Confederación de Sindicatos Unitarios de Trabajadores - Confederación de Sindicatos Unitarios de Trabajadores

CSUT
CSUT symbol.png
Celé jménoConfederación de Sindicatos Unitarios de Trabajadores
Založený1977
Členové450,000 (1978)
Klíčoví lidéJerónimo Lorente, generální tajemník
Umístění kancelářeFarmacia 3, 1º izq., Madrid[1]
ZeměŠpanělsko

Confederación de Sindicatos Unitarios de Trabajadores (Konfederace dělnických unitářských odborů, zkráceně CSUT) byl obchodní unie centrum v Španělsko.

Počátky

Organizace se vynořila z rozchodu Comisiones Obreras (CC.OO.) odborové hnutí v roce 1976.[2] The Strana práce Španělska (PTE), která byla hybnou silou zahájení CSUT, byla součástí „Menšinové tendence“ uvnitř CC.OO.[3] Setkání se konalo dne 7. Listopadu 1976 v Coslada na kterém jsou odpůrci CC.OO. vedení se shromáždilo. CC.OO. disidenti se postavili proti dominanci Komunistická strana Španělska (PCE) v CC.OO.[4][5] Disidentští odboráři shromáždění v Cosladu však byli rozděleni na dvě části. Jedna skupina se vytvořila Sindicato Unitario. Druhý, vedený Jerónimem Lorentem, vytvořil CSUT na shromáždění v Vallecas v březnu 1977.[4][6] Lorente se stala prezidentkou a sekretářem Antonia Castilla CSUT.[6] V květnu 1977 byla na právním kongresu v roce založena Katalánská národní konfederace Barcelona s přibližně 1 000 účastníky.[7]

Volby v roce 1978

CSUT požadoval „organickou“ jednotu dělnického hnutí a kritizoval reformní odbory a jejich vazby na politické strany.[8] Samotný CSUT byl však úzce spjat s PTE.[8][9][10] Pouze jeden z deseti členů sekretariátu CSUT nebyl členem PTE.[9] V lednu 1978 Daniel Cando nahradil Juana Dominga Lindeho jako generálního tajemníka CSUT v roce Katalánsko, po vyloučení Dominga Lindeho z PTE o několik měsíců dříve.[11][12] Diamián Rodríguez byl generálním tajemníkem CSUT v Madridu.[13]

V Volby odborů v roce 1978 CSUT zvedl slogan "La CSUT, el sindicato que habla claro, da soluciones a los problemas y jamás se vende„(„ CSUT, odborová organizace, která vystupuje, řeší problémy a nikdy se neprodává “).[14] Organizace zahájila svou kampaň 20. ledna 1978 veřejným setkáním v Colegio La Paloma v Madridu za účasti asi 2 000 účastníků. Lorente na akci uvedl, že CSUT byl daleko před všemi ostatními uchazeči o třetí místo v anketách.[15] Uprostřed voleb CSUT vyzval ke stávce v roce Correos (Post), což je krok kritizovaný vedením a dalšími odbory jako volební kousek.[16]

CSUT získal 4 984 delegátů ve Španělsku (4% zvolených křesel).[17]

CSUT uspořádal první kongres v únoru 1978 s přibližně 1 200 delegáty. V té době si CSUT vyžádalo členství ve výši 450 000 pracovníků.[9] CSUT zveřejněn El Unitario.[18] Před kongresem CSUT pozastavila svoji konferenci v Baskicko třikrát v důsledku silných dešťů, které bránily delegátům v Navarra z účasti. Místo toho bylo provinciálním organizacím nařízeno volit přímo své delegáty kongresu.[19]

První kongres pro organizaci CSUT v Valencijská země, s přibližně 200 účastníky, se konal v červnu 1978. Sjezd jednomyslně ratifikoval Vicente Alcover jako jejich generální tajemník.[20] Ve stejném měsíci El País uvedlo, že asi pět set pracovníků opustilo CSUT v továrnách Standard ITT a Faessa Internacional v Barceloně na protest proti ovládnutí CSUT společností PTE. Většina disidentů se údajně připojila k CC.OO.[21]

CSUT se dlouhodobě zasazoval o dělnickou samosprávu podniků.[9] CSUT dokázala pokročit na venkově Andalusie a Extremadura, kde se účastnila sociálních agrárních konfliktů a organizovala symbolické pozemkové okupace.[22] Agrární dělnický svaz ČSUT byl Sindicato de Obreros del Campo, vedená Gonzalo Sánchezem Fernándezem.[23] Unie uspořádala svůj zakládající sjezd v roce Sevilla v září 1977.[24] CSUT měl také významné zastoupení ve stavebnictví[8] a na Correosu.[25]

V prosinci 1978 CSUT a Konfederace Nacional del Trabajo souhlasil s uspořádáním společné celostátní kampaně proti sociálnímu paktu.[26]

Jak PTE postupovala vpřed směrem ke sloučení s Dělnická revoluční organizace (ORT), CSUT a SU (pracovní křídlo ORT) vstoupily do procesu sjednocení.[27][28] Proces však neprobíhal hladce, protože existovaly rozdíly ohledně organizační struktury a národní otázky.[29]

Druhý kongres ČSUT se konal dne 31. ledna 1980. Do této doby byl ČSUT výrazně oslaben.[30]

CSUT byl zařazen do španělské delegace na 66. Konferenci EU Mezinárodní organizace práce (1980), navzdory protestům od UGT a CC.OO.[31] Alfonso Rodríguez Casillas byl zástupcem CSUT v delegaci.[32]

Reference

  1. ^ El País. El domicilio del CSUT
  2. ^ Carr, Raymond a Juan Pablo Fusi Aizpurúa. Španělsko, diktatura demokracie. London: Harper Collins Academic, 1981. str. xvii
  3. ^ Brugos Salas, Valentín. La izquierda revolucionaria en Asturias. Los diferentes intentos de construcción de un proyecto alternivo al PCE Archivováno 11. 12. 2013 na Wayback Machine
  4. ^ A b Lieberman, Sima. Dělnické hnutí a myšlenka práce: Španělsko, Francie, Německo a Spojené státy. New York: Praeger, 1986. str. 95-96
  5. ^ Aracil Martí, Rafael, Antoni Segura a Macià Alavedra i Moner. Memòria de la transició a Espanya i a Catalunya. Barcelona: Edicions Universitat de Barcelona, ​​2000. s. 22
  6. ^ A b El País. Primer congreso estatal de la CSUT
  7. ^ El País. Constitución del CSUT de Barcelona
  8. ^ A b C Campbell, Joan. Evropské odbory. Westport, Conn: Greenwood Press, 1992. str. 425-426
  9. ^ A b C d Lieberman, Sima. Současná španělská ekonomika: historická perspektiva. London [atd.]: Routledge, 2006. s. 339
  10. ^ Gunther, Richard, Giacomo Sani a Goldie Shabad. Španělsko po Francovi: Vytvoření systému konkurenčních stran; [s novým epilogem]. Berkeley [u.a.]: Univ. of Calif. Press, 1988. str. 203
  11. ^ El País. Cambios en la dirección de la CSUT de Cataluña
  12. ^ El País. Daniel Cando, generální sekretář reelegido de la CSUT catalana
  13. ^ El País. Masiva asistencia al mitin de la CSUT.
  14. ^ El País. Las centrales ultiman sus campañas
  15. ^ El País. Mitinův volební de la CSUT v Madridu
  16. ^ El País. CSUT mantiene en solitario la convocatoria de huelga en Correos
  17. ^ El País. Comisiones Obreras y UGT han ganado en elecciones sindicales
  18. ^ Fundación Pablo Iglesias. Catalogo de publicaciones periodicas. Madrid: P. Iglesias, 1984. s. 314
  19. ^ El País. Tercera suspensión de la conferenceencia de la CSUT de Euskadi
  20. ^ El País. Kongresový sbor CSUT del País Valenciano
  21. ^ El País. Masivo leaveo de afiliados de la CSUT de Barcelona
  22. ^ Boggs, Carl a David Plotke. Politika eurokomunismu: Zatmění bolševického dědictví na Západě. Montreal: Knihy černé růže, 1980. s. 94
  23. ^ El País. La CSUT convoca al campo andaluz a la huelga general
  24. ^ El País. La CSUT lama a la unidad de los trabajadores
  25. ^ El País. La CSUT convoca un paro en Correos
  26. ^ El País. CNT y CSUT vytvořily moderní sociální smlouvu
  27. ^ Berger, Suzanne. Organizace zájmů v západní Evropě: pluralismus, korporativismus a transformace politiky. Cambridge [angl.]: Cambridge University Press, 1981. s. 397
  28. ^ El País. Hacia la fusión entre CSUT y SU
  29. ^ El País. Dificultades en la fusión SU-CSUT
  30. ^ El País. CSUT comienza hoy su congreso
  31. ^ El País. La comisión de poderes de la OIT přiznává USO a CSUT
  32. ^ El País. Impugnaciones en la OIT