Charles Egmond dArcis - Charles Egmond dArcis - Wikipedia

Valné shromáždění UIAA Ženeva 1936: 1. SAC Kalbermatten, 2. prezident D’Arcis. UIAA, 3. Dosio CAI, 4. Siogren Švédsko, 5. Lory CAF, 6–8 Goetel, Klemensiewicz, Szatkowski Polsko

Medaile čestného člena UIAA

Charles Egmond d’Arcis (1887 - 7. prosince 1971) byl švýcarský novinář a horolezec. Byl prvním prezidentem Mezinárodní federace pro horolezectví a horolezectví (UIAA).

Životopis

Arcis vyrůstal v Ženevě se dvěma bratry, kde chodil do školy a studoval. Jeho otec byl Angličan Arthur d'Arcis (1853–1921), jeho matka byla Švýcarka. Mluvil plynně italsky, anglicky, německy a francouzsky. Studoval v letech 1907–1913 na Filozofické a sociální fakultě UK University of Geneva a byl členem studentské společnosti Zofingia. V roce 1914 působil jako učitel na Vyšší obchodní škole v Ženevě.^[1]

V Ženevě pracoval pro anglické noviny včetně Ekonom a The Times of London a informoval o činnosti Liga národů Během meziválečné období. Jednal tedy na důležitém místě a v rozhodující době, kdy Společnost národů vkládala spoustu energie do udržování své pověsti a image a vyjednávání vztahů s tiskem.

Po válce hrála Arcis vedoucí úlohu v internacionalizaci mediální komunity a v propagaci Ženevy jako mezinárodního města. Byl členem a v roce 1934 prezidentem Cercle des Amitiés Internationales CAI (International Friendship Circle)^[2] av letech 1955 až 1956 působil jako prezident Association de la Presse Etrangère en Suisse et au Liechtenstein APES.^[3] Byl spisovatelem a kritikem Tribune de Genève.

Kromě novinářské činnosti byl stejně jako jeho otec a jeho dva bratři nadšený z hor a přírody, o nichž psal četné články a knihy. V roce 1905 vstoupil do ženevské sekce Švýcarský alpský klub (SAC) a později se stal jejím prezidentem. Byl členem Valais Association for Natural Sciences („La Murithienne“) a Ženevská geografická společnost.^[4] V Alpské centrum Zermatt, založený v roce 1944, působil jako prezident.

Od roku 1932 do roku 1964 byl Prezident nově založené UIAA. Stejně jako Společnost národů byla UIAA hluboce zakořeněna v Ženevě se svým mezinárodním duchem, který podporovali současní autoři jako Robert de Traz a švýcarská vláda. Během války bylo předsednictví UIAA pozastaveno.^[5]

V roce 1964 se stal čestným členem UIAA. Byl členem a čestným členem Sdružení britských členů Švýcarského alpského klubu^[6]

Publikace

• s Marcelem Raisinem: La gare ... demeure et ne se vend pas: revue en deux actes et trois tableaux, jouée au Banquet d'Escalade de la Société de Zofingue, le 15 décembre 1909. Imprimerie de la Tribune de Genève, Genf 1909.
• Souvenir de l’inauguration de la Britannia Hut le 17 août 1912 Écho des Alpes: organe du Club alpin suisse pour les sections de langue française, 19. října 1912.
• «Pravidlo, Britannia! ». Les Anglais et la Guerre. Delachaux & Niestlé, Neuchâtel 1916.
• s Davidem-Louis Delètra und Emile Thury: Les cabanes de la Section genevoise du C.A.S., 1924.
• En Montagne. Récits et Souvenirs. Editeurs Sonor SA, Genf 1936.
• Neiges éternelles. V. Attinger, Neuchâtel Paris 1945.
• s Walterem Schmidem: Au vent des quatre mille: dans les Alpes suisses. Payot, Lausanne 1953.
• L’évolution de l’alpinisme. Conquête des Alpes: deux siècles d’art et d’histoire. Musée d’art et d’histoire, Exposition du 26 février au 20. března 1955.
• s Edouard Wyss-Dunant und Otto Hassler: La Section genevoise du Club alpin suisse, 1865–1965 Genève: Club alpin suisse, 1965.

Literatura

• Ilaria Scaglia: Emoce internacionalismu. Pocit mezinárodní spolupráce v Alpách v meziválečném období. University Press, Oxford 2020, ISBN  978-0-19-884832-5
• Martin Andreas Lutz: Britská propaganda ve Schweiz während des Zweiten Weltkriegs 1939–1945. Disertační práce University of Lucerne, Luzern 2019

externí odkazy

• La Murithienne, Société valaisanne des Sciences Naturelles, In: lamurithienne.ch (französisch)
• Asociace britských členů švýcarského alpského klubu ABMSAC

Reference