Práva dětí v Mali - Childrens rights in Mali - Wikipedia
Práva dětí v Mali jsou zabezpečeny několika zákony, jejichž cílem je chránit děti a zajišťovat jejich blaho, včetně vyhlášky, která stanoví regionální pozice jako „dětské delegáty“ k ochraně práv a zájmů dětí.[1] Stejně jako u většiny právních problémů se však jedná o oficiální účet založený na zákonech, které mají pouze status na papíře. Neexistují žádná ustanovení pro výkon zákonů a jako při každé návštěvě jakéhokoli středně velkého města v Mali ukáže, že na ulici je spousta dětí, které žijí na pokraji hladu a které jsou často týrány. Zvláště talibe „mladí chlapci dostali“marabout „, podléhají všem druhům nedbalosti, ne-li nelidskému zacházení ze strany svých pánů. Takové „marabouty“ jsou v praxi také nad zákonem - navzdory tomu, že děti s nimi špatně zacházejí, nebyla proti nim podána žádná stížnost. Existuje zde vážný problém, protože v této oblasti nebyl proveden téměř žádný výzkum. Kvalitativní studie Jelle Hilven z Svobodná univerzita v Bruselu, odhalil akutní odchylky od oficiální politiky v každodenním životě.
Pozadí
Po mnoho let vzdělání v Mali bylo bezplatné a v zásadě otevřené všem; studenti však byli povinni zajistit si vlastní uniformy a zásoby. Základní škola byla povinná až do věku 12 let, ale během školního roku 2005–6 základní školu navštěvovalo pouze 56,6% dětí ve věku od 7 do 12 let (49,3% dívek a 64,1% chlapců). Dívčí zápis do školy byl nižší než u chlapců na všech úrovních kvůli chudobě, kulturním tendencím zdůrazňovat vzdělání chlapců a předčasným sňatkům pro dívky. Mezi další faktory ovlivňující zápis do školy patřila vzdálenost k nejbližší škole, nedostatek dopravy a nedostatek učitelů a učebních materiálů.[1] Členové černé komunity Tamachek nebo Bellah uvedli, že některým dětem Tamachek byly odepřeny vzdělávací příležitosti, protože jejich tradiční mistři jim nedovolili chodit do školy.[1]
Přibližně 11 procent studentů navštěvovalo soukromé školy v arabském jazyce nebo medersas (od arabština: مدرسة). “Medersas byli vyzváni, aby se řídili vládními osnovami a většinou vyučovanými základními předměty včetně matematiky, přírodních věd a cizích jazyků; několik medersas se však plně řídilo osnovami vlády kvůli nedostatku školení pro učitele a výukových materiálů.[1] Neznámý počet dětí ve věku základních škol po celé zemi navštěvoval koranické školy na částečný úvazek. Většina studentů na koranické škole měla méně než 10 let. Koranické školy vyučovaly pouze korán a byly částečně financovány studenty, známými jako „garibouts“, od kterých museli ředitelé školy v rámci náboženské výuky žebrat o peníze na ulici. Studie UNICEF z roku 2005 týkající se koránských škol v Mopti zjistila, že děti, které tyto školy navštěvovaly, trávily většinu času žebráním na ulici nebo prací na poli.[1] Vláda poskytovala dotovanou lékařskou péči dětem i dospělým, ale kvalita a dostupnost péče byla omezená. Chlapci i dívky měli stejný přístup k lékařské péči.[1]
Statistiky o zneužívání dětí byly nespolehlivé a hlášené případy zneužívání byly podle místních organizací pro lidská práva vzácné. Odbor sociálních služeb vyšetřoval a zasahoval v případech týrání nebo zanedbávání dětí.[1] Jako jeden z mála provedených empirických výzkumů uvádí Hilven (2011) rozsáhlé zanedbávání a hluboký strach o špatném zacházení, a to jak místním obyvatelstvem, tak obyvateli a organizacemi, kteří nejsou Malijci.
Vládní studie z roku 2004, která zahrnovala 450 rozhovorů, zjistila, že dětmi nejvíce ohroženými sexuálním vykořisťováním byly dívky ve věku od 12 do 18 let, které pracovaly jako pouliční prodavači nebo domácí zaměstnanci, nebo které byly dětmi bez domova nebo oběťmi obchodování s dětmi. Takové vykořisťování převládalo v oblastech, kde se obyvatelstvo a ekonomika pohybovaly, jako jsou příhraniční oblasti nebo města na dopravních cestách nebo v těžebních oblastech. Studie poznamenala, že většina případů sexuálního vykořisťování nebyla hlášena, a doporučila, aby země posílila své zákony na ochranu dětí.[1]
Mrzačení ženských pohlavních orgánů, nebo FGM, byla běžná, zejména ve venkovských oblastech, a byla prováděna u dívek ve věku od šesti měsíců do šesti let. Podle domácích nevládních organizací podstoupilo FGM přibližně 95 procent dospělých žen. Tato praxe byla rozšířená ve většině regionů a mezi většinou etnických skupin, nepodléhala třídním hranicím a nebyla nábožensky založená. Proti mrzačení ženských pohlavních orgánů neexistují žádné zákony, ale vládní nařízení zakazuje mrzačení ženských pohlavních orgánů ve zdravotnických střediscích financovaných vládou.[1] Vláda pokračovala ve dvoufázovém plánu na odstranění mrzačení ženských pohlavních orgánů do roku 2008. Podle místních organizací pro lidská práva bojujících proti mrzačení ženských pohlavních orgánů pokračovala ve městech vzdělávací fáze (workshopy, videa a divadlo) a údajně se mrzačení ženských pohlavních orgánů u dětí vzdělaných rodičů podstatně snížilo. V mnoha případech praktikující FGM souhlasili s ukončením praxe výměnou za jinou činnost generující příjem. Národní výbor proti násilí vůči ženám propojil všechny nevládní organizace bojující proti mrzačení ženských pohlavních orgánů.[1]
Ženy se mohou legálně vdávat ve věku 18 let a muži ve věku 21 let. Manželský řád umožňuje dívkám mladším 15 let uzavřít manželství se souhlasem rodičů nebo se zvláštním souhlasem soudce. Organizace zabývající se právy žen se postavily proti tomuto ustanovení v rozporu s mezinárodními úmluvami o ochraně dětí ve věku do 18 let. V celé zemi byl problém manželství nezletilých, přičemž rodiče v některých případech uzavírali sňatky s dívkami již od devíti. Místní nevládní organizace uvedla, že mezi lety 2005 a květnem 2007 přišlo o život nejméně 10 dívek - některé mladší 13 let - kvůli zdravotním komplikacím vyplývajícím z předčasného sňatku. Lékařští specialisté poznamenali, že dětské nevěsty byly často oběťmi FGM, což zhoršuje možnost komplikací z infekce a porodu.[1]
Hnutí
Místní nevládní organizace zabývající se právy žen, jako je Akce na podporu a rozvoj žen, Výbor pro ochranu práv žen a organizace Watch and Women Rights Watch, vzdělávaly místní obyvatelstvo o negativních důsledcích manželství nezletilých. Vláda také pomohla umožnit dívkám vdaným v raném věku pokračovat ve škole.[1]
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l Zpráva o postupech v oblasti lidských práv za rok 2006: Mali. Spojené státy Bureau of Democracy, Human Rights, and Labour (6. března 2007). Tento článek včlení text z tohoto zdroje, který je v veřejná doména.