Kateřina z Guelders - Catherine of Guelders
Kateřina z Guelders (asi 1440 - Guelders, 25. ledna 1497), byl regentem Vévodství Guelders mezi lety 1477 a 1492. Nejprve pro jejího bratra během jeho nepřítomnosti a poté pro jejího synovce.[1]
Život
Kateřina z Guelders byla čtvrtým a nejmladším dítětem Arnold, vévoda z Guelders (1410-1473) a Kateřina z Cleves (1417–1479).
Do roku 1477 vedla nenápadný život ve stínu svého bratra Adolf, ve válce se svým otcem a jejími sestrami Mary, ženatý s Kingem James II Skotska a Margaret, vdaná za Frederick I., hrabě Palatine ze Simmernu.
Přes úsilí jejího otce nebyl pro Catherine nalezen vhodný manžel.
Teorie 17. století, s nimiž byla tajně vdaná Louis de Bourbon, biskup z Lutychu, jsou nyní považovány za nepravdivé.
Regency
Všechno se pro Catherine změnilo v roce 1477, kdy Charles Bold byl zabit v Bitva o Nancy. Guelders byl pod kontrolou Charlese Bolda od roku 1473 a nyní viděl šanci znovu získat jeho nezávislost. Když byl její bratr Adolf ve Flandrech, státy Guelders ho přesvědčily, aby jmenoval svou sestru Kateřinu regentkou, dokud se nevrátí.[2] Catherine neochotně souhlasila.
Regentství trvalo mnohem déle, než se očekávalo, protože Adolf byl zabit v bitvě 27. června 1477. Pokračovala v řízení jako regentka pro svého syna Karel II, který byl držen se svou sestrou Philippa Burgundians.[3]
Catherine se zapojila do Guelderova válka za nezávislost s Maximilian Rakouska.
V roce 1482 byla nucena uzavřít mír s Maximiliánem a odejít z politiky.
V roce 1492 byla svědkem znovuzískání nezávislosti Guelders pod jejím synovcem Karel II., Vévoda z Guelders.
Kateřina zemřela v roce 1497 a byla pohřbena v kostele sv Geldern, kde je stále vidět její hrob.
Poznámky pod čarou
- ^ http://resources.huygens.knaw.nl/bwn1880-2000/DVN/lemmata/data/catharinavangelre
- ^ Jan Kuys, Catharina van Gelre, in: Digitaal Vrouwenlexicon van Nederland. URL: http://resources.huygens.knaw.nl/bwn1880-2000/DVN/lemmata/data/catharinavangelre [13/01/2014]
- ^ Kloek, Els (2013). 1001 Vrouwen uit de Nederlandse Geschiedenis. Vantilt. p. 79.