Comédie-Wagram - Comédie-Wagram - Wikipedia
The Comédie-Wagram je bývalý zábavní podnik na adrese 4 bis rue de l'Étoile v 17. obvod Paříže a nyní zničeno.
Inaugurace proběhla 28. května 1926 pod názvem Œil de Paris jako recenze kabaret. Kino divadlo v letech 1929-1930 se změnilo na divadlo a stalo se Théâtre de 10 franků v roce 1933 před návratem do kina v roce 1937 pod svým křestním jménem.
Po Osvobození Francie místo přešlo do rukou Raymonda Chambyho a Maxime Fabert kdo to přejmenoval Comédie-Wagram. Místo konání krátce neslo jméno Foly-Étoile v roce 1959 a zmizel v roce 1964 během velké městské operace mezi rue de l'Étoile a avenue des Ternes.
Maxime Fabert, Marc Camoletti, Boris Vian, Michel Leiris, Marthe Mercadier a vystupovalo tam mnoho dalších francouzských komiků.
Produkce
- 1948: Interdit au public Roger Dornès a Jean Marsan (2. května)
- 1950: Le Don d’Adèle podle Pierre Barillet a Jean-Pierre Gredy (21. ledna)
- 1953: Le Collier de jade podle Jean Sarment (27. ledna)
- 1954: La Machine à coudre podle Jean Ferry a Claude Accursi (Září)
- 1955: La femme sera toujours la femme, revue nue ... cléaire Jean Marsan, hudba od Georges Van Parys (Smět)
- 1956: Monsieur Masure podle Claude Magnier (12. května)
- 1956: Ce diable d'ange podle Pierre Destailles a Charles Michel (28. listopadu)
- 1956: Ce soir je dîne chez moi podle Clare Kummer, adaptace Michel Veber (1896-1965) (29. září)
- 1958: Bonne Anna podle Marc Camoletti
- 1959: Mon Ange autor: Solange Terac (únor)
- 1960: La Petite Vague autor Geoffrey Thomas, adaptace Andrée Mery (francouzská tvorba, 4. února)
- 1961: Remue-ménage autor: Pierre Leloir (21. října)
- 1962: Teresa-Angelica podle Valentino Bompiani, adaptace Pierre Sabatier (Francouzská tvorba, 6. června)
- La Quadrature du cercle podle Valentin Kataev
- La Farfada podle Jean-Pierre Aumont
- Zoé Jean Marsan
externí odkazy
- La Comédie-Wagram na Data.bnf.fr
- La Comédie-Wagram sur Les Archives du podívaná