Charles Bailyn - Charles Bailyn

Charles Bailyn
narozený (1959-10-27) 27. října 1959 (věk 61)
Cambridge, Massachusetts, Spojené státy
NárodnostSpojené státy
Státní občanstvíamerický
Alma materuniverzita Yale
Harvardská Univerzita
OceněníOcenění Trumpler (1990)
Cena Bruna Rossiho (2009)
Vědecká kariéra
PoleAstronomie, Fyzika & Vysokoškolské vzdělání
Instituceuniverzita Yale, Yale-NUS College

Charles David Bailyn (narozen 27. října 1959) je profesorem astronomie a fyziky A. Bartletta Giamattiho v univerzita Yale a inaugurační děkan fakulty v Yale-NUS College.

Vzdělávání

Získal titul B.S. v astronomii a fyzice z Yale v roce 1981 a Ph.D. v astronomii z Harvard v roce 1987. Jeho Ph.D. práce o rentgenových paprskech emitujících binární hvězdy obdržela Cena Roberta J. Trumplera za nejlepší severoamerický Ph.D. diplomová práce z astronomie.[1]

Kariéra

Mezi výzkumné zájmy Bailyn patří vysokoenergetická astronomie a galaktická astronomie a publikoval více než 100 doporučených prací.

Na jaře 2007 Bailyn zaznamenal jako součást souboru ASTR 160, Hranice a kontroverze v astrofyzice Otevřete kurzy Yale iniciativa.[2] Bailyn také zaznamenala tři aktualizace kurzu o více než pět let později týkající se předmětů extra solárních planet, černých děr a temné energie.

6. července 2016, Yale oznámil, že Bailyn se stane první hlavou nového Vysoká škola Benjamina Franklina, který byl otevřen v roce 2017.[3]

Uznání

Bailyn byla oceněna v roce 2009 Cena Bruna Rossiho za jeho výzkum masy černých děr.[4]

Rodina

Jeho otec byl historik Bernard Bailyn.[5]

Reference

  1. ^ „Yale University Club de Mexico“. Archivovány od originál dne 06.10.2011. Citováno 2008-12-20.
  2. ^ Hranice a diskuse v astrofyzice s profesorem Charlesem Bailynem Archivováno 2008-10-13 na Wayback Machine na Open Yale Courses
  3. ^ „Jsou jmenováni vedoucí dvou nových sídelních škol“. Univerzita Yale. 6. července 2016. Citováno 7. července 2016.
  4. ^ Charles Bailyn je ctěn za práci při měření galaktických černých děr Archivováno 2010-07-25 na Wayback Machine na Yale University Office of Public Affairs
  5. ^ [1]

externí odkazy