Catharina Ulrika Hjort af Ornäs - Catharina Ulrika Hjort af Ornäs

Catharina Ulrika Hjort af Ornäs (6. ledna 1767 - 11. ledna 1837) byla švédská šlechtična a oběť případu vraždy, který byl slavný v současném Švédsku. Zemřela poté, co byla vystavena týrání ze strany svého manžela a uvězněna v jedné místnosti ve svém domě po dobu 33 let, poté, co byla postižena možným poporodní deprese, a nakonec podlehl hladovění a vyčerpání.

Život

Catharina Ulrika Hjort af Ornäs se narodila šlechtici Hans Gustaf Hjort af Ornäs (1725-1791) a Christina Brandberg (1722-1805) a nejmladší ze sedmi sourozenců, z nichž čtyři se dožili dospělosti; Jakob Fredrik (1755-1806), Hans Gustaf (1757-1828), Helena Christina (1759-1833) a Carl Anders (1765-1809). Vdala se 7. ledna 1803 za šlechtického majora (pozdějšího podplukovníka) Adriana Hertzenhielma (1754-1838), s nímž se usadila na jeho panství Ramsnäsholm. Byla bohatá a přinesla jmění své věno, které bylo v souladu se současným zákonem o menšině vdaných žen po jejím sňatku automaticky převedeno na jejího manžela.

Zneužívání

V roce 1804 porodila své jediné dítě: dceru Christinu Ulriku (1804-1864). Po narození dítěte se zdá, že ji postihla nějaká duševní choroba, o které se tvrdí, že je poporodní deprese.[1] V reakci na to její manžel poslal jejich dceru, aby ji vychovali pěstouni ve Stockholmu, a nechal ji uvěznit v jediné místnosti v panském domě.[1]

Catharina Ulrika žila po zbytek života zavřená v místnosti.[1] Její manžel ji izoloval od vnějšího světa a zakázal jí vidět nikoho, včetně její dcery (která se provdala za majora Teodora Vilhelma Starenflycht a v roce 1824 opustila poručnictví svého otce).[1] V zimě nebyl zapálen žádný oheň, který by ohříval její pokoj, a nebyla jí poskytována žádná péče ani dostatečné oblečení, a nakonec byla nucena žít nahá, když její oblečení nebylo vyměněno.[2] Bylo jí přineseno nedostatečné jídlo, které ji zjevně udržovalo v napůl vyhladovělém stavu. Když přišla o zuby, nemohla sníst hodně jídla, které jí přinesla, a byla často nucena žít jen polykáním mouka.[2] Nakonec se údajně stala tak oslabenou, že nebyla schopna bojovat krysy žvýkání u nohou.[2]

Její manžel Adrian Hertzenhielm byl popsán jako nechvalně lakomý: bylo o něm například známo, že se každý den, kromě zvláštních příležitostí, obléká do stejné kožešiny a bot.[2] Velkou část jeho vlastního jmění tvořilo dřívější jmění jeho manželky, které se stalo jeho, když se s ní oženil.[2] Skutečnost, že kvůli duševní nemoci nechával svoji manželku uvězněnou ve svém pokoji, byla místně známa, ale nezmínil se o ní ani se o ní nemluvilo otevřeně, ani do ní nikdo nezasahoval, ani přes její známost, ani její sourozenci, dospělá dcera ani okolní komunita. V současném právu byla vdaná žena legálně nezletilá pod poručnictvím jejího manžela a její manžel ji navíc nechal uzavřít kvůli svému duševnímu zdraví, což nebylo ve věku neobvyklé, když je rodina duševně nemocných skrývala doma pokud je nedali umístit do psychiatrické léčebny.

Smrt

Catharina Ulrika nakonec zemřela 11. ledna 1837. Údajně její vdovec nechal svou mrtvolu ležet v místnosti ještě dlouho po její smrti, a než se rozhodl, že se s ní pohne, byla zčásti snědena krysami. Přestože nebyla ochotna zaplatit za pohřeb navzdory svému bohatství, pokusila se Hertzenhielm v noci tajně přepravit její mrtvolu.[1] To však bylo objeveno, což odhalilo celou záležitost na veřejnosti.[1]

Adrian Hertzenhielm byl zatčen a obviněn za týrání a vraždu své manželky. Údajně se během výslechů bránil „s velkou odvahou“.[2] Případu byla věnována velká pozornost v současném švédském tisku a stal se slavným případem té doby: „Hrůza, která byla odhalena, byla uvedena ve všech novinách království a byla po dlouhou dobu jediným tématem rozhovoru uvnitř všechny třídy společnosti “.[2]Adrian Hertzenhielm, kterému bylo v době zatčení 83 let, zemřel přirozenou smrtí před plánovaným soudním procesem, a proto nebyl nikdy odsouzen.

Dědictví

Případu se v tisku, časopisech a písních věnovala pozornost po celá desetiletí po roce 1837. V roce 1889 vyšel v r. Major Hertzenhjelm eller Det hemska dådet på Ramsnäsholm (Major Hertzenhjelm nebo Děsivý čin v Ramsnäsholmu) od Tekly.[1]

Zámek Ramsnäsholm byl terčem senzačních poutí, dokud nebyl stržen v roce 1968. V roce 2013 byl Ornäs Birch byl zasazen tam, kde kdysi byl Ramsnäsholm, na památku Cathariny Ulriky Hjort af Ornäsové, s varováním, aby vždy promlouval na protest proti provinění, než aby jen stál a viděl, jak je spáchán.

Reference

  1. ^ A b C d E F G Gustafsson, Marie & Bustad, Andreas, Historien om Catharina Ulrica Hiort af Ornäs: „det hemska dådet på Ramsnäsholm“, Lilla Ornäs förlag, Borlänge, 2012
  2. ^ A b C d E F G Catharina Ulrika Hjort af Ornäs i Wilhelmina Stålberg, Anteckningar om svenska qvinnor (1864)

Bibliografie

  • Catharina Ulrika Hjort af Ornäs i Wilhelmina Stålberg, Anteckningar om svenska qvinnor (1864)
  • Tragiskt livsöde hedras
  • Gustafsson, Marie & Bustad, Andreas, Historien Catharina Ulrica Hiort af Ornäs: „det hemska dådet på Ramsnäsholm“, Lilla Ornäs förlag, Borlänge, 2012
  • Gustaf Elgenstierna, představitel Den svenska adelns ättartavlor. 1925-36.