Cincinnato Baruzzi - Cincinnato Baruzzi

Cincinnato Baruzzi
Brjullov Baruzzi.jpg
narozený(1796-03-16)16. března 1796
Imola, Emilia Romagna
Zemřel28. ledna 1878(1878-01-28) (ve věku 81)
v Bologna, Emilia Romagna
Národnostitalština

Cincinnato Baruzzi (16. Března 1796 - 28. Ledna 1878) byl italský sochař a profesor téhož tématu na Accademia di Belle Arti z Bologna od roku 1831 do roku 1859.

Vzdělávání

Tato socha, vytvořená podle návrhu Canovy, se nachází v neoklasicistním kostele S.S. Salvatore v Terracina v Laziu.

Cincinnato Baruzzi se narodil v roce Imola. Jeho rodiči byli Vincenzo Luigi a Maria Tadolini, dcera architekta Francesco Tadolini. První školní docházka Baruzzi byla dokončena v Imole, ale v roce 1814 se zapsal do Scuola di Ornato, di Anatomia e di Elementi di Figura na Accademia di Belle Arti v Bologni, kterou v té době provozoval Giacomo De Maria.

V roce 1819 vyhrál allunato cena, která mu poskytla příležitost zapsat se do tříd v Římě, aby zdokonalil své dovednosti v dílně Antonio Canova. Se smrtí svého učitele (13. října 1822) nastoupil do funkce ředitele po odkazu jediného dědice, monsignora Gian Battista Sartori, a dozorce dílny, pane Antonio d’Este.

Bologna

V září 1831 byl Baruzzi povolán do Bologny, aby převzal profesuru sochařství na Accademia Belle Arti, která byla prázdná poté, co ji opustila De Maria a určený nástupce Adamo Tadolini odmítl. V Bologni žil ve vile na kopci San Mamolo s názvem L’Eliso nebo Villa Baruzziana; zbytek svého života věnoval jeho restrukturalizaci se záměrem vybudovat jakési domácí muzeum, kde by mohl ukázat případová díla vyrobená a shromážděná v průběhu svého života. Slavnostní otevření domu proběhlo v roce 1836, na oslavu jeho manželství s malířem Carolina Primodì, dcera Francesco Primodì Během útoku Bologny rakouskými jednotkami v roce 1849 byl L’Eliso přeměněn na kasárna; za deset dní okupace byl dům vypleněn a zničen a mnoho děl bylo poškozeno nebo ztraceno. Vzhledem k tomu, že ekonomická pomoc slíbená vládou nikdy nedorazila, Baruzzi osobně odešel do Říma, Neapol a Paris prodat některé ze svých děl, ale výdělky z nich nepokryly náklady na přestavbu vily.

Konec kariéry

V letech 1857 až 1859 Baruzzi opět odešel do Říma, tentokrát se svým přítelem Pelagio Palagi, představit svůj projekt na dokončení fasády Bazilika San Petronio Bologna. V roce 1859 se stal obětí začátků čistek Luigi Carlo Farini lidí, o nichž si myslel, že jsou stoupenci starého režimu, a Baruzzi byl nucen odejít do důchodu.

Dědictví

O rok později zemřela jeho manželka Carolina, která nezanechala dědice; Baruzzi strávil zbytek života ve své zbožňované vile, kde 28. ledna 1878 zemřel. Jeho závěť ze dne 5. dubna 1873 pojmenovala jeho dědice Municipio di Bologna, se závazkem investovat své dědictví do zavedení ceny pro mladé umělce do pěti let od jeho smrti.

Osobní a pracovní archiv Cincinnato Baruzzi najdete v Biblioteca comunale dell'Archiginnasio Bologna.

Bibliografie

  • Catalogue di opere di scultura eseguite in marmo dal professore cavaliere Cincinnato Baruzzi a tutto l’anno 1859, [s.l., s.n.], 1860;
  • Giuseppe Mazzini, Cincinnato Baruzzi: la vita, i tempi, le opere, Imola, Cooperativa Tipografica Editrice P. Galeati, 1949;
  • Walter Galavotti, Cincinnato Baruzzi: vizi e virtù di uno scultore accademico dell’Ottocento, «Pagine di vita e storia imolesi», 2, 1984, s. 95–111;
  • Giuliano Gresleri, Attorno ad alcuni «pensieri» inediti di Pelagio Palagi e Cincinnato Baruzzi per la facciata e i restauri di S. Petronio„Strenna Storica Bolognese“, XLI, 1991, s. 167–176;
  • Cristina Fiorelli, Un contributo alla rivisitazione dell’attività artistica di Cincinnato Baruzzi (1796–1878), «Strenna Storica Bolognese», LII, 2002, s. 223–246;
  • Giuliano Gresleri, La stanza delle Grazie: Cincinnato Baruzzi přichází John Soane, v «Arti a confronto. Studium v ​​oboru Anna Maria Matteucci », Bologna, Editrice Compositori, 2004, s. 485–494;
  • Uno scultore neoclassico a Bologna fra Restaurazione e Risorgimento. Il fondo Cincinnato Baruzzi nella Biblioteca dell’Archiginnasio, a cura di Clara Maldini, Bologna, Comune, 2006, 496 s. (Biblioteca de «L’Archiginnasio», řada III, sv. 5);
  • Lino Sighinolfi, La vita e le opere di Cincinnato Baruzzi, v Uno scultore neoclassico a Bologna fra Restaurazione e Risorgimento. Il fondo Cincinnato Baruzzi nella Biblioteca dell’Archiginnasio, a cura di Clara Maldini, Bologna, Comune, 2006, s. 299–354 (Biblioteca de «L’Archiginnasio», řada III, sv. 5).

externí odkazy

  • (v italštině) Životopis a list ISAAR (CPF) Cincinnato Baruzzi - Biblioteca dell’Archiginnasio di Bologna [1][trvalý mrtvý odkaz ]
  • (v italštině) List fondu ISAD (G) Cincinnato Baruzzi - Biblioteca dell’Archiginnasio di Bologna [2][trvalý mrtvý odkaz ]
  • [3]