Úmluva o některých konvenčních zbraních - Convention on Certain Conventional Weapons

Úmluva o některých konvenčních zbraních
Vypracováno10. - 28. září 1979 a 15. září - 10. října 1980
Podepsaný10. dubna 1981
Efektivní2. prosince 1983 (1983-12-02)
Stav20
Originál
signatáři		50
Strany125[1]
Kompletní seznam
DepozitářGenerální tajemník OSN
JazykyArabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština
Úmluva o některých konvenčních zbraních v Wikisource

The Spojené národy Úmluva o některých konvenčních zbraních (CCW nebo CCWC), uzavřené dne Ženeva 10. října 1980 a vstoupila v platnost v prosinci 1983, usiluje o zákaz nebo omezení používání určitých látek konvenční zbraně které jsou považovány za nadměrně škodlivé nebo jejichž účinky jsou nevybíravé. Celý název je Úmluva o zákazech nebo omezeních používání některých konvenčních zbraní, u nichž lze předpokládat, že jsou nadměrně škodlivá nebo mají nevybíravé účinky. Konvence zahrnuje miny, nastražené pasti, zápalné zbraně, oslepující laserové zbraně a odbavení výbušné zbytky války.

Cíle

Cílem úmluvy a jejích protokolů je stanovit nová pravidla na ochranu EU civilisté před zraněním zbraněmi, které se používají v ozbrojených konfliktech, a také k ochraně bojovníci před zbytečným utrpením. Konvence zahrnuje fragmenty které jsou v lidském těle nezjistitelné Rentgenové záření, miny a nastražené pasti, a zápalný zbraně, oslepující laserové zbraně a odstranění výbušných zbytků války. Smluvní strany úmluvy musí přijmout legislativní a jiná opatření k zajištění dodržování úmluvy.[2]

CCWC spolu s Úmluva o chemických zbraních (CWC) slouží jako deštník pro protokoly o konkrétních zbraních.[Citace je zapotřebí ] Úmluva a její připojené protokoly se vztahují na všechny typy ozbrojených konfliktů, mezinárodní i mezinárodní. To nebyl případ, kdy byla úmluva poprvé přijata, ale oblast působnosti byla rozšířena o dvě konference v letech 1996 a 2001. Některá ustanovení platí také po skončení otevřeného nepřátelství, například pravidla v protokolech II a V o minimalizaci nebezpečí z doly a další munice.[2]

CCWC postrádá ověřovací a donucovací mechanismy a neuvádí žádný formální proces řešení problémů s dodržováním předpisů. Smluvní stát může vyvrátit svůj závazek vůči úmluvě nebo některému z protokolů, zůstane však právně vázán do jednoho roku poté, co oznámí depozitáři smlouvy, generálnímu tajemníkovi OSN, svůj úmysl zbavit se svých závazků.[Citace je zapotřebí ]

Přijetí a vstup v platnost

CCWC se skládá ze sady další protokoly poprvé formulováno 10. října 1980 v Ženevě a vstoupilo v platnost 2. prosince 1983. Ke konci října 2020 je úmluvy 125 smluvních stran.[1] Některé z těchto zemí přijaly pouze některý z pěti protokolů, přičemž dva jsou minimem, které je nutné považovat za stranu.[3]

Konvence má pět protokolů:

Protokol II byl změněn v roce 1996 (rozšířením jeho oblasti působnosti) a vstoupil v platnost 3. prosince 1998. Novela rozšířila omezení používání nášlapných min na vnitřní konflikty; zavedené standardy spolehlivosti pro vzdáleně dodávané miny; a zakázal použití nezjistitelných fragmentů v protipěchotních minách (APL). Nesouhlas s úplným zákazem nášlapných min vedl k Ottawská smlouva.[5]

Protokol I: Nedetekovatelné fragmenty

Protokol I o nedetekovatelných fragmentech zakazuje použití jakékoli zbraně, jejíž primárním účinkem je poranění fragmenty, které nejsou detekovatelné v lidském těle rentgenovými paprsky.[2][6] Důvodem je, že takové fragmenty se obtížně odstraňují a způsobují zbytečné utrpení. Protokol platí, když „primárním účinkem“ je poranění nezjistitelnými fragmenty a nezakazuje veškeré použití např. plast v designu zbraní.[7]

Protocol II: Mines, Booby Traps and Other Devices

Hlavní článek: Protokol o dolech, nástrahách a dalších zařízeních

Protokol II o zákazech nebo omezeních používání min, nástražných pastí a jiných zařízení byl změněn dne 3. května 1996 za účelem posílení jeho ustanovení a rozšíření oblasti působnosti na mezinárodní i vnitřní ozbrojené konflikty. Protokol reguluje, ale nezakazuje, miny. Zakazuje použití nezjistitelných protipěchotní miny a jejich převod; zakazuje používání nedeštruktivních a nedeaktivačních min mimo oplocené, monitorované a označené oblasti; zakazuje směrování min a nástrah proti civilistům; požaduje, aby strany konfliktu po skončení konfliktu odstranily miny a nástrahy; rozšiřuje povinnosti ochrany mírových a jiných misí OSN a jejích agentur; požaduje, aby státy vymáhaly dodržování jejích ustanovení v rámci své jurisdikce; a požaduje v případě porušení trestní sankce.[2][8]

Protokol III: Zápalné zbraně

Hlavní článek: Protokol o zápalných zbraních

Protokol III o zákazech nebo omezeních používání zápalných zbraní zakazuje za všech okolností učinit z civilního obyvatelstva jako takového, jednotlivých civilistů nebo civilních předmětů, předmět útoku jakoukoli zbraní nebo střelivem, které jsou primárně určeny k zapálení předmětů nebo způsobit poranění osob popáleninami působením plamen, teplo nebo jejich kombinace, vyrobené a chemická reakce látky dodané na cíl. Protokol také zakazuje použití dodávaného vzduchu zápalné zbraně proti vojenským cílům v koncentraci civilistů a omezuje použití zápalných zbraní dodávaných jinými prostředky. Les a jiné rostliny nemusí být cílem, pokud nejsou použity k zakrytí bojovníků nebo jiných vojenských cílů.[2][9]Protokol III uvádí určité typy munice jako kouřové granáty které mají pouze sekundární nebo dodatečný zápalný účinek; tyto typy munice se nepovažují za zápalné zbraně.[10]

Protokol IV: Slepé laserové zbraně

Hlavní článek: Protokol o oslepujících laserových zbraních

Protokol IV o oslepujících laserových zbraních zakazuje použití laserových zbraní speciálně určených k trvalému použití slepota. Strany protokolu rovněž souhlasí s tím, že nebudou tyto zbraně předávat žádnému státnímu ani nestátnímu subjektu.[2] Protokol nezakazuje laserové systémy, u nichž je oslepení vedlejším nebo vedlejším účinkem, ale strany, které s ním souhlasí, musí přijmout veškerá proveditelná preventivní opatření, aby se těmto účinkům vyhnuly.[11][12]

Protokol V: Výbušné zbytky války

Hlavní článek: Protokol o výbušných zbytcích války

Protokol V o výbušných zbytcích války vyžaduje povolení UXO (nevybuchlá munice), například nevybuchlé bomby z kazetové bomby a opuštěný výbušné zbraně. Po ukončení aktivního nepřátelství stanoví protokol V odpovědnost za strany, které využily výbušné zbraně pomoci s odbavením nevybuchlá munice které toto použití vytvořilo. Strany jsou rovněž povinny, s výhradou určité kvalifikace, poskytnout informace o jejich použití výbušných zbraní. Každá strana odpovídá za území, které má po konfliktu pod kontrolou. Protokol se nevztahuje na miny a jiné zbraně, na které se vztahuje protokol II.[2][13] Protokol vznikl v důsledku rostoucího povědomí v průběhu 90. let o nedostatečné ochraně před nevybuchlou municí. Protokol byl přijat v roce 2003 a vstoupil v platnost v roce 2006.[14]

Další návrhy

Od roku 2017 se CCW nepodařilo dosáhnout konsensu o zahájení jednání o přidání mechanismu dodržování předpisů, aby se zajistilo, že strany dostojí svým závazkům, jakož i jednání o zákazu střel nadměrného kalibru (5,56 nebo méně). Čína a Rusko se postavily proti omezením protipěchotních min, jako je požadavek, aby se tyto miny samy deaktivovaly.[15] V 2010s CCW zahájila jednání o omezení smrtící autonomní zbraně.[16]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Úřad OSN pro otázky odzbrojení: Úmluva o zákazech nebo omezeních používání některých konvenčních zbraní, které mohou být považovány za nepřiměřeně škodlivé nebo mají nediskriminační účinky: Stav smlouvy
  2. ^ A b C d E F G „Úmluva o některých konvenčních zbraních z roku 1980 - informační přehled“. Mezinárodní výbor Červeného kříže. Březen 2014. Citováno 4. ledna 2015.
  3. ^ „Úmluva o některých konvenčních zbraních z roku 1980 a její protokoly - ratifikační souprava“. Mezinárodní výbor Červeného kříže. 31. března 2004. Citováno 4. ledna 2015.
  4. ^ http://www.parlament.the-stationery-office.co.uk/pa/ld200304/ldhansrd/vo040105/text/40105w03.htm#40105w03_sbhd2
  5. ^ Mathews, Robert J. (prosinec 2001). „Úmluva o některých konvenčních zbraních z roku 1980: užitečný rámec navzdory dřívějším zklamáním“. International Review of the Red Cross (844).
  6. ^ „Protokol I k Úmluvě o zákazech nebo omezeních používání některých konvenčních zbraní, které mohou být považovány za nepřiměřeně škodlivé nebo mají nerozlišující účinky“. Úřad OSN pro otázky odzbrojení. Citováno 11. ledna 2015.
  7. ^ „Pravidlo 79. Zbraně primárně zranitelné nezjistitelnými fragmenty“. Mezinárodní výbor Červeného kříže. Citováno 11. ledna 2015.
  8. ^ „Protokol o zákazech nebo omezeních používání dolů, pastí a jiných zařízení, ve znění ze dne 3. května 1996“. Úřad OSN pro otázky odzbrojení. Citováno 11. ledna 2015.
  9. ^ „Pravidlo 84. Ochrana civilního obyvatelstva a civilních předmětů před účinky zápalných zbraní“. Mezinárodní výbor Červeného kříže. Citováno 11. ledna 2015.
  10. ^ „Protokol III k Úmluvě o zákazech nebo omezeních používání některých konvenčních zbraní, které mohou být považovány za nepřiměřeně škodlivé nebo mají nerozlišující účinky“. Úřad OSN pro otázky odzbrojení. Citováno 11. ledna 2015.
  11. ^ „Dodatkový protokol k Úmluvě o zákazech nebo omezeních používání některých konvenčních zbraní, které lze považovat za nepřiměřeně škodlivé nebo mít nerozlišující účinky (Protokol IV, nazvaný Protokol o oslepujících laserových zbraních)“. Úřad OSN pro otázky odzbrojení. Citováno 11. ledna 2015.
  12. ^ „Protokol o oslepujících laserových zbraních z roku 1995“. Zbraňová encyklopedie práva. Ženevská akademie. 23. června 2014. Citováno 11. ledna 2015.
  13. ^ „Protokol o výbušných zbytcích války k Úmluvě o zákazech nebo omezeních používání některých konvenčních zbraní, které mohou být považovány za nadměrně škodlivé nebo mají nerozlišující účinky (protokol V)“. Úřad OSN pro otázky odzbrojení. Citováno 11. ledna 2015.
  14. ^ „Protokol o výbušných zbytcích války (protokol V k úmluvě CCW z roku 1980), 28. listopadu 2003“. Mezinárodní výbor Červeného kříže. Citováno 11. ledna 2015.
  15. ^ „Úmluva o některých konvenčních zbraních (CCW) v kostce | Sdružení pro kontrolu zbraní“. www.armscontrol.org. Citováno 29. ledna 2018.
  16. ^ „Autonomní zbraně mění hru“. Ekonom. 25. ledna 2018. Citováno 29. ledna 2018.

Další čtení

externí odkazy