Chad – Kamerunský rozvoj ropy a projekt ropovodu - Chad–Cameroon Petroleum Development and Pipeline Project

The Chad – Kamerunský rozvoj ropy a projekt ropovodu je kontroverzní projekt rozvoje výrobní kapacity blízkých ropných polí Doba na jihu Čad, a vytvořit potrubí o délce 1070 kilometrů (660 mil) na přepravu ropy do a plovoucí skladovací a vykládací loď (FSO), kotvící u pobřeží Kamerun, nedaleko města Kribi. Provozuje jej ExxonMobil (40%) a také sponzorováno partnery tvořícími konsorcium, Petronas (35%) a Chevron (25%). Vlády Čadu a Kamerunu mají také na projektu společný 3% podíl.[1] Projekt byl zahájen 18. října 2000 a dokončen v červnu 2003 (oficiální uvedení do úřadu proběhlo v říjnu téhož roku).

Bylo z velké části financováno z multilaterálního a bilaterálního úvěrového financování poskytovaného západními vládami. The International Finance Corporation, pobočka soukromého sektoru Světová banka, poskytlo 100 milionů dolarů dluhového financování a francouzská agentura pro vývozní úvěry COFACE a USA Export-Import Bank každý poskytl 200 milionů dolarů; soukromí věřitelé koordinovaní IFC poskytli dalších 100 milionů dolarů.[2]

Pozadí

Původní konsorcium ropných společností zapojených do projektu ropovodu bylo Exxon, Royal Dutch Shell, a Elf Akvitánsko. Jednání byla zahájena v roce 1988, kdy Čad a konsorcium ropných společností podepsaly třicetiletou koncesi na ropu v jižní čadské oblasti Doba.[3] V roce 1999 Royal Dutch Shell a Elf Aquitaine zrušili projekt kvůli polemikám kolem projektu a nestálým cenám ropy. Výsledkem bylo, že Exxon otevřel projekt pro nabídku několika vybraným společnostem a v dubnu 2000 Petronas Malajsie a Chevron získané podíly v projektu.[4] Exxon poté požádal o podporu Světová banka zvýšit podporu v mezinárodním společenství. Světová banka souhlasila s podmínkou, že budou v Čadu i Kamerunu dodržovány určité environmentální a sociální standardy a že výnosy budou směřovat ke zlepšení sociálních a ekonomických podmínek.[3]

Účastníci

Čad

Od roku 1990 prezident Idriss Deby byl předsedou vlády v Čad, kde prezidentský volby se konají každých pět let. Čadská ekonomika je závislá hlavně na zemědělství a chovu hospodářských zvířat. Do značné míry spoléhá na zahraniční pomoc a zahraniční kapitál i na mezinárodní investiční projekty. Kvůli Čadu vnitrozemský hranice, jeho ekonomika se potýká s nedostatkem zdrojů a nestabilitou mezi povstaleckými skupinami. Země také slouží jako hostitel tisíců uprchlíků ze sousedních zemí Súdán a Středoafrická republika, stejně jako mnoho obětí obchodování s lidmi. Těžba ropy se odhaduje na potenciální 1,5 miliardy barelů a čínské společnosti v současné době vyvíjejí ropnou rafinérii a další ropovod v zemi.[5]

Tchadská ropná přepravní společnost (TOTCO) spravuje ropovod v Čadu, který je ve vlastnictví země. TOTCO je součástí Tchadu a je společným podnikem mezi Čadem a Upstream Consortium.[4]

Kamerun

Republika Kamerun vládl prezident Paul Biya od 6. listopadu 1982. Kamerun, relativně mírumilovný a stabilní národ, je republikou s vícestranným prezidentským režimem. Přestože se prezidentské volby konají každých sedm let, neexistují žádné volební limity. Prostředí intenzivní korupce vedlo k nerovnoměrnému rozdělení bohatství a špatným podmínkám pro domácí a mezinárodní investice.[6]

Část ropovodu ve vlastnictví Kamerunu spravuje Kamerunská ropná přepravní společnost (COTCO). Tato společnost je zapsána v Kamerunu a je společným podnikem vlád Kamerunu a Čadu a Upstream Consortium, nezávislé monitorovací instituce.[4]

Světová banka

Podpora Světové banky byla pro Konsorcium ropných společností velmi důležitá, protože věřili, že potřebují podporu banky, aby byl projekt úspěšný.

Zatímco soukromí sponzoři projektu, Upstream Consortium, poskytli přibližně 95% (2,2 miliardy USD) z financování ropovodu, Světová banka také přispěla prostřednictvím dluhového financování. Mezinárodní finanční korporace (IFC) poskytla půjčku ve výši přibližně 100 milionů USD, z čehož 85,8 milionů připadlo společnosti COTCO a 14,2 milionů USD společnosti TOTCO, a také pomohla zajistit dalších 300 milionů USD na soukromé komerční půjčky. The Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) poskytla Čadu (39,5 milionu dolarů) a Kamerunu (53,4 milionu dolarů) 92,9 milionu dolarů na financování společných podniků. Poslední z prostředků poskytovaných Světovou bankou bylo poskytnuto prostřednictvím Evropská investiční banka, která poskytla 46,6 milionů USD na financování kapitálu Kamerunu a Čadu v COTCO a TOTCO.[4]

V plánech projektu byl zahrnut zákon o správě příjmů vyvinutý Světovou bankou. To rozdělilo příjmy z ropy poskytnuté Čadu do čtyř požadovaných oblastí: Fond budoucích generací, zdravotnictví, školství a další rozvojové projekty, fond kompenzující oblast Čadu v Čadu, odkud byla ropa těžena, a vládní rezervy. Zákon o správě příjmů také vytvořil Výbor pro dohled nad příjmem z ropy, který dohlíží na to, jak jsou výnosy z ropy vynakládány, a zahrnuje členy čadské vlády i občanské společnosti.[7][8]

5. září 2008 Čad plně předplatil složky IBRD i IDA z půjčky Světové banky v celkové výši 65,7 milionu USD ze své „národní pokladny nafouknuté o více než 1 miliardu $ ročně z výnosů z ropy“.[9] To ukončilo jeho zapojení do projektu. Světová banka poznamenala, že „Čad v průběhu let nesplňoval klíčové požadavky této dohody“, včetně toho, že věnoval podstatnou část příjmů z ropy programům na snižování chudoby, a proto „dospěl k závěru, že nemůže nadále podporovat projekt za těchto okolností “.[10]

Kontroverze

Projekt ropovodu byl ovlivněn přetrvávajícími obviněními a obavami z korupce a přesměrování příjmů - zdánlivě určených ke snížení chudoby - na nákup zbraní, zejména režimem Čadský prezident Idriss Déby. Delphine Djiraibe, právník v oblasti lidských práv, který se stal jedním z hlavních kritiků těchto nákupů zbraní, byl v roce 2004 oceněn Cena Roberta F. Kennedyho za lidská práva za její práci proti projektu.[11]

Vůdce opozice a poslanec Ngarledjy Yorongar z Přední strana akčních sil pro republiku (FAR) obviněn národní shromáždění Prezident Wadal Abdelkader Kamougue přijímání úplatku od Elf, poté partner projektu, v roce 1997. Yorongar byl zbaven poslanecké imunity a zadržen na devět měsíců.[12] V listopadu 2000 Světová banka oznámila, že čadská vláda utratila 4 miliony dolarů z podpisového bonusu 25 milionů dolarů od ropných společností na zbraně. Světová banka požadovala přísná omezení příjmů z ropy jako podmínku svých půjček. V lednu 2006 se Čad rozhodl jednostranně zvýšit část příjmů z ropy do svého obecného fondu z 15 na 30 procent.[13]

Dne 28. srpna 2006 prezident Déby nařídil Chevronovi a Petronasovi opustit zemi.[14]

Dopady na životní prostředí

V Čadu, zejména v Kamerunu, kterým plynovod protahuje 890 km z celkových 1070 km, se objevily tvrzení o negativních dopadech výstavby a údržby potrubí na domorodé komunity a životní prostředí. Jedna z největších zasažených oblastí je v pobřežním kamerunském městě Kribi. Zařízení exportního terminálu se nachází 18 kilometrů od pobřeží Kribi. Tam byl hodně diskuse ohledně údajné degradace pobřežních útesů během výstavby. To ovlivnilo nejen podmořské stanoviště, ale také živobytí místních lidí, kteří jsou závislí na rybolovu jako na svém hlavním zdroji příjmu.[15]

Od dokončení ropovodu v roce 2003 došlo k dvěma známým únikům ropy v místě přenosu 18 km od břehu Kamerunu. K prvnímu došlo 15. ledna 2007. Zástupci společnosti COTCO tvrdili, že únik byl zadržen během několika hodin a že množství rozlité látky nebylo dostatečné k tomu, aby způsobilo újmu, ačkoli místní rybáři tvrdili, že viděli stopy ropného břehu.[16] Druhá ropná skvrna byla 22. dubna 2010 na stejném místě. COTCO uvedlo, že uniklý olej činil méně než pět barelů. Kamerunské nevládní organizace Relufa a Centre pour l'Environnement et le Développement vynesly na světlo neefektivnost plánu připravenosti na únik ropy i nedostatečnou komunikaci mezi COTCO a okolními komunitami.[17]

Mezinárodní zapojení

Nevládní instituce

Nevládní organizace hrály velkou roli při zprostředkování zájmů mezinárodního společenství s potřebami domorodých komunit v Čad a Kamerun. Ještě předtím, než byla zahájena výstavba plynovodu v roce 2000, mezinárodní a místní nevládní organizace monitorovaly situaci a setkaly se zástupci Světové banky a Konsorcia benzínových společností. Po dokončení projektu byly nevládní organizace také velmi zapojeny do dokumentace jakýchkoli problémů a pracovaly ve spolupráci s externími nezávislými monitorovacími agenturami.

V roce 2005 se pod vedením Světová banka Mezinárodní poradní skupina, skupina zúčastněných stran, včetně COTCO, CPSP a několika nevládních organizací, vytvořila platformu, na jejímž základě lze řešit stížnosti registrované Světovou bankou organizacemi a jednotlivci. Podle FOCARFE (Fondation Camerounaise d'Actions Rationalisees et de Formation sur l'Environnement) existovalo do konce výstavby v roce 2003 více než 300 stížností občanské společnosti.[18]

V listopadu 2006 se zúčastněné strany zapojené do projektu setkaly, aby projednaly své názory, hlavní problémy a obavy týkající se Fóra informací o projektu Čadsko-kamerunský plynovod. Zúčastněnými stranami byly Kamerunská ropná přepravní společnost (COTCO), Comité de Pilotage et de Suivi des Pipelines (Řídící a monitorovací výbor Pipelines) a skupina čtyř kamerunských nevládních organizací: CED (Centre pour l'Environnement et le Developpement), RELUFA (Reseau de Lutte contra le Faim), CARFAD (Africké centrum pro aplikovaný lesnický výzkum a vývoj) a FOCARFE (Fondation Camerounaise d'Actions Rationalisees et de Formation sur l'Environnement). Setkání proběhlo za účelem projednání široké škály témat, včetně sledování činností plynovodu, plánů environmentálních a sociálních kompenzací, cílů budování kapacit CAPECE a zapojení nevládních organizací.[19]

Přátelé Země je nadnárodní místní lidé environmentální síť. Organizace sdružuje a mobilizuje sociální a environmentální advokační skupiny z celého světa, aby se postavily za určité problémy.[20] Zatímco FOE se podílí na dokumentaci a monitorování projektu plynovodu od jeho výstavby, organizace v poslední době vypracovala v roce 2008 zprávu odsuzující Světová banka iniciativa pro „nové klimatické fondy“. Spolu se čtyřmi dalšími advokačními organizacemi FOE uvedla, že Světová banka se opakovaně zapojila do projektů, jako je ropovod Čad-Kamerun, které ve skutečnosti negativně ovlivňovaly životní prostředí a pouze přispívaly ke znečištění.[21]

Centrum pro životní prostředí a rozvoj je kamerunská nevládní organizace založená a provozovaná rodilým právníkem Samuel Nguiffo. Hlavním účelem CED je prosazovat a vést kampaň proti „likvidaci lesů regionů pro krátkodobý zisk“. Některá vykořisťování v kamerunském regionu zahrnují těžbu dřeva, lov keřů, těžbu přírodních zdrojů a výstavbu ropovodu Čad - Kamerun. CED pracuje na informování místních komunit o jejich právech na koncese na půdu a komunální lesy, stejně jako na neustálé dokumentaci a publikacích pro vzdělávání mezinárodního společenství.[22]

Katolická pomocná služba, mezinárodní nezisková humanitární organizace, byla jedním z klíčových strážních v rámci projektu plynovodu, a to ještě před dokončením stavby. Ve svém prohlášení z října 2003 uvedli své obavy o lidi a životní prostředí v Čadu a Kamerunu a očekávali negativní dopady plynovodu na budoucnost. Jednou z jejich hlavních obav o projekt bylo potenciální špatné řízení ziskových fondů Čadem a Kamerunem, stejně jako neúčinnost politik nařízených Světovou bankou.[23]

Monitorovací projekt Kamerunský Čad Pipeline je iniciativa vytvořená CRS, která podporuje úsilí kamerunských nevládních organizací, které se zasazují o řádné využití zisků z ropovodu, jakož i komunit a prostředí obklopujícího plynovod. Jedním z hlavních úsilí Katolická pomocná služba bylo přezkoumat a opravit kompenzační balíčky obdržené těmi, kteří se nacházeli podél ropovodu, a prosazovat spravedlivé platy pro místní pracovníky najaté ropnými společnostmi.[24]

Viz také

Reference

  1. ^ Martin, J. Paul. „Projekt ropovodu Chad Kamerun, studijní nástroj a případová studie“. Columbia University. Citováno 25. dubna 2011.
  2. ^ Joseph, Ludwina (21. června 2001). „IFC podepisuje půjčky na projekt Čadsko-Kamerunského potrubí“. Washington, D.C .: International Finance Corporation, World Bank Group. Archivovány od originál dne 23. května 2011. Citováno 25. dubna 2011.
  3. ^ A b [1][trvalý mrtvý odkaz ], Delescluse, Aude Chad-Cameroon: Model Pipeline? 2004.
  4. ^ A b C d Čadsko-kamerunský ropovod: Případová studie z New Era, Centrum pro energetickou ekonomiku, Texaská univerzita v Austinu
  5. ^ „Afrika :: Čad - světový informační přehled - Ústřední zpravodajská agentura“. Archivovány od originál dne 2013-04-24. Citováno 2012-08-09. CIA World Factbook: Čad
  6. ^ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cm.html CIA World Factbook: Cameroon
  7. ^ „Prohlášení katolické záchranné služby o ropovodu Čad - Kamerun“. publishwhatyoupay.org. 9. října 2003. Archivovány od originál dne 6. října 2011. Citováno 25. dubna 2011.
  8. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 06.10.2011. Citováno 2011-04-25.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) PROHLÁŠENÍ O SLUŽBÁCH KATOLICKÉHO RELIEFU K ZAHÁJENÍ PROJEKTU PIPELINE OLEJE ČAD-KAMERON, říjen 2009
  9. ^ Polgreen, Lydia (10. září 2008). „Světová banka končí v úsilí pomoci Čadu zmírnit chudobu“. New York Times.
  10. ^ „Prohlášení Světové banky o ropovodu Čad - Kamerun“. Světová banka. 9. září 2008.
  11. ^ „2004: Delphine Djiraibe, Čad“. Centrum pro spravedlnost a lidská práva Roberta F. Kennedyho. Archivovány od originál dne 21. května 2013. Citováno 3. července 2012.
  12. ^ Aktualizace IRIN-West Africa 221, 3. června 1998
  13. ^ Emad Mekey, Čad ředí slib o ropě za rozvoj Archivováno 12. února 2006, v Wayback Machine, 2. ledna 2006
  14. ^ Termín čadské ropné společnosti vyprší, BBC novinky, 28. srpna 2006
  15. ^ Shombong, Nkushi Francis, „Čadsko-kamerunský rozvoj ropy a plynovod: Posouzení dopadu projektu na místní komunitu: Případová studie divize oceánů v Kamerunu“, práce předložená v částečném naplnění M.Phil. titul v oblasti zdrojů a lidských adaptací, University of Bergen, Norsko, Katedra geografie, s. 2.
  16. ^ Relufa, Ropná skvrna v pobřežním terminálu ropovodu Čad a Kamerun, archivovány z originál dne 22.02.2014
  17. ^ Další únik oleje na mořském terminálu ropovodu Čad - Kamerun (PDF), 27. dubna 2010, archivovány od originál (PDF) dne 22. února 2014
  18. ^ FOCARFE, Zápis z Informačního dne o společenském prohlášení k projektu Čadsko-Kamerunský plynovod, 2009
  19. ^ „Zúčastněné strany se sejdou v Kamerunu, aby sdílely informace o projektu“. Skupina Světové banky. Citováno 25. dubna 2011.
  20. ^ „FOE: Who We Are“. Archivovány od originál dne 2. května 2011. Citováno 19. dubna 2011.
  21. ^ „Světová banka podnecuje iniciativy v oblasti klimatu“. 9. října 2008. Archivovány od originál dne 3. října 2011. Citováno 17. dubna 2011.
  22. ^ Samuel Nguiffo, archivovány z originál dne 15. června 2011, vyvoláno 19. dubna 2011
  23. ^ PROHLÁŠENÍ O SLUŽBÁCH KATOLICKÉHO RELIEFU K ZAHÁJENÍ PROJEKTU POTRUBÍ OLEJE ČAD-KAMERON, říjen 2003
  24. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 12.01.2011. Citováno 2011-04-25.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) Kamerunský projekt monitorování ropovodu Čad

externí odkazy

Souřadnice: 8 ° 39'36 ″ severní šířky 16 ° 51'0 ″ východní délky / 8,66 000 ° S 16,85 000 ° E / 8.66000; 16.85000