Chérubin (nahrávka Pinchase Steinberga) - Chérubin (Pinchas Steinberg recording)

Chérubin
Cherubin Steinberg RCA CD.jpg
CD RCA Victor Red Seal: 09026 60593 2
Studiové album podle
Pinchas Steinberg
Uvolněno1992
StudioStudio 1, Bavorský rozhlas, Mnichov
ŽánrOpera
Délka115:10
Jazykfrancouzština
OznačeníRCA Victor Red Seal
VýrobceTorsten Schreier

Chérubin je 115minutové studiové album komické opery Julesa Masseneta v podání herců v čele s June Anderson, Samuelem Rameym, Frederica von Stade a Dawn Upshaw sborem Bavorské státní opery a Mnichovským rozhlasovým orchestrem pod vedením Pinchase Steinberga . To bylo propuštěno v roce 1992.

Pozadí

Von Stade, který zpívá titulní roli opery, se podílel na této nahrávce, protože část již zpíval koncertně v Carnegie Hall v roce 1984 a na jevišti s Santa Fe Opera v roce 1989.[1]

Záznam

Album bylo digitálně nahráno ve dnech 8. – 16. Dubna 1991 ve Studiu 1, Bavorské rádio, Mnichov, Německo.[2] Album bylo v koprodukci společností Bavarian Radio a BMG Classics.[2]

Obal

Obal alba, navržený pod uměleckým vedením J. J. Stelmacha, obsahuje fotografii Murrae Haynes z von Stade účinkující v Chérubin v Santa Fe v roce 1989.[2]

Kritický příjem

Recenze

Jules Massenet v jeho pozdních šedesátých letech, asi pět let po složení Chérubin

Richard Fairman recenzoval album v Gramofon v prosinci 1992. V titulní roli si myslel, že Frederica von Stade je dobrá s výhradami. Podařilo se jí vyjádřit citlivou stránku Chérubinovy ​​povahy a „úžasně se dotkla například nočního milostného duetu, kde Massenet vyvolává některé z nejkouzelnějších stránek partitury“. Její Chérubin byl však méně přesvědčivý ve chvílích, kdy byl ve své nejpřísnější, impulzivní nebo dychtivý po boji. Hlasově byla v horší formě, než když zpívala operu koncertně před sedmi lety, s menší silou a rázností v tónu a se známkami nepohodlí v horním registru. Obě další ženské hvězdy alba byly také trochu zklamáním. Jako cudná ingénue Nina byla Dawn Upshaw velmi dojemná, ale „ani zcela svěží a spontánní“, ani zcela sympatizující s Massenetovým idiomem. Jako scintilační siréna L'Ensoleillad, June Anderson poskvrnila kouzlo svého výkonu tím, že nezpívala rovnoměrným tónem a bezdůvodně sklouzla k jejím tónům. portamenti. Mužští ředitelé alba žádné takové obavy nevznesli. Michel Sénéchal namaloval „předvídatelně poutavý“ portrét svého pompézního vévody a Samuel Ramey zpíval s „patřičným nádechem zralé moudrosti“, když se filozof obviňoval z těžkého břemene, když učil Chérubinovi rozdíl mezi dobrým a špatným. Pinchas Steinberg dirigoval živého temp přiměřené komické podstatě opery, i když zpomalil své tempo, kdykoli se Massenet snažil nejen pobavit své publikum, ale promluvit k jejich srdcím. Kvalita zvuku alba byla dobrá, s „prostorným a čistým zvukem“. Čtenáři, kteří nejsou obeznámeni s tímto dlouho zapomenutým dílem, by objevili erotickou, rokokovou, „lehkou a temperamentní divadelní zábavu“, která se nakonec stala něčím víc, a uzavřela to působivou čtvrthodinou, ve které se Chérubin dozvěděl, co vlastně znamená láska. Nevinní žádných střihů, album bylo možné jednoznačně doporučit každému, kdo by chtěl poznat Masseneta v jeho nejveselejším duchu.[3]

J. B. Steane zkontroloval album v Gramofon v lednu 1993. Jeho hodnocení výkonu Frederica von Stade bylo nadšenější než hodnocení jeho kolegy. Zpívala s „milostí“ ve svém úvodním kvazi-minuetu, s „nadšením“ v romantických pasážích, s „jemnou pubertální galantností“, když Chérubin prosazoval svůj rytířský kód, a s „dojemně zdrženlivým patosem“, když to vypadalo, jako by to bylo pošetilé mládě horká hlava by pro sebe mohla kopat raný hrob. Jako Nina Dawn Upshaw zpíval „okouzlujícím způsobem“ a jemností a soucitem vyjadřoval nekomplikovanou velikost ducha dívky. Červen Andersonovo „dokonalé“ ztvárnění L'Ensoleillad bylo kompromitováno známkami, že uplynulé roky začaly otupovat lesk jejího horního registru. Samuel Ramey byl „ideálně pevný a čistý“ ve svém zpěvu, ale trochu zklamáním ve svém hraní, takže jeho filozof byl spíše škrobený, když francouzský bratranec Dona Alfonsa (v Mozartově Così fan tutte ) by bylo příjemnější. Samotná opera byla ještě lepší než Cendrillon, Manon, Werther nebo jakákoli jiná z Massenetových známějších skladeb, ve skutečnosti „nejjemněji zpracovaná, radostně kreativní práce v jeho výstupu“. Album bylo nejúžasnějším ze všech, které Steane recenzoval za poslední tři měsíce.[4]

Plakát Maurice Leloira k premiéře filmu Chérubin v Opéra de Monte-Carlo v roce 1905

Eric Salzman recenzoval album v Stereo recenze v únoru 1993. „Jaké obsazení!“, napsal, stejně potěšen Chérubinem od Frederica von Stade, Dawn Upshaw jako „věrná Nina“, June Anderson jako „sexy tanečnice“ a Samuel Ramey jako „panglosiánský filozof filozof“. Byl stejně nadšený sborem Bavorské státní opery, Mnichovského rozhlasového orchestru a „elegantním a inspirovaným“ dirigováním Pinchase Steinberga, ale většinu svého článku použil k pochválení samotné opery. Hudebně byla jeho partitura jednou z nejuznávanějších v Massenetově katalogu, kde se mísila „francouzský romantismus s klasickou jasností, expresivitou, vtipem a duchem“. Jeho vokální psaní bylo skutečně „stejně vynikající jako cokoli v Massenetu nebo francouzské opeře“. Dramaticky se dalo popřít, že to bylo absurdní, pasé a sexistické, s protagonistou, který už nebyl milostným motýlem Mozartova Le nozze di Figaro ale „nesnesitelný malý macho sedmnáctiletý punk“, který chtěl spát s každou ženou, která mu zkřížila cestu. Ale stejně jako jeho darebácký hrdina byl také naprosto okouzlující a nakonec dobrosrdečný. Celkově vzato bylo album „ohromující“ nahrávkou „pozoruhodného a zapomenutého díla“. [5]

Richard Fairman vrátil album v průzkumu Massenet diskografie v Gramofon'Vydání cen 2000. „Díky třem předním ženským rolím, které obsadily Frederica von Stade, June Anderson a Dawn Upshaw,“ nabízí „kvalitní zpěv a živou osobnost.“ Dirigování Pinchase Steinberga a kvalita zvuku alba byly neméně hodné chvály. Album jako celek bylo „zábavnou cukrovinkou“, která sběratelům poskytla příležitost prozkoumat operu, na kterou se zapomínalo po mnoho desetiletí, ale která zahrnovala několik hvězdných čísel, která byla kdysi známými koncertními bonbony.[6]

Ocenění

V rámci Gramophone Awards za rok 1993 se album dostalo na druhé místo ceny za nejlepší operní nahrávku roku.[7]

Seznam skladeb: CD1

Jules Massenet (1892-1912)

Chérubin (1905), Comédie chantée (zpívaná komedie) ve třech dějstvích, s libretem od Francis de Croisset (1877–1937) a Henri Caïn (1857–1937) po de Croissetově hře stejného jména

  • 1 (6:07) Předehra

Jednat

  • 2 (5:09) „Servantes, bonnes et lingères“ (Jacoppo, sluhové, hrabě, baron, vévoda)
  • 3 (3:05) „C'est moi, Philosophe!“ (Nina, Jacoppo)
  • 4 (4:08) „Mon tuteur! Monsieur, devant lui“ (Nina, Duke, Baron, Jacoppo, Chérubin)
  • 5 (4:27) „Nous danserons, c'est bien mieux“ (Chérubin, vévoda, baron, Jacoppo, hraběnka, baronka, Nina, hosté)
  • 6 (10:$7) Fête pastorale (tanec vesničanů a farmářů)
    • „Bravo! - C'est ravissant!“ (Nina, hosté, Chérubin, vévoda, baron, Jacoppo)
  • 7 (8:08) „Où Chérubin se cache-t-il“ (hrabě, Jacoppo, hraběnka, Nina, Chérubin)[2]

Seznam skladeb: CD2

Dějství dva

  • 1 (2:02) Entr'acte
  • 2 (5:15) „Une komora! ... Rien!“ (Cestovatelé, služebníci, komorníci, hostinský, hraběnka, baronka, hrabě, baron, vévoda)
  • 3 (4:00) „Le vin rend gai, l'amour rend fou“ (Ricardo, Manolas, důstojníci, hostinský, hraběnka, baronka, Chérubin)
  • 4 (5:42) „L'arme au fourreau. Le duel est défendu!“ (Manolas, Chérubin, L'Ensoleillad, Ricardo, důstojník, Jacoppo)
  • 5 (2:48) „Vous parlez de péril, de zločin“ (L'Ensoleillad, Chorus)
  • 6 (0:54) La Manola (tanec L'Ensoleillad)
  • 7 (6:32) „Madame, en votre appartement“ (hostinský, Chérubin, Ricardo, Manolas, L'Ensoleillad, důstojníci, Jacoppo)
  • 8 (14:43) „Qui parle dans la nuit confuse?“ (L'Ensoleillad, Chérubin, hrabě, vévoda, baron, hraběnka, baronka)
  • 9 (2:03) „Il est pris!“ (Baron, vévoda, hrabě, Chérubin, hostinský, Jacoppo, služebníci, L'Ensoleillad, hraběnka, baronka)

Zákon tři

  • 10 (11:05) Entr'acte
    • „Chérubin! - Un moment“ (Jacoppo, Chérubin, hostinský, baronka, hraběnka, baron, hrabě)
  • 11 (3:50) Aubade: „Vive amour qui rêve, embrasse et fuit“ (L'Ensoleillad, Chorus)
  • 12 (5:50) „Par pitié! Ne pars pas!“ (Chérubin, L'Ensoleillad, Duke, Chorus, Jacoppo)
  • 13 (8:26) „Nina! - Chérubin!“ (Chérubin, Nina, Duke, Ricardo, Jacoppo)[2]

Personál

První Chérubin: skotský soprán Mary Garden, který byl také první Mélisande v Debussyho Pelléas et Mélisande v roce 1902

Hudební

jiný

  • Jocelyne Dienst, trenérka francouzského jazyka
  • Torsten Schreier, producent
  • Hans Schmid, technik bilance
  • Susanne Wocker, nahrávací technik
  • Walter Spring, zvukový technik[2]

Historie vydání

V roce 1992 RCA Victor Red Seal vydal album jako dvojité CD (katalogové číslo 09026 60593 2) v kufříku s brožurou.[2] Ten poskytl fotografie Masseneta, Andersona, Rameyho, von Stade, Upshawa a Steinberga a libretti, přehledy, poznámky Norberta Christiana a biografie Andersona, Rameyho, von Stade, Upshawa a Steinberga v angličtině, francouzštině, němčině a italštině.[2]

Reference

  1. ^ Henahan, Donal (04.08.1989). "Recenze / Opera; Massenetův zřídka provedený 'cherubín'". The New York Times.
  2. ^ A b C d E F G h i Massenet, Jules: Chérubin, kond. Pinchas Steinberg, CD RCA Victor Red Seal, 09026 60593 2, 1992
  3. ^ Fairman, Richard: Gramofon, Prosinec 1992, s. 138
  4. ^ Steane, J. B .: Gramofon, Leden 1993, s. 33
  5. ^ Salzman, Eric: Stereo recenze, Únor 1993, str. 128-130
  6. ^ Fairman, Richard: Gramofon, Ocenění, vydání 2000, s. 51
  7. ^ Gramofon, Listopad 1993, s. 43