Chaiyong Satjipanon - Chaiyong Satjipanon

Dr. Chaiyong Satjipanon
ชัย ยง ค์ สัจ จิ พา นนท์
Dr. Chaiyong a prezident Obama 2012.jpg
Chaiyong s prezidentem Obamou
Thajský velvyslanec ve Spojených státech
V kanceláři
18. dubna 2012 - 2. května 2012
premiérYingluck Shinawatra
PředcházetKittiphong Na Ranong
UspělVijavat Isarabhakdi
Osobní údaje
narozený (1953-09-14) 14. září 1953 (věk 67)
Bangkok, Thajsko
NárodnostThai
Děti5 synů: Pongsagorn, Jirat, Nid, Ghan a Paht
Alma materUniverzita v Chulalongkornu
Fletcherova škola práva a diplomacie
ProfeseDiplomat

Dr. Chaiyong Satjipanon (Thai: ชัย ยง ค์ สัจ จิ พา นนท์, narozen 14. září 1953)[1] je bývalým velvyslancem Thajské království do Spojené státy americké. Před zastupováním Thajska ve Spojených státech zastupoval Thajsko v Ženeva, Sydney, Soul, Řím a Jakarta,

Časný život

Chaiyong Satjipanon se narodil 24. září 1953. Dostal a Bakalář umění stupně (s vyznamenáním) v politická věda z Univerzita v Chulalongkornu v Bangkok, kde by také vydělal a Mistr veřejné správy stupeň. Pokračoval vyděláváním Master of Arts v právu a diplomacii a a PhD z Fletcherova škola práva a diplomacie na Tufts University ve Spojených státech.[1]

Kariéra

Chaiyong Satjipanon zahájil svou diplomatickou kariéru v roce 1975, kdy nastoupil do Ministerstvo zahraničních věcí ČR jako atašé oddělení mezinárodních konferencí odboru mezinárodních organizací. V roce 1976 se stal thajským styčným důstojníkem u Hospodářská a sociální komise OSN pro Asii a Tichomoří (ESCAP), o rok později se stal třetím tajemníkem divize mezinárodní konference. V roce 1982 byl přeložen do Ženeva, Švýcarsko a stal se druhým stálým tajemníkem thajské stálé mise při Úřadu OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě a byl povýšen na prvního tajemníka téže kanceláře v roce 1986. Tuto funkci zastával až do roku 1989, kdy se stal poradcem pro americkou divizi. odboru politických záležitostí. V roce 1993 byl povýšen na zástupce generálního ředitele ministerstva hospodářství. V roce 1994 byl jmenován generálním konzulem thajského generálního konzulátu v Thajsku Sydney, Austrálie.[1][2] V roce 2001 se stal thajským mimořádným a zplnomocněným velvyslancem v Indonéská republika, který je současně akreditován Papua-Nová Guinea. V roce 2006 Makarim Wibisono, indonéský velvyslanec při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě, předal Chaiyongovi Objednávku služeb první třídy Bintang Jasa Utama za jeho práci při posilování bilaterálních vztahů mezi Indonésií a Thajskem.[3] V roce 2003 se stal velvyslancem Thajska v kanceláři OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě.[1][4] V roce 2007 byl jmenován thajským velvyslancem v Svatý stolec a byl přijat uživatelem Papež Benedikt XVI 13. prosince.[5][6] Současně byl velvyslancem Thajska Švýcarsko.[7][8] V roce 2010 byl Dr. Chaiyong Satjipanon od Vatikánského městského státu přijat Řádem rytířství svatého Řehoře Velikého.

Chaiyong Satjipanon byl později velvyslancem Thajska v Korejská republika, kde pracoval na rozšíření dvoustranného obchodu mezi Thajskem a Jižní Koreou. Zatímco v Soul jeho manželka Thitinart Satjipanon onemocněla a zemřela po příjezdu do nemocnice Soonchunhyang.[9] Na tvrzení nemocnice podal trestní oznámení nedbalost personálu mělo za následek smrt jeho manželky a jeho případ podpořilo thajské velvyslanectví a ministerstvo zahraničních věcí, které vyzvaly jihokorejskou vládu k prošetření lékařských standardů v nemocnici.[10] Personál nemocnice popřel jakékoli provinění a Chaiyong později stáhl žalobu.[11] Naposledy byl jmenován thajským velvyslancem ve Spojených státech. Jeho pověřovací listiny byly přijaty William Joseph Burns, Náměstek ministra zahraničí Spojených států, 18. dubna 2012.[12]

Je odborníkem na Spojené státy a lidská práva, kterého často vystupuje jako televizní host v The Nation, TNN, TNN24.[13][14][15][16]

Reference

  1. ^ A b C d „Curriculum Vitae of HE Dr. Chaiyong SATJIPANON“. Spojené národy. 23. listopadu 2005. s. 14. Citováno 26. května 2012.
  2. ^ "Pozadí". CP International Education and Migration Center Co., Ltd. 2011. Archivováno od originál dne 19. února 2011. Citováno 26. května 2012.
  3. ^ „Thajský vyslanec získal nejvyšší ocenění RI“. Jakarta Post. 4. dubna 2006. Archivovány od originál dne 5. března 2016. Citováno 26. května 2012.
  4. ^ "Thajsko: Thajsko: Osvobození paní Supinya Klangnarongové". Světová organizace proti mučení. 17. března 2006. Citováno 26. května 2012.
  5. ^ „Papežská adresa thajskému vyslanci u Svatého stolce“. Zpravodajská agentura Zenit. 13. prosince 2007. Archivovány od originál dne 18. února 2008. Citováno 26. května 2012.
  6. ^ „Papež diplomatům: boj proti násilí se vzděláváním“. Věčná televizní síť. 13. prosince 2007. Citováno 26. května 2012.
  7. ^ "Ekonomické zprávy". Ministerstvo zahraničních věcí ČR. 2007. Citováno 26. května 2012.[trvalý mrtvý odkaz ]
  8. ^ „Proč Thajsko?“. Thajská investiční rada. 2007. Citováno 26. května 2012.
  9. ^ Iglauer, Philip (11. února 2011). „Thajský vyslanec hledá žalobu pro smrt manželky“. Korea Times. Citováno 26. května 2012.
  10. ^ Taylor, Kirsty (16. listopadu 2011). „Thajský vyslanec bojuje proti smrti manželky v Soulu v Bangkoku“. AsiaOne. Citováno 26. května 2012.
  11. ^ Taylor, Kirsty (4. dubna 2012). „Thajský vyslanec směřuje k vysílání v USA“. Korea Herald. Citováno 26. května 2012.
  12. ^ „Veřejný program na 18. dubna 2012“. Ministerstvo zahraničí Spojených států. Citováno 26. května 2012.
  13. ^ „มนุษย์ รายงาน การ ค้า มนุษย์ Zpráva TIP 2015“.
  14. ^ „คิด เพื่อ ชาติ TNN2 - 14 วัน แรก ของ ประธานาธิบดี ท รัม ป์ - วัน พฤหัส ที่ 2 ก.พ. 2560“.
  15. ^ „รายงาน สถานการณ์ การ ค้า มนุษย์ ทำไม ไทย ต้อง แคร์“.
  16. ^ „เกาะ ติด เลือกตั้ง ป ธน. สหรัฐฯ 2016“.

externí odkazy