Vyznání vice barona - Confessions of a Vice Baron

Vyznání vice barona
Vyznání vice barona FilmPoster.jpeg
Režie:S. Roy Luby
William A. O'Connor
Melville Shyer
Herman E. Webber
ProdukovanýWillis Kent (výrobce)
NapsánoMarion Candler (spisovatel)
Willis Kent (spisovatel)
Harvey F. Thew (spisovatel)
V hlavních rolíchViz. níže
KinematografieRobert E. Cline
Harvey Gould
Jack Greenhalgh
Marcel Le Picard
Datum vydání
1943
Provozní doba
59 minut
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina

Vyznání vice barona je americký film z roku 1943 režiséra S. Roy Luby, William A. O'Connor, Melville Shyer a Herman E. Webber. Film byl sestříhán ze záběrů z Mad Youth (1940), Mzda za hřích (1938), Rozbíjení Vice Trust (1937), Závodní sebevražda (1937) a Tempo, které zabíjí (1935). Willy Castello se objevuje v každém z těchto filmů kromě Tempo, které zabíjí.

Tento film je také známý jako Skid Row (Americký název pro opětovné vydání).

Shrnutí spiknutí

Notoricky známý mafiánský šéf James „Lucky“ Lombardi se v noci popravy ohlíží zpět na svůj život a kariéru.

Záběry do minulosti se objevují, když se Lucky, narozená a vyrůstající na Balkánském poloostrově, snaží provdat za peníze a odejde do USA, aby si našla bohatou nevěstu. Navzdory svému jménu nemá štěstí a místo toho se pokusí blafovat svou cestu vpřed a předstírá, že je hrabě De Kloven, bohatý aristokrat.

Jako De Kloven je Lucky najata, aby doprovodila prominentní paní Lolu Morganovou, ale končí, když chce, aby byl jejím milencem. Místo toho se pokusí o nový převlek jako Rudolph Von Hertsen a zapojí se do jiné rakety s Dr. J.M. Randallem, provádí potraty a prodává nechtěné děti.

Když je odhalena raketa, přejde Lucky k obchodu s kuplířováním mladých žen k prostituci. Zachází tak daleko, že přiměje naivní mladé ženy k tomu, aby vložily své životy do svých rukou, prodávaly je jako sexuální otrokyně, čímž vstoupily do podnikání bílého otroctví. Brzy se stane vedoucím takové organizace.

Nick, který má pravou paži, se snaží získat nové zboží pro tento podnik a unese Dorothy, mladou blonďatou školačku. Volba nového ambiciózního okresního právníka způsobuje Lucky problémy, ale odmítá zpomalit.

Lucky se zamiluje do krásné ženy jménem Lois, ale jeho náklonnost se nevrací a ona musí utéct o život z jeho dlouhých nezákonných paží, s pomocí jednoho z Luckyiných dobrosrdečných mužů, Harryho. Když Lucky zjistí, co Harry udělal, nechá ho zabít a nakonec je zatčen a usvědčen z vraždy. Novému okresnímu prokurátorovi se podaří ho odsoudit k smrti.

Vracíme se ze vzpomínek do současnosti, kde se Lucky poučil: ten zločin se nevyplácí.[1]

Obsazení

  • Willy Castello jako Lucky Lombardi aka hrabě de Hoven / Van Hersten / Kilonis
  • Lloyd Ingraham jako J.M. Randall, alias Dr. Havens (editováno od Závodní sebevražda) (archivní záběry)
  • Lona Andre jako Florence Davis (editováno z Závodní sebevražda) (archivní záběry) (uncredited)
  • Dean Benton jako Harry, mladý stoupenec (upraveno z Rozbíjení Vice Trust) (archivní záběry) (uncredited)
  • Betty Compson jako paní Lucy Morganová (upraveno z Mad Youth) (archivní záběry) (uncredited)
  • Lester Dorr jako Eddieho stoupenec (upraveno z Rozbíjení Vice Trust) (archivní záběry) (uncredited)
  • Sam Flint jako Martin Standish, právník gangu (upraveno z Rozbíjení Vice Trust) (archivní záběry) (uncredited)
  • Selmer Jackson jako okresní prokurátor (upraveno z Rozbíjení Vice Trust) (archivní záběry) (uncredited)
  • Donald Kerr jako Man at Party House (archivní záběry) (uncredited)
  • Noel Madison jako Nick, zadavatel v nočním klubu (upraveno z Tempo, které zabíjí) (archivní záběry) (uncredited)
  • Veola Vonn jako Lois, milá dívka (upraveno z Rozbíjení Vice Trust) (archivní záběry) (uncredited)
  • Constance Worth jako Judy (upraveno z Mzda za hřích) (archivní záběry) (uncredited)
  • Carleton Young jako Bruce, datum Judy (upraveno z Mzda za hřích) (archivní záběry) (uncredited)
  • Clara Kimball Young jako Fat Pearl (upraveno z Mzda za hřích) (archivní záběry) (uncredited)

Soundtrack

Reference

  1. ^ „Vyznání vice barona (1943) - Přehled - TCM.com“. Turnerovy klasické filmy. Citováno 5. října 2014.

externí odkazy