Konference o odzbrojení - Conference on Disarmament
| Zkratka | CD |
|---|---|
| Předchůdce | Výbor pro odzbrojení (1979–1984) |
| Formace | 1984 |
| Typ | Mezinárodní |
| Právní status | Aktivní |
| Účel | Diskutování a debata odzbrojení problémy a vydávání doporučení |
| Hlavní sídlo | Palais des Nations |
Členství | 65 zemí |
Generální tajemník | Michael Møller |
| webová stránka | Oficiální webové stránky |
The Konference o odzbrojení (CD) je mnohostranné fórum pro odzbrojení zřízené mezinárodní komunita vyjednávat ovládání zbraní a odzbrojení dohody založené na Palais des Nations v Ženevě. Konference se každoročně schází na třech samostatných zasedáních v Ženevě.
Dějiny
Konference byla poprvé založena v roce 1979 jako Výbor pro odzbrojení jako jednotné mnohostranné vyjednávací fórum pro odzbrojení mezinárodního společenství.[1] To bylo přejmenováno na Konference o odzbrojení v roce 1984.
Konference vystřídala další tři orgány související s odzbrojením: Desetičlenný výbor pro odzbrojení (1960) Osmnáctiletý výbor pro odzbrojení (1962–1968) a Konference Výboru pro odzbrojení (1969–1978).
Konference byla vytvořena se stálou agendou, známou také jako „Desatero“, která zahrnuje následující témata:[2]
- Nukleární zbraně ve všech aspektech
- jiný zbraně hromadného ničení
- Konvenční zbraně
- Snížení vojenské rozpočty
- Snížení ozbrojených sil
- Odzbrojení a rozvoj
- Odzbrojení a mezinárodní bezpečnost
- Vedlejší opatření; opatření k budování důvěry; účinné metody ověřování ve vztahu k odpovídajícím odzbrojovacím opatřením přijatelné pro všechny strany
- Komplexní program odzbrojení vedoucí k obecnému a úplnému odzbrojení pod účinnou mezinárodní kontrolou
Všechna rozhodnutí orgánu musí být navíc dohodnuta konsensem v souladu s pravidly a postupy konference.[3]
Vztah k OSN
Konference je formálně nezávislá na OSN.[4] Ačkoli to není formálně organizace OSN, je s ní spojena různými způsoby. Za prvé a nejdůležitější je generální ředitel Úřad OSN v Ženevě slouží jako generální tajemník konference.[1] Kromě toho, zatímco konference přijímá svůj vlastní jednací řád a program jednání, Valné shromáždění OSN může předat usnesení doporučující konkrétní témata konferenci. Nakonec konference každoročně, případně častěji, předkládá valné hromadě zprávu o své činnosti.[2]
Konference o sekretariátu pro odzbrojení a pobočka pro podporu konference Úřad OSN pro otázky odzbrojení se sídlem v Ženevě poskytuje organizační a věcné služby Konferenci o odzbrojení, jednotnému mnohostrannému fóru pro vyjednávání o odzbrojení mezinárodního společenství.
Práce konference
Konference a její předchůdci byli zpočátku při plnění svého mandátu úspěšní. Pomohli při přípravě mnoha dohod o kontrole zbraní: nejdůležitější je Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968) Úmluva o biologických zbraních (1972) Úmluva o chemických zbraních (1993) a Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek (1996).[5]
Práce orgánu však byla na více než deset let pozastavena, protože členové se po přijetí Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek nedokázali dohodnout na pracovním programu. Mezi problémy patřily napjaté vztahy mezi klíčovými hráči, neshody mezi členy ohledně stanovení priorit otázek a pokusy některých zemí spojit pokrok v jedné oblasti s paralelním pokrokem v jiných oblastech.[2][5][6]
Poté v roce 2009 orgán učinil průlom, když zřídil několik pracovních skupin pro řešení různých témat pod vedením konference. Tyto skupiny se zaměřily na: vyjednání smlouvy zakazující výrobu štěpný materiál pro jaderné zbraně (FMCT), vytvoření praktických kroků ke snížení jaderných zbraní, Prevence závodu ve zbrojení ve vesmíru (PAROS) a řešení negativních bezpečnostních záruk.[2][6][7][8]
Vzhledem k obecné nefunkčnosti konference a jejímu omezenému členství byla jednání na rok 2017 Smlouva o zákazu jaderných zbraní proběhlo na půdě OSN, nikoli na konferenci.[9]
Členství
Konference je v současné době složena ze 65 formálních členů zastupujících všechny známé i známé oblasti světa státy s jadernými zbraněmi. Členové jsou dále organizováni do několika neformálních regionálních skupin, aby usnadnili jejich přípravu a zastoupení na plenárních zasedáních konference.[10]
Západoevropská skupina (WEOG)
Skupina 21 (G-21)
Východoevropská skupina (EEG)
 Bělorusko |  Bulharsko |  Kazachstán |
 Rumunsko |  Ruská Federace |  Ukrajina |
Skupina jednoho
 Čína |
Nečlenské státy
Kromě toho se řada států účastní zasedání konference jako nečlenské státy:[11]
Viz také
Reference
- ^ A b „Úvod do konference“. Úřad OSN v Ženevě. Úřad OSN v Ženevě. Citováno 27. května 2018.
- ^ A b C d „Konference o odzbrojení (CD)“. Iniciativa pro jadernou hrozbu. Iniciativa pro jadernou hrozbu. 10. ledna 2018. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Jednací řád konference o odzbrojení“ (PDF). Dosažení kritické vůle. Dámská mezinárodní liga za mír a svobodu. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Konference o odzbrojení“. Dosažení kritické vůle. Dámská mezinárodní liga za mír a svobodu. Citováno 27. května 2018.
- ^ A b Goldblat, Jozef. „Konference o odzbrojení na křižovatce: Oživit nebo rozpustit?“ (PDF). Recenze o nešíření jaderných zbraní (Léto 2000): 104–107. Citováno 27. května 2018.
- ^ A b Zpráva 106: Nešíření jaderných zbraní a odzbrojení (Zpráva). Parlament australského společenství. Září 2009. str. 163–6. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Smlouva o navrhovaném štěpném materiálu (cut-off) (FMCT)“. Iniciativa pro jadernou hrozbu. Iniciativa pro jadernou hrozbu. 31. května 2017. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Smlouva o navrhované prevenci zbrojení ve vesmíru (PAROS)“. Iniciativa pro jadernou hrozbu. Iniciativa pro jadernou hrozbu. 31. května 2017. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Smlouva o zákazu jaderných zbraní“. Úřad OSN v Ženevě. Spojené národy. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Regionální skupiny“. Úřad OSN v Ženevě. Úřad OSN v Ženevě. Citováno 27. května 2018.
- ^ „Nečlenské státy účastnící se práce Konference o odzbrojení“ (PDF). Úřad OSN v Ženevě. Konference o odzbrojení. 20. června 2017. Citováno 27. května 2018.
externí odkazy
Kontrolní úřad  |
|
|---|