Komunistická strana Nepálu (čtvrtý sjezd) - Communist Party of Nepal (Fourth Convention)

Komunismus v Nepálu
Jihoasijský komunistický banner.svg
Symbol-kladivo a srp. Svg Komunistický portál

The Komunistická strana Nepálu (čtvrtý sjezd) (Nepálština: नेपाल कम्युनिष्ट पार्टी (चौथो महाधिवेशन), Nepala Kamyunishta Parti (Chautho Mahadhiveshan)) byl komunistická strana v Nepál 1974-1990. Byla to hlavní komunistická skupina v Nepálu během druhé poloviny 70. let, ale kvůli vnitřním sporům postupně ztratila vliv. Strana se v roce 1990 aktivně účastnila boje za demokracii a její vůdce se podílel na psaní nepálské ústavy. To později se spojilo s jinými silami a vytvořilo Komunistická strana Nepálu (Unity Center), z toho Komunistická strana Nepálu (maoistická) vynořil se.

Zakládající

15. září 1974 Mohan Bikram Singh a Nirmal Lama uspořádal „Čtvrtý sjezd Komunistické strany Nepálu“ v Srikrishna Dharamshala, Váránasí, Indie. Ostatní frakce CPN tuto „4. konvenci“ neuznaly a CPN (4. konvence) se ve skutečnosti stala samostatnou stranou.[1] V té době Ústřední výbor strany tvořili Mohan Bikram Singh (generální tajemník), Nirmal Lama (politbyro Jaya Govinda Shah (člen politbyra), Bhakta Bahadur Shrestha (aka Sher Singh, alternativní člen politbyra), Khampa Singh (alternativní člen politbyra), Mohan Baidhya, Rishi Devkota Suryanath Yadav, Khubiram Acharya, Chitra Bahadur K.C., Gangadhar Ghimire a Bhardhwaj.[2]

Před touto konferencí patřili Lama i Singh do skupiny „Central Nucleus“, kde shromažďovali levicové prvky z Amatya -vedený Komunistická strana Nepálu. Centrální jádro, které původně zahrnovalo také Manmohan Adhikari a Shambhuram Shrestha, se pokusil reorganizovat stranu a sejít se s Skupina Pushpa Lal. Taková fúze však nikdy neproběhla, částečně kvůli váhání Pushpy Lala sloučit jeho vlastní frakci s jinou stranou (protože tvrdil, že představuje dědictví původní komunistické strany Nepálu) a částečně kvůli přání Pushpy Lala spolupracovat s Nepálský kongres proti královskému režimu (což MBS nepřijala). Nakonec bylo centrální jádro rozděleno.

V polovině 70. let byla CPN (4. konvent) největší a nejlépe organizovanou komunistickou skupinou v Nepál. Strana by se však rozpadla ve vnitřních rozporech. V roce 1976 Okres Dang Výbor strany se vzbouřil proti vedení strany. Skupina zveřejnila dokument s názvem Antar Party Sangarshkalagi (Pro boj uvnitř strany). Okresní výbor Dang se odtrhl a spojil se s Celý nepálský komunistický revoluční koordinační výbor (marxisticko-leninský).[3]

V roce 1979 Ústřední výbor strany zveřejnil dokument s názvem Ranjinitik Simhavalokan (Political Appraisal), analyzující stav krize uvnitř strany. Strana nemohla hrát žádnou významnou roli ve vznikajících populárních hnutích v Nepálu (viz 1979 studentských protestů v Nepálu ). V roce 1980 odstoupil ze strany člen ústředního výboru Rishi Devkota (alias „Azad“) a obvinil ji z reformismus a být měkký Sovětský sociální imperialismus.[3]

Rozdělit

V roce 1983 byla strana vážně rozdělena. V listopadu 1983 následovníci MBS uspořádali samostatnou konferenci a zformovali se Komunistická strana Nepálu (Masal). Mezi těmi, kteří následovali MBS, byla Chitra Bahadur K.C., C.P. Gajurel Mohan Baidhya, Khampa Singh, Bachaspati Devkota, Bhairav ​​Regmi, R. Shrestha[4] stejně jako budoucnost Maoistické vůdci jako Pushpa Kamal Dahal a Baburam Bhattarai. Zbytek pod vedením Nirmala Lamy pokračoval v práci pod jménem CPN (4. konvence). Strana uspořádala národní organizační konferenci v prosinci 1983. Poté následovala první národní konference strany. Na konferenci se zúčastnilo 31 delegátů ze 17 okresů, 17 pozorovatelů a dva zástupci skupiny CPN (Masal). Pozoruhodnými členy, kteří zůstali v CPN (4. konvent), byli Jaya Govinda Shah, Suryanath Yadav, Dil Bahadur Shrestha, Nara Bahadur Karmacharya, Niranjan Chapagain, Shyam Shrestha a Kaila Ba (Devendra Lal Shrestha).[5]

Zjednodušeně by se dalo říci, že klíčovou otázkou za rozkolem byl rozdílný názor na to, kdo byl hlavním nepřítelem strany. MBS tvrdila, že hlavním nepřítelem byla expanze Indie, která podporovala královský dům v Nepálu. Od nepálského kongresu podle něj byly indické loutky spolupráce s nimi nemožná. Podle Lámy to bylo feudalismus jako hlavní nepřítel a že královský režim opíral feudální systém. Hlavní prioritou byl boj proti královskému režimu za demokratické otevření, a tím boj proti samotnému feudalismu. Lama byl nepálský kongres potenciálním spojencem v tomto boji.

Lidské hnutí a přechod k demokracii

CPN (4. Sjezd) byl členem United Left Front a zúčastnil se povstání proti autokratickému režimu v roce 1990.

V listopadu 1990 se CPN (4. úmluva) spojila s Komunistická strana Nepálu (Mashal) a další menší frakce, tvořící Komunistická strana Nepálu (Unity Center).

Sociální analýza

Strana považovala Nepál za polofeudální a polokoloniální zemi. Strana identifikovala proletariát rolníci (od chudých po bohaté), maloburžoazie a národní kapitalisté jako přátelské třídy, a viděl feudální pronajímatelé a komprador -byrokratičtí kapitalisté jako třídní nepřátelé.[6]

Masové organizace

All Nepal National Independent Students Union (Sixth) bylo studentské křídlo strany.

Viz také

Reference

  1. ^ Rawal, Bhim. Komunistické hnutí v Nepálu: vznik a vývoj. Káthmándú: Accham-Kathmandu Contact Forum, 2007. str. 85.
  2. ^ krantikari nepal.blogsome.com/2006/01/04/kathmandu-4/
  3. ^ A b Rawal, Bhim. Komunistické hnutí v Nepálu: vznik a vývoj. Káthmándú: Accham-Kathmandu Contact Forum, 2007. str. 85-86.
  4. ^ Rawal, Bhim. Komunistické hnutí v Nepálu: vznik a vývoj. Káthmándú: Accham-Kathmandu Contact Forum, 2007. str. 87.
  5. ^ Rawal, Bhim. Komunistické hnutí v Nepálu: vznik a vývoj. Káthmándú: Accham-Kathmandu Contact Forum, 2007. str. 87-89.
  6. ^ Rawal, Bhim. Komunistické hnutí v Nepálu: vznik a vývoj. Káthmándú: Accham-Kathmandu Contact Forum, 2007. str. 119.