Občanské ministerstvo - Citizens Ministry - Wikipedia

Princ Karel z Auerspergu,
Ministr-prezident 30. prosince 1867 - 24. září 1868

The „Občanské ministerstvo“[1] (Bürgerministerium) je termín používaný v politické debatě a později v historické literatuře. Platí také pro „ministerstvo lékařů“ (Doktorenministerium). Používají se jako souhrnné popisy pro čtyři vlády rakouské části Rakousko-Uhersko (Cisleithania ), od 30. prosince 1867 do 4. dubna 1870, kdy vláda podala demisi, a byla odvolána dne 12. dubna 1870. Jednalo se o počáteční správy po Rakousko-uherský kompromis (Ausgleich) z roku 1867, který rozdělil vnitřní správu říše.

To byla ministerstva Princ Karl Auersperg (30. prosince 1867 - 24. září 1868), Taaffe (24. září 1868 - 15. ledna 1870), Baron Ignaz von Plener (15. Ledna 1870 - 1. Února 1870) a Leopold Hasner von Artha (1. února 1870 - 12. dubna 1870), během nichž se složení kabinetu mírně změnilo. Členové kabinetu byli čerpáni zejména z Německo-liberální strana. Občanské ministerstvo prosazovalo liberální politickou agendu, ale v roce 1870 selhalo kvůli své neschopnosti adekvátně zvládat napětí mezi mnoha národnostmi. Když Hasner odmítl Císař František Josef I. Žádost o rozpuštění nespolupracujících regionálních sněmových shromáždění rezignoval a přinesl Bürgerministerium do konce.

Etymologie

Termín Bürgerministerium, což lze přeložit jako „ministerstvo občanů“ nebo „buržoazní ministerstvo“[2][3] (německý výraz Hamburger je třeba chápat ve dvojím smyslu: obojí citoyen a buržoazní ),[4] odkazuje na čtyři z devíti členů vlády Auerspergů. Byly čerpány z buržoazie, spíše než šlechta, zatímco Plener byl povýšen do šlechtického stavu před jedenácti lety. Většina ministrů byla tedy prostými občany, v té době novinkou.

Pojem „ministerstvo lékařů“ označuje pět členů, kteří získali doktoráty. Ostatní tři (Auersperg, Taaffe a Plener) měli právnické vzdělání. Podíl absolventů mezi ministry byl tedy velmi vysoký, což je také novinka.

Členové

Hrabě Eduard Taaffe,
Ministr-prezident 24. září 1868 - 15. ledna 1870

Dne 30. Prosince 1867 prohlásil císař František Josef I. bývalého prezidenta horní komory Císařská rada (Reichsrat), Princ Karl von Auersperg, jako ministr-prezident Cisleithanian součást říše nebo formálně „předseda mé rady ministrů království a zemí zastoupených v říšské radě“ (Präsidenten Meines Ministerrates der im Reichsrat vertretenen Königreiche und Länder). Po konfliktech v kabinetu ohledně ústupků různým národnostem a etnickým skupinám zastoupeným v Radě ministrů rezignoval na protest dne 4. září 1868. Ačkoli byl zastáncem centralismu, souhlasil s jednáním s Čechy, aby získal jejich účast na Císařská rada. Podle jeho názoru taaffe a ministr zahraničí Friedrich Ferdinand von Beust (30. Prosince 1867 - 8. Listopadu 1871) učinila nadměrné ústupky Česká národní strana.[5] Jeho nástupcem byl do 15. ledna 1870 Eduard Taaffe a poté Plener a Hasner.

Ministerstvo vyhlášené císařem dne 30. prosince 1867 sestávalo z;[6]

Taaffe, Potocki a Berger se stali menšinou kvůli jejich podpoře federalismu a nakonec rezignovali v roce 1870, kdy císař nepodporoval jejich a jejich „menšinové memorandum“.

Reference

  1. ^ Cole, Laurence (2014). Vojenská kultura a populární vlastenectví v pozdně císařském Rakousku. Oxford University Press. str. 296.
  2. ^ Pulzer, Peter G. J. (1988). Vzestup politického antisemitismu v Německu a Rakousku (2. vyd.). Harvard University Press. str. 20.
  3. ^ Murray, Lorraine, ed. (2014). Průvodce Britannica po zemích Evropské unie: Rakousko, Chorvatsko a Slovinsko. Britannica. str. 93.
  4. ^ Stourzh, Gerald (2001). Věk emancipace a asimilace - liberalismus a jeho dědictví. Österreich-Konzeptionen und jüdisches Selbstverständnis. Niemeyer. str. 15.
  5. ^ Pieter M. Judson: Exkluzivní revolucionáři. Liberální politika, sociální zkušenost a národní identita v Rakouském císařství, 1848–1914. The University of Michigan Press, Ann Arbor 1996, ISBN  0-472-10740-2, S. 135ff.
  6. ^ Amtlicher Theil. V:Wiener Zeitung, 1 Jänner 1868, s. 01 (online na ANNO )Šablona: ANNO / Maintenance / wrz.

Zdroje

  • Eintrag zu Bürgerministerium in: Austria-Forum, dem österreichischen Wissensnetz - online (auf AEIOU)
  • Thomas Kletečka, Stefan Malfèr: Die Protokolle des österreichischen (cisleithanischen) Ministerrates 1867–1918; Kapela II: 1868–1871
  • Meyers Konversations-Lexikon, 5. Auflage, 13. Band, Bibliographisches Institut, Leipzig und Wien 1896, S. 320 f.
  • Eduard von Wertheimer: Feuilleton. Die Entstehungsgeschichte des österreichischen Bürgerministeriums im Jahre 1867. Nach ungedruckten Aufzeichnungen. (Teil I). In: Neue Freie Presse, Morgenblatt (Nr. 20575/1921), 9. Dezember 1921, S. 1 a násl. (Online bei ANNO),
    • (Teil II). In: Neue Freie Presse, Morgenblatt (Nr. 20583/1921), 17. Dezember 1921, S. 1 f. (Online bei ANNO),
    • (Teil III a Schluss). In: Neue Freie Presse, Abendblatt (Nr. 20586/1921), 20. Dezember 1921, S. 3 f. (Online bei ANNO).