Claude Caroillon Destillières - Claude Caroillon Destillières

Claude-Xavier Caroillon-Destillières
narozený(1748-07-14)14. července 1748
ZemřelKvěten 1814 (1814-06) (ve věku 65)
Národnostfrancouzština
obsazeníPrůmyslník a spekulant

Claude-Xavier Caroillon-Destillières (14. července 1748 - květen 1814) (nebo Carvillon-Destillières, Carvillon des Tillières, příležitostně Carvillon d'Estillière[A]) byl francouzský průmyslník a spekulant během francouzské revoluce a následné první říše, který využil příležitosti chaotické politické situace k nesmírnému zbohatnutí.

Bourbonská monarchie

Claude-Xavier Caroillon se narodil 14. července 1748.[2]Byl nejmladším ze čtyř synů Nicolase Caroillona (nebo Carvillona), přijímače a podnikatele.[1] Caroillonové byli bohatí a ambiciózní vlastníci železáren v rámci Bourbonské monarchie a zaměstnávali mnoho pracovníků v drsných podmínkách.[3]Bratři Caroillonovi založili společnost, která investovala do kovodělných závodů Bobule a Perche, region, kam patřila práva provozovat taková díla Monsieur, královský bratr.[4]Carvillonovi byli úzce spjati Denis Diderot. Abel se oženil se svou dcerou Angélique a Diderot byl zapojen do jejich společnosti.[1]Claude Caroillon byl zaznamenán jako jeden z přítomných na pohřbu Denis Diderot dne 1. srpna 1784.[5]

Claude Caroillon se stal generálem přijímače Monsieura.[5] Byl poradcem a tajemníkem krále v roce 1786.[6] Claude Caroillon a jeho bratři byli povýšeni v předvečer francouzská revoluce, takzvaní „obchodní šlechtici“.[4]Bratři mohli ke svému společnému příjmení přidat jména statků, které zakoupili. Nejstarší, Abel, se stal Caroillon de Vandeul, Claude-Xavier se stal Caroillon des Tillières, Théodore se stal Caroillon de Marville (nebo Melville) a Georges se stal Caroillon de la Charmotte.[1] Na začátku revoluce bylo partnerství bratrů rozpuštěno a Claude se hádal se svým bratrem Abelem Caroillonem de Vandeul.[1]

Revoluce a následky

Revoluce v roce 1789 vytvořila obrovské příležitosti pro Caroillon-Destillières, který se stal jedním z největších finančníků tohoto období. Již vlastnil kovárny a pece Conches a v roce 1791 byl schopen koupit kovárnu opatství Lyre. vlastnil kovárnu Ferrière ve spolupráci s Mathardem.[7]V červenci 1790 se stal velitelem tří rot národní gardy při slavnostním ceremoniálu Château de Saint-Assise Zámek vlastnil sir Philip Glower, plukovník anglické armády a dědic Elizabeth Pierrepont, vévodkyně z Kingston-upon-Hull. V únoru 1791 se oženil s Françoise-Aimée Magallon d'Amirail, dcerou a Santo Domingo Ten rok koupil zámek a jeho majetek od Glowera, který kvůli politické nejistotě chtěl zlikvidovat svůj francouzský majetek. Začal odprodávat části panství.[1]

Pozice Caroillon-Destillières se stala nebezpečnou po povstání v roce 1792.[8]V roce 1793 byl uvězněn, ale s koncem Vláda teroru po 9 Thermidor (27. července 1794) se gilotině vyhnul a o něco později byl propuštěn. Pokračoval v odprodeji částí panství Saint-Assise a nakonec zámek vyměnil za jiný poblíž Tournan-en-Brie v listopadu 1795.[1]Během přechodu od feudalismu ke kapitalismu, který následoval, se Caroilloni stávali stále silnějšími.[9]V letech 1794 až 1814 Caroillon a Jean Aubertot převzali kontrolu nad tuctem podniků v okolí Vierzon a v Nièvre.[10]Claude Caroillon tedy ve spolupráci s Jeanem Aubertotem vlastnil slévárnu železa v Mareuil-sur-Cher, 12 kilometrů od Saint-Florent, odkud bylo železo odesláno směrem dolů Loire přes Cher River.[11]

Caroillon-Destillières nadále spekulovala o majetku. V roce 1801 byla vévodkyně z Brissacu opuštěná kvůli velkým částkám Destillières. Rozhodla se prodat Château de Pontchartrain s 1700 hektary půdy (4 200 akrů) půdy a dne 19. dubna 1801 Destillières získal majetek za 1 600 000 franků.[12]Pod říší Caroillon získal zámek a panství Châteauneuf-sur-Cher, s odhadovanou hodnotou téměř 1,5 milionu franků.[10]Destillières koupil Château du Raincy, a dne 20. října 1806 jej dále prodal Gabriel-Julien Ouvrard za 800 000 franků, splatných směnnými listy. Ouvrard nebyl schopen vykoupit dopisy a dne 2. září 1807 se vlastnictví zámku zjevně vrátilo k Destillieres. Prodal Raincyho princezně Borghèse (Pauline Bonaparte ).[13]Tato transakce byla předmětem dlouhodobého právního sporu.[14]

Dědictví

Caroillon-Destillières zemřel v květnu 1814.[15] Jeho švagr, hrabě z Magallonu, obdržel ve své závěti ze dne 9. dubna 1812 odkaz v hodnotě 3000 franků ročně.[16]Jeho dcera Marie-Louise-Angélique-Aimée Carvillon Destillères (28. září 1797 - 2. srpna 1853) zdědil své obrovské jmění.[15] Zdědila také některé soudní spory týkající se majetku.[17]Vzhledem k tomu, že jí bylo jen sedmnáct, byla nezletilá, její rodina si vybrala za poručníky prarodiče z matčiny strany, což bylo opět předmětem soudních sporů, které nebyly vyřešeny do 22. listopadu 1816.[18]V roce 1817 se Marie-Louise provdala za Charlese-Eustache-Gabriela, hraběte a později markýze d'Osmonda (1787–1862), generálního poručíka kavalérie.[6]

Reference

Poznámky

  1. ^ Šlechtičtěji znějící „Caroillon des Tillières“ byl po revoluci změněn na obyčejného „Caroillon-Destillières“.[1]

Citace

  1. ^ A b C d E F G Château de Saint-Assise: Seine Portal.
  2. ^ Marcel 1913, str. 206.
  3. ^ Peyrard & Vovelle 1996, str. 95.
  4. ^ A b Peyrard & Vovelle 1996, str. 96.
  5. ^ A b Diderot 1875, str. 64.
  6. ^ A b Congrès national des sociétés savantes 1962, str. 743.
  7. ^ Peyrard & Vovelle 1996, str. 97.
  8. ^ Peyrard & Vovelle 1996, str. 99.
  9. ^ Peyrard & Vovelle 1996, str. 105.
  10. ^ A b Soboul 1983, str. 381.
  11. ^ Journal des Mines 1809.
  12. ^ Paris et Ile-de-France; mémoires, str. 260.
  13. ^ Toullier & Duranton 1824, str. 378.
  14. ^ Toullier & Duranton 1824, str. 381.
  15. ^ A b Destillères Osmond 1996, str. 11.
  16. ^ Le contrôleur de l'enregistrement 1823, str. 154.
  17. ^ Francie Conseil d'Etat 1839, str. 595.
  18. ^ Chardon 1844, str. 116.

Zdroje