Spotřebitelský soud - Consumer Court

Spotřebitelský soud[1] je soud pro zvláštní účely v Indie která se zabývá případy týkajícími se spotřebitelských sporů, konfliktů a stížností. Jedná se o soudní slyšení zřízená vládou na ochranu práva spotřebitele. Jeho hlavní funkcí je udržovat férové ​​praktiky a smlouvy prodejců. Spotřebitelé mohou podat žalobu na prodejce, pokud jsou prodejci podvedeni nebo využíváni. Soud vydá rozsudek ve prospěch spotřebitelů / zákazníků pouze v případě, že mají doklad o vykořisťování, tj. Směnky nebo nákupní poznámky. Pokud spotřebitel nemá řádné dokumenty potřebné k podání případu, bylo by pro něj velmi obtížné případ vyhrát nebo dokonce podat.[2]

Práva poskytovaná spotřebitelskými soudy

Práva spotřebitelů stanovená spotřebitelskými soudy v Indii jsou:[3]

  1. Právo na bezpečnost: Právo na ochranu před všemi druhy nebezpečných věcí a služeb
  2. Právo na informace: Právo být plně informován o výkonu a kvalitě veškerého zboží a služeb
  3. Právo na výběr: Právo na svobodný výběr zboží a služeb
  4. Právo na slyšení: Právo na slyšení ve všech rozhodovacích procesech týkajících se zájmu spotřebitelů
  5. Právo na náhradu škody: Právo požadovat náhradu, kdykoli došlo k porušení práv spotřebitele
  6. Právo na vzdělání spotřebitele: Právo na úplné vzdělání spotřebitele

Seznam spotřebitelských soudů v Indii

  1. Národní komise pro nápravu spotřebitelských sporů (NCDRC): Národní úroveň soud pracuje pro celou zemi a vydělává požadovanou náhradu škody přesahuje rupií o jednu rupii Národní komise je orgánem spotřebitelských soudů společnosti Apex; je to také nejvyšší odvolací soud v hierarchii.
  2. Státní nápravná komise pro spory spotřebitelů (SCDRC): Soud na úrovni státu pracuje na úrovni státu s případy, kdy je požadovaná kompenzace vyšší než dvacet lakhů za jednu crore. Státní komise má rovněž odvolací pravomoc nad okresním fórem.
  3. Fórum pro nápravu sporů mezi spotřebiteli v okresech (DCDRF): Okresní soud pracuje na okresní úrovni s případy, kdy je požadovaná kompenzace až dvacet lakhů.[4]

Proces podání stížnosti

Proces podání stížnosti u spotřebitelských soudů v Indii, nejprve si budete muset koupit kopii zákona o ochraně spotřebitele. Formát pro podání stížnosti je jednoduchý a jsou uvedeny také pokyny. Doporučujeme, abyste svou stížnost vypracovali jasným a stručným způsobem, osvědčujícím fakta, a doložte ji povinnou dokumentací.

• Spolu se svou stížností a čestným prohlášením musíte přiložit seznam dokumentů, které předkládáte jako součást důkazů a odkazů v souboru stížnosti. Nezapomeňte přiložit pouze fotokopie důkazních dokumentů.

• Podepište a připojte Vakalatnama spolu se svými dokumenty. To dá vašemu právníkovi oprávnění zastupovat váš případ u soudu.

Hnutí spotřebitelů

Hnutí spotřebitelů jako sociální síla vznikla nutností chránit a podporovat zájmy spotřebitelů před neetickými a nekalými obchodními praktikami. Bující nedostatek potravin, hromadění, černý marketing, falšování potravin a jedlý olej v 60. letech organizovanou formou zrodilo spotřebitelské hnutí.

Hnutí se podařilo přinést tlak. Významný krok učinil v roce 1986 Indická vláda s uzákoněním Zákon o ochraně spotřebitele z roku 1986 (KOPRA).[2]

Cíle

Hlavní funkcí soudu pro spotřebitele je poskytnout spotřebitelům nějaké zvláštní privilegium a zachovat postup prodávajícího nebo poskytovatele služeb vůči spotřebiteli. Podávání stížností je velmi jednoduché a spotřebitel nemusí najímat žádného právníka. Přístup ke spotřebitelskému soudu je velmi jednoduchý a extrémně levný, protože se člověk může zastupovat, aniž by si musel najmout právníka a nemusí platit žádný soudní poplatek, ale pouze nominální poplatek.[2]

Viz také

Reference

  1. ^ „Národní spotřebitelské fórum Indie“.
  2. ^ A b C „OCHRANA SPOTŘEBITELE A VNITROSTÁTNÍ SPORY SPOTŘEBITELŮ REDRESSÁLNÍ KOMISE“. NCDRC. Archivovány od originál dne 21. července 2011. Citováno 18. prosince 2012.
  3. ^ „Světový den práv spotřebitelů: Šest práv spotřebitelů, které musí každý Ind znát!“. 15. března 2019. Citováno 26. června 2020.
  4. ^ „DCDRF, Raigad“. Archivovány od originál dne 10. dubna 2009. Citováno 4. ledna 2013.