Druhý ústřední výbor Komunistické strany Indie (marxisticko-leninské) - Communist Party of India (Marxist–Leninist) Second Central Committee

The Druhý ústřední výbor Komunistické strany Indie (marxisticko-leninské) [CPI (M-L) 2nd CC] je politická strana v Indii. Objevilo se to v roce 1973, kdy pro-Charu Majumdar frakce původního CPI (M-L) byla rozdělena na pro a anti-Lin Piao skupiny. CPI (M-L) 2. CC představuje proud pro-Lin Piao. V současné době je strana aktivní ve státech jako Bihar, Uttarpradéš a Západní Bengálsko.

Dějiny

Nedělená CPI (M-L), mateřská organizace CPI (M-L) 2. CC, byla založena v roce 1969 Celoindický koordinační výbor komunistických revolucionářů, která se ve skutečnosti rozdělila od Komunistická strana Indie (marxistická) v roce 1967 po zdlouhavém průběhu vnitro stranického boje proti revizionistickým a neo-revizionistickým odchylkám. CPI (M-L), vedený radikálními komunistickými vůdci jako Charu Majumdar, Saroj Dutta, Jagjit Singh Sohal a další, obhajoval ozbrojený boj proti parlamentním volbám. Kategorizovali Indii jako semi-feudální, polokoloniální stát vedený kompradorskou buržoazií a feudální třídou pod diktátem imperialismu a sociálně-imperialismu. V letech 1969 až 1972 strana neúnavně bojovala s indickým státem tím, že se vydala na cestu „vleklé lidové války“ Mao Ce-tunga a vybudovala boje Srikakulamu, Kheri-Lakhimpuru, Mushahari, Debra-Gopiballabhpur atd. V roce 1970 uspořádal svůj první kongres strany v Kalkatě v Západním Bengálsku.

CPI (M-L) však nemohl pokračovat v boji, který zahájil proti státu a jeho údajným agentům. Po smrti generálního tajemníka (Charu Majumdar) 28. července 1972 v policejní vazbě Lal Bazar v Kalkatě se rozdělila na různé frakce, z nichž jedna byla svou povahou pro-Charu Majumdar. V roce 1973, po 10. kongresu Čínské komunistické strany, se pro-Charu Majumdar CPI (M-L) dále rozdělil do dvou skupin, a to na frakce pro a anti-lin Piao. Mahadev Mukherjee byl vůdcem skupiny pro-Lin Piao.[1]

Prolinská frakce Piao uspořádala v prosinci 1973 „kongres druhé strany“ v Kamalpuru, baště Naxalite v hranici okresu Hooghly-Burdwan. Kongres znovu potvrdil program nerozděleného CPI (M-L), přijatého na prvním kongresu strany v roce 1970, a vzdal červené pozdravy Lin Piaovi a Charu Majumdarovi. Jakmile Kongres skončil, zahájila strana vlnu útržků zbraní, útoků na policii, útěků z vězení a vyhlazovacích kampaní. V letech 1973-74 strana zabila 10 policistů v Západním Bengálsku a došlo k 39 případům popadnutí zbraně. Ale když státní mašinérie silně sestoupila na revolucionáře, musela strana čelit vážnému nezdaru. Většina vůdců byla buď uvězněna, nebo zabita. Proces reorganizace proto začal po srpnu 1977, kdy byli zadržení propuštěni.[2]

V září 1978 se ústřední výbor v důsledku zničení statkáře v Manihari v okrese Bihár v Katiharu rozdělil mezi Mahadeva Mukherjeeho a jeho příznivce na jedné straně a zastánce tvrdé linie strany vedené Ajijul Haque a Nishit Bhattacharya na druhé straně. Po vyloučení Mahadeva Mukherjeeho se Haque a Bhattacharya ujali vedení a reorganizovali stranu. Pojmenovali jej CPI (ML) 2. CC jako pokračování ústředního výboru, který byl zvolen na kongresu druhé strany (Kamalpur) v roce 1973. Během působení Haqueho a Bhattacharyi, tj. V letech 1978 až 1982, se CPI (ML) 2. CC prozatímní revoluční vláda ve venkovských oblastech severního a jižního Bengálska a v bojových zónách Bihar. Vedení 2. CC zřídilo v těchto oblastech řadu revolučních výborů a pod vedením Lidové osvobozenecké armády vybudovalo zárodek proletářské diktatury. Později však po sérii střetů se státem byli Haque i Bhattacharya zatčeni. Následně byli vyloučeni ze strany kvůli Haque podpisu dohody o příměří s vládou Západního Bengálska. Po jejich vyhnání se 2. CC postupně stala umírající silou. Navzdory velkému úsilí nemohlo nové vedení zvýšit úroveň bojů. Dne 19. Května 2003 se část strany sloučila s Maoistické komunistické centrum Indie. Aby spojení proběhlo, muselo se vzdát svého zastánce pro-Lin Piao.[3]

Základní stanoviska

Základní stanoviska CPI (M-L) 2. CC jsou následující:

(1) Domnívá se, že je jediným skutečným dědicem nerozděleného CPI (M-L), který dne 22. dubna 1969 založil Charu Majumdar a jeho soudruzi.

(2) Jako své teoretické vodítko to bere marxismus-leninismus-Mao Ce-tung Thought a Charu Mazumdarovu politiku.

(3) Domnívá se, že toto je doba imperialismu a proletářské revoluce, ve které imperialismus směřuje k úplnému kolapsu a socialismus, navzdory dočasným neúspěchům, postupuje k celosvětovému vítězství.

(4) Tvrdí, že Indie je polofeudální a polokoloniální zemí založenou na neokoloniální povaze vykořisťování.

(5) Odmítá parlamentní cestu po celé toto strategické období a obhajuje cestu ozbrojené agrární revoluce vedením úspěšné lidové války - obklopující města vesnicemi, jak ukazují Mao a Lin Piao.

Reference

  1. ^ Acharya, Basu - Charu Majumdar Parabarti Parjaye Naxal Andoloner Pramanya Tathya Sankalan, Nabajatak Prakashan, Kalkata, 2014
  2. ^ Acharya, Basu - Charu Majumdar Parabarti Parjaye Naxal Andoloner Pramanya Tathya Sankalan, Nabajatak Prakashan, Kalkata, 2014
  3. ^ Acharya, Basu - Charu Majumdar Parabarti Parjaye Naxal Andoloner Pramanya Tathya Sankalan, Nabajatak Prakashan, Kalkata, 2014