Claudine Tiercelin - Claudine Tiercelin

Claudine Tiercelin
narozený2. června 1952
ÉraFilozofie 21. století
KrajZápadní filozofové
ŠkolaAnalytická filozofie, Pragmatismus, Duns Scotus
Hlavní zájmy
Metafyzika, Filozofie vědy, Pragmatici

Claudine Tiercelin je francouzský filozof, pracuje na metafyzika a filozofie vědy. Je profesorkou filozofie na Collège de France poté, co byl profesorem na Paris 12 Val de Marne University.[1]

Životopis

Claudine Tiercelin se narodila v roce Brest, Francie. Když jí bylo 9, její otec, voják, zemřel v První indočínská válka.[2] V důsledku toho měla nárok na stipendium, které jí umožnilo studovat na Lycée Français Charles de Gaulle v Londýn. V roce 1972 nastoupila do École normale supérieure de jeunes filles.[3] V roce 1976 ji přijala Agresace ve filozofii.[3] Během této doby navštěvovala nejprve kurzy Althusser a Derrida na École normale supérieure, než se u nich rozvine vášeň pro Jules Vuillemin a Jacques Bouveresse, který by se stal jejím vedoucím diplomové práce. Získala magisterský titul v sociologii pod vedením Pierre Bourdieu na téma «Les Usages sociaux des sciences sociales dans l'entreprise» (Sociální funkce sociálních věd v podnikání). V roce 1982 ji obhájila doktorát třetího cyklu na Charles Sanders Peirce filozofie znalostí a jazyka, následovaná a státní doktorát o Pierceově léčbě problém univerzálií [4] · .[5]

Od roku 2000 do roku 2003 byla první prezidentkou poroty des agrégations de philosophie. Institut Jean Nicod,[6] a byl vedoucím členem Institut universitaire de France. Učila středověký a moderní filozofie na několika univerzitách ve Francii (Rouen, Paříž 1, Tours, Paříž 12) a v zámoří, zejména na Fordham University v New Yorku, kde byla profesorkou filozofie C. S. Peirce. V současné době je viceprezidentkou společnosti Charles S. Peirce Society. V prosinci 2010 nastoupila na katedru metafyziky a filozofie znalostí a označila první předsedkyni metafyzika v historii Collège de France.[7]V roce 2011 byla požádána, aby provedla vyšetřování akademické etiky.[8]

Dne 4. prosince 2017 byla zvolena členkou Académie des sciences morales et politiques (Institut de France ), na pozici dříve obsazenou Jean Mesnard (1921-2016).

Bibliografie

Knihy

  • 1993: La Pensée-signe, Éd. Jacqueline Chambon.
  • 1993: Peirce et le pragmatisme, PUF.
  • 2002: Hilary Putnam, l'héritage pragmatiste, PUF.
  • 2005: Le doute en question: Parades pragmatistes au défi sceptique„Éditions de l'Éclat.
  • 2011: Le Ciment des choses„Les Éditions d'Ithaque.

Upravené svazky

  • (s Philippe de Rouilhan) Ecrits posmrtky de Frege (vydání a překlad Nachlass). Nîmes, Editions J. Chambon, 1999
  • (s Pierrem Thibaudem) Œpodporuje filozofie, Charles Sanders Peirce. Paříž, Editions du Cerf.
1uvres 1 Pragmatisme et Pragmaticisme, 2002.
2uvres 2 Pragmatisme et Sciences Normatives, 2003.
3uvres 3 Ecrits Logiques, 2006.

Překlady

  • Otázky Mortelles, Thomas Nagel, (s Pascal Engel ) (Mortal Questions), Paříž, Presses Universitaires de France, 1983.
  • Représentation et Réalité, Hilary Putnam, (Reprezentace a realita), Paříž, Gallimard, 1990.
  • Le réalisme à visage humain, Hilary Putnam, (Realismus s lidskou tváří), Paříž, Le Seuil, 1992.
  • Le raisonnement et la logique des choses, C. S. Peirce (s C. Chauviré & P.Thibaud) (Reasoning and the Logic of Things), Paříž, Editions du Cerf, 1995.
  • La redécouverte de l'esprit, John Searle (Znovuobjevení mysli), Paříž, Gallimard, 1995.
  • La construction de la réalité sociale, John Searle „(Konstrukce sociální reality), Paříž, Gallimard, 1998.
  • Le mystère de la svědomí, John Searle (Záhada vědomí), Paříž, Editions Odile Jacob, 1999.
  • «La logique dans les mathématiques», G. Frege (s F. Nefem), Frege, Ecrits posmrtky, vyd. Ph. de Rouilhan & C. Tiercelin, Nîmes, Editions J. Chambon, 1999.
  • Le sentiment même de soi, A. Damasio (s C. Larsonneurem) (The Feeling of What Happens), Paříž, Editions O. Jacob, 1999.
  • C. Peirce, Pragmatisme et pragmaticisme, díl 1 Œuvres de C.S. Peirce, Paříž, Editions du Cerf, 2002.
  • L’esprit, ça ne marche pas comme ça (portée et limites de la psychologie computationnelle), Jerry Fodor ((Mysl takto nefunguje), Paříž, Editions O. Jacob, 2003.
  • C. Peirce, Pragmatisme et science normatives (s P. Thibaud & J.-P. Cometti), svazek 2 Œuvres de C.S. Peirce, Paříž, Editions du Cerf, 2003.
  • C. Peirce, Ecrits Logiques (s P. Thibaud & J.-P. Cometti), svazek 3 Œuvres de C.S. Peirce, Paříž, Editions du Cerf, 2006.
  • L’articulation des raisons, Robert Brandom (s J.-P. Cometti), (Articulating Reasons), Paříž, Editions du Cerf, 2009.

Články

Poznámky

  1. ^ Biografie, www.college-de-france.fr.
  2. ^ L'inconnue du Collège de France
  3. ^ A b [1] Biografie Claudine Tiercelin na webu college-de-france.fr
  4. ^ http://www.sudoc.fr/006362869.
  5. ^ http://www.sudoc.fr/041352645.
  6. ^ Stránka staffle de Claudine Tiercelin sur le site de l'Institut Jean Nicod
  7. ^ Úvod - úvodní článek a úvodní stránka časopisu Philomag du 27 octobre 2011
  8. ^ Brève dans Libération du 4 avril 2001