Komise v. Anic Partecipazioni SpA - Commission v Anic Partecipazioni SpA
| Komise v. Anic Partecipazioni SpA | |
|---|---|
 Polypropelenové vlákno | |
| Soud | Evropský soudní dvůr |
| Citace | (1999) C-49/92, [1999] ECR I-4125 |
| Klíčová slova | |
| Soutěž, tajná dohoda | |
Komise v. Anic Partecipazioni SpA (1999) C-49/92 je Právo EU v oblasti hospodářské soutěže případ týkající se požadavků na zjištění, zda v rámci došlo ke kartelové dohodě nebo protiprávní tajné dohodě SFEU článek 101.
Fakta
Anic Partecipazioni SpA a několik dalších společností (včetně Montedison SpA, Hoechst AG, Imperial Chemical Industries plc a Shell International Chemical Company Ltd. ) vyrobeno polypropylen, látka používaná při balení a označování, některé textilie, reproduktory a polymerové bankovky. V letech 1977 až 1983 měli systém cílových cen a jejich cílem bylo omezit produkci a sdílet trh podle kvót. Anic měla tržní podíl mezi 2,7 a 4,2 procenty.
Komise zjistila, že Anic byl v kartelové dohodě, a uložila jí pokutu ve výši 750 000 ECU. The Soud prvního stupně snížil pokutu Komisi s tím, že Komise nezjistila správně, jak dlouho byl Anic na kartelové dohodě. Společnost Anic cross se odvolala a domáhala se dalšího snížení pokuty nebo úplného zrušení rozhodnutí Komise a tvrdila, že Komise nespecifikovala, zda její údajné porušení bylo dohodou nebo jednání ve vzájemné shodě.
Rozsudek
Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu. Nebylo nutné rozlišovat dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, protože dlouhodobý postup by mohl pokrýt kteroukoli z nich. Dohodnutý postup znamenal vědomé nahrazení konkurence praktickou spoluprací a dohoda znamenala vyjádření společného záměru. Ale ty dva nebyly vzájemně neslučitelné.
5. Podle Komise zjištění, která byla v tomto bodě potvrzena Soud prvního stupně, před rokem 1977 trh s polypropylenem dodávalo 10 výrobců, z nichž čtyři (Montedison SpA (`` Monte ''), Hoechst AG, Imperial Chemical Industries plc (Dále jen „ICI“) a Shell International Chemical Company Ltd. („Shell“) (dále jen „velká čtyřka“)) dohromady představovaly 64% trhu. Po vypršení platnosti kontrolních patentů, které vlastnil Monte, se v roce 1977 objevili na trhu noví výrobci, což vedlo k podstatnému zvýšení skutečné výrobní kapacity, k čemuž však neodpovídalo odpovídající zvýšení poptávky. To vedlo k míře využití výrobní kapacity mezi 60% v roce 1977 a 90% v roce 1983. Každý z producentů EHS působících v té době dodával výrobek ve většině, ne-li ve všech, členských státech.
[...]
108 Seznam uvedený v čl. 85 odst. 1 Smlouvy se má použít na veškeré tajné dohody mezi podniky, ať už mají jakoukoli formu. Mezi uvedenými případy existuje kontinuita. Jedinou zásadní věcí je rozdíl mezi nezávislým chováním, které je povoleno, a tajnou dohodou, která není, bez ohledu na jakýkoli rozdíl mezi typy koluze. Anicův argument by rozbil jednotu a obecnost zakázaného jevu a odstranil by z rozsahu zákazu bez jakéhokoli důvodu určité typy tajných dohod, které nejsou o nic méně nebezpečné než ostatní. Soud tento argument správně odmítl v bodě 199 rozsudku, když odkazoval na mentální prvek, aniž by vyžadoval pozorovatelný fyzický prvek.
109. Soud nejprve podotýká, že v bodech 198 a 202 napadeného rozsudku Soud rozhodl, že Komise byla oprávněna kvalifikovat jako dohody určité druhy jednání dotyčných podniků, a zejména podpůrně, jako jednání ve vzájemné shodě, některé další formy jednání stejných podniků. V bodě 204 Soud rozhodl, že Anic se účastnil integrovaného souboru režimů představujících jediné protiprávní jednání, které se postupně projevovalo jak v protiprávních dohodách, tak v protiprávních jednáních ve vzájemné shodě.
[...]
112. Zadruhé je třeba uvést, že pokud článek 85 Smlouvy rozlišuje mezi „jednáními ve vzájemné shodě“, „dohodami mezi podniky“ a „rozhodnutími sdružení podniků“, cílem je, aby zákazy uvedené v tomto článku měly různé podoby koordinace a tajné dohody mezi podniky (viz v tomto smyslu zejména ICI v. Komise, uvedený výše, bod 64).
113. Z toho však nevyplývá, že vzorce chování se stejným protisoutěžním cílem, z nichž by každý, izolovaně, spadal pod pojem „dohoda“, „jednání ve vzájemné shodě“ nebo „rozhodnutí sdružení podniků “, nemůže představovat různé projevy jediného porušení čl. 85 odst. 1[1] Smlouvy.
114. Soud se tedy mohl právem domnívat, že vzorce chování několika podniků byly projevem jediného a komplexního protiprávního jednání, které částečně odpovídalo dohodě a částečně jednání ve vzájemné shodě.
115. Zatřetí je třeba připomenout, že jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 85 odst. 1 Smlouvy odkazuje na formu koordinace mezi podniky, která, aniž by byla přijata do fáze, kdy to řádně byl učiněn závěr, že vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže spolupráce mezi nimi (viz Suiker Unie a další v. Komise, uvedený výše, bod 26, a spojené věci C-89/85, C-104/85, C-114/85, C-116/85, C-117/85 a C-125/85 až C-129 / 85 Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise [1993] Sb. Rozh. I-1307, bod 63).
116. Soudní dvůr dále vysvětlil, že kritéria koordinace a spolupráce je třeba chápat ve světle pojmu obsaženého v ustanoveních Smlouvy týkajících se hospodářské soutěže, podle nichž musí každý hospodářský subjekt nezávisle určit politiku, kterou zamýšlí přijmout na trh (viz Suiker Unie a další v. Komise, uvedený výše, bod 173; Věc 172/80 Züchner [1981] ECR 2021, bod 13; Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, uvedený výše, bod 63; a John Deere v. Komise, uvedený výše, bod 86).
117. Podle této judikatury, ačkoli tento požadavek z nezávislost nezbavuje hospodářské subjekty práva inteligentně se přizpůsobit stávajícímu a očekávanému chování jejich konkurentů, striktně však vylučuje jakýkoli přímý nebo nepřímý kontakt mezi těmito subjekty, jehož cílem nebo následkem je ovlivnění chování na trhu skutečného nebo potenciálního konkurenta nebo sdělit tomuto konkurentovi průběh jednání, který se sami rozhodli přijmout nebo uvažovat o jeho přijetí na trh, pokud je cílem nebo důsledkem takového kontaktu vytvoření podmínek hospodářské soutěže, které neodpovídají běžné podmínky dotyčného trhu, s ohledem na povahu nabízených výrobků nebo služeb, velikost a počet podniků a objem uvedeného trhu (viz v tomto smyslu, Suiker Unie a další v. Komise, bod 174; Züchner bod 14; a John Deere v. Komise, bod 87, všechny výše uvedené).
118. Z toho vyplývá, že, jak vyplývá ze samotného znění čl. 85 odst. 1 Smlouvy, jednání ve vzájemné shodě zahrnuje kromě společného jednání podniků i jednání na trhu podle těchto koluzních postupů a vztah Příčina a následek mezi nimi.
119. Soud se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o výklad pojmu jednání ve vzájemné shodě, když rozhodl, že koluzní praktiky podniků měly nutně vliv na chování podniků, které se jich účastnily.
120. Z toho však nevyplývá, že je třeba vzájemnému kasačnímu opravnému prostředku vyhovět. Jak opakovaně rozhodl Soudní dvůr (viz mimo jiné věc C-30/91 P Lestelle v. Komise [1992] Sb. Rozh. I-3755, bod 28), pokud důvody rozsudku Soudu odhalí porušení práva Společenství, ale výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.
121. Zaprvé, s výhradou opaku, který mají uvést dotčené hospodářské subjekty, musí existovat domněnka, že podniky účastnící se jednání ve vzájemné shodě a zůstávající působící na trhu zohledňují informace vyměňované s jejich soutěžitelům při určování jejich chování na tomto trhu, zejména pokud se pravidelně a po dlouhou dobu pravidelně shodují, jak tomu bylo v projednávaném případě, podle zjištění Soudu prvního stupně.
122. Zadruhé, na jednání ve vzájemné shodě, jak je definováno výše, se vztahuje čl. 85 odst. 1 Smlouvy, a to i při absenci protisoutěžních účinků na trh.
123. Zaprvé ze samotného znění čl. 85 odst. 1 vyplývá, že stejně jako v případě dohod mezi podniky a rozhodnutí sdružení podniků jsou jednání ve vzájemné shodě zakázána bez ohledu na jejich účinek, pokud mají protisoutěžní povahu objekt.
124. Dále, i když pojem jednání ve vzájemné shodě předpokládá chování zúčastněných podniků na trhu, neznamená to nutně, že by toto jednání mělo mít konkrétní účinek omezení, zabránění nebo narušení hospodářské soutěže.
125. Konečně tento výklad není neslučitelný s omezující povahou zákazu stanoveného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy (viz věc 24/67 Parke Davis v. Centrafarm [1968] Sb. Rozh. S. 55, s. 71), jelikož zdaleka nerozšiřuje jeho působnost, odpovídá doslovnému významu pojmů použitých v tomto ustanovení.
126. Soud tedy právem rozhodl, navzdory nesprávnému právnímu odůvodnění, že jelikož Komise právně dostačujícím způsobem prokázala účast Anic na tajné dohodě za účelem omezení hospodářské soutěže, nemusela předkládat důkazy o tom, že tajná dohoda se projevila chováním na trhu. Je tedy třeba zkoumat otázku, zda Anic vyvrátil domněnku uvedenou v bodě 121 tohoto rozsudku.
[...]
130. Začtvrté vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora (viz zejména ACF Chemiefarma v.Komise, uvedený výše, bod 112), který byl citován Soudem v bodě 198 napadeného rozsudku, že dohoda ve smyslu čl. 85 odst. 1[2] Smlouvy vyplývá z vyjádření zúčastněných podniků o jejich společném záměru chovat se na trhu konkrétním způsobem.
131. Srovnání této definice dohody s definicí jednání ve vzájemné shodě, kterými se zabývají body 118 až 125 tohoto rozsudku, ukazuje, že ze subjektivního hlediska mají za cíl zachytit formy tajné dohody stejné povahy a jsou lze od sebe odlišit pouze intenzitou a formami, v nichž se projevují.
132. Z toho vyplývá, že i když pojmy dohoda a jednání ve vzájemné shodě mají částečně odlišné prvky, nejsou vzájemně neslučitelné. Na rozdíl od tvrzení společnosti Anic tedy Soud nemusel vyžadovat, aby Komise kvalifikovala každou z nalezených forem jednání buď jako dohodu, nebo jako jednání ve vzájemné shodě, ale oprávněně se domnívala, že Komise byla oprávněna charakterizovat některé z těchto formy jednání, zejména jako „dohody“ a jiné jako „jednání ve vzájemné shodě“.
133. Za páté je třeba zdůraznit, že tento výklad není neslučitelný s omezující povahou zákazu stanoveného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy (viz Parke Davis v. Centrafarm, citovaný výše, str. 71). Daleko od vytvoření nové formy protiprávního jednání vede příchod k tomuto výkladu pouze s přijetím skutečnosti, že v případě protiprávního jednání zahrnujícího různé formy chování mohou tyto definice splňovat různé definice, přičemž se na ně vztahuje stejné ustanovení a jsou všechny stejně zakázáno.
134. Zašesté je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí Anic, takový výklad nemá nepřijatelný účinek na otázku dokazování a neporušuje práva na obhajobu dotčených podniků.
135. Na jedné straně musí Komise stále prokázat, že každá zjištěná forma jednání spadá pod zákaz stanovený v čl. 85 odst. 1 Smlouvy jako dohoda, jednání ve vzájemné shodě nebo rozhodnutí sdružení podniků.
136. Naproti tomu podniky pověřené účastí na protiprávním jednání mají možnost zpochybnit pro každou formu chování charakterizaci nebo charakteristiku použitou Komisí tím, že budou tvrdit, že Komise nepředložila důkaz o základních prvcích různých údajných forem protiprávního jednání.
Viz také
Poznámky
- ^ Nyní SFEU článek 101 (1)
- ^ Nyní SFEU článek 101