Caroline Demmer - Caroline Demmer

Caroline Friederike Wilhelmine Demmer (rozená Krüger; 12.2.1764 - 14.4.1813) byl Němec-rakouský herečka a zpěvačka.

Život

Krüger, narozená v Berlíně, byla hereckou sestrou Karl Friedrich Krüger (1765–1828) a divadelní kariéru zahájila v roce 1779 ve věku 15 let. V letech 1786–87 byla angažována Josephem Bellomem v Weimar, v letech 1788–89 od Gustav Friedrich Wilhelm Großmann, poté Dietrichsche Gesellschaft, kde se provdala za zpěváka a herce z Kolína nad Rýnem Carl Demmer.[1]

Dne 16. listopadu 1790 napsala nabídkové řízení na Düsseldorf na Hofkammerrat Franz Kirms ve Weimaru a znovu požádal o místo tam. Zmínila: „Ale musím ti předem říct, že jsem ... se změnil a oženil se s bratrem pana Demmera, který byl v té době se mnou ve Weimaru. Můj manžel je prvním tenoristou a hraje první i druhé mladé milenky v komedii ..., má velmi příjemný hlas a je rozhodně hudební. “[2] Ve stejný den znovu podala žádost u Großmanna, jemuž také řekla: „Mezitím jsem se provdala. Můj manžel je první tenorista a také hraje milenky v komedii; můj bratr je také s námi.“[3]

Spolu se svým manželem přišla do weimarského dvorního divadla 4. února 1791,[4] kde ji podporoval Goethe a Schiller. V dubnu až květnu 1794 šli oba do Frankfurt, kde se zejména Demmer těšil velké oblibě. Goetheho matka zmiňuje ho v několika dopisech svému synovi.

Na jaře roku 1804 oba nakonec přijali angažmá u Theater an der Wien a cestoval z Frankfurtu přes Regensburg, kam dorazili 7. března[5] do Vídně. Demmer tam debutoval 8. srpna 1804 v Theater am Kärntnertor jako manželka Duvala v komedii Viktorine oder Wohlthun trägt Zinsen podle Friedrich Ludwig Schröder.[6]

V roce 1813 rodina žila dál Laimgrube [de ] 26, tedy v oficiálním sídle Theater an der Wien, kde Demmer zemřel 14. dubna 1813 ve věku 49 let „na závislost na plicích“ (tuberkulóza).[7]

Rodina

Z manželství Carla a Caroline Demmerových se zrodily četné významné vídeňské herečky a herci

  • Friedrich Demmer (1785 v Berlíně - 15. dubna 1838 v Mariahilf u Vídně), od září 1829 do 1834 jako zpěvák, poté až do své smrti jako hlavní ředitel Císařský a královský Dvorní opera,
  • Jeannette Schmidt rozená Demmer (5. dubna 1794 ve Weimaru - 14. března 1862 ve Vídni).[8]
  • Josefine Scutta rozená Demmer (19. září 1795 ve Frankfurtu nad Mohanem - 22. prosince 1863 ve Vídni), manželka Andreas Scutta, oba manželé známí jako divadelní kolegové z Johann Nestroy a Wenzel Scholz,
  • Thekla Demmer, ženatý s Kneisel (1802 ve Frankfurtu nad Mohanem - 23. srpna 1832 ve Vídni), také divadelní partner Nestroy, stejně jako Ferdinand Raimund je.

Reference

  1. ^ Bruno Thomas Satori-Neumann, Die Frühzeit des Weimarischen Hoftheaters und Goethes Leitung, Berlín 1922, s. 29–31
  2. ^ Pasqué (1863), s. 74–76
  3. ^ Leipzig, Universitätsbibliothek, Handschriftensammlung
  4. ^ Christian August Vulpius, Eine Korrespondenz zur Kulturgeschichte der Goethezeit, editoval Andreas Meier, Berlin 2003, svazek 2, s. 79
  5. ^ Srov. Dieter Haberl, Das Regensburgische Diarium (Intelligenzblatt) jako musikhistorische Quelle, Regensburg 2012, s. 391
  6. ^ Vídeň, Theatermuseum, Anschlagzettelsammlung
  7. ^ Wiener Zeitung, Č. 51, 29. dubna 1813, Amtsblatt, str. 60–158
  8. ^ A. Hofmann-Wellenhof: "Schmidt (Schmiedt), (Maria) Johanna Carolina (Jeanette); rozená Demmer (1794-1862), herečka". V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Sv. 10, Rakouská akademie věd, Vídeň 1994, ISBN  3-7001-2186-5, str. 275.

Další čtení

  • Ernst Pasqué: Goetheho divadlo ve Weimaru, Lipsko 1863, první svazek, s. 73–78 (Očíslováno)
  • Katalog der Portrait-Sammlung der k. u. k. General-Intendanz der k. k. Hoftheater. Zugleich ein biographisches Hilfsbuch auf dem Gebiet von Theater und Musik. Zweite Abtheilung. Gruppe IV. Wiener Hoftheater, Vídeň 1892, s. 296
  • Albert Richard Mohr, Frankfurter Theater von der Wandertruppe zum Komödienhaus, Frankfurt 1967, s. 157
  • Margret Dietrich a Elisabeth Grossegger: Das Burgtheater und sein Publikum. Festgabe zur 200-Jahr-Feier der Erhebung des Burgtheaters zum Nationaltheater, Vídeň 1989