení se k inflační politice, jak se to často dělo v poválečných obnovách, měla centrální banka příliv měny, která mohla půjčovat na projekty.[2]

Reference

  1. ^ Greg Behrman, Marshallův plán, Aurum Press Ltd., 2008, s. 178 179 232.
  2. ^ Steil, Benn (2018). Marshallův plán: Úsvit studené války (1. vyd.). New York: Simon & Schuster. str. 347–8. ISBN  9781501102370.