Carlo Ilarione Petitti di Roreto - Carlo Ilarione Petitti di Roreto

Portrét Carla Ilarione Petittiho

Carlo Ilarione Petitti počet Roreto (21. října 1790 - 10. dubna 1850)[1] byl italský ekonom, akademik, spisovatel, státní poradce a senátor Království Sardinie. On je viděn jako prominentní postava v italštině Risorgimento.

Život

Carlo Ilarione Petitti di Roreto se narodil v roce Turín dne 21. října 1790, syn hraběte Giuseppe Antonia Petitti di Roreto (1729–1795) a šlechtičny Innocenzy Gabrielly Ferrero di Ponziglione e Borgo d'Ales (1767–1797).[1]

V roce 1813 v Alessandria oženil se s šlechtičnou Marií Teresou Gabriellou Gennou z hrabat Cocconato[1] (1791–1826); z manželství byly čtyři děti: Alessandro (1813–1841), Agostino (1814–1890), Maurizio (1816–1852) a Giuseppe (1824–1886).[1]

Po absolvování práva z Univerzita v Janově v roce 1816 vstoupil do správy Království Sardinie, pro který již pracoval neplaceně a stal se generálním vice-intendantem Savoy[1] na Chambéry.

V roce 1819 byl jmenován generálním intendantem Asti a v roce 1826[1] z Cuneo. V roce 1831[1] byl jmenován do nově založeného Státní rada, instituce, jejíž vznik povýšil na krále; v roce 1836 se stal viceprezidentem vyšší komise pro statistiku, kterou rovněž zřídil Charles Albert Savoyský, a v roce 1839 byl jmenován do Accademia delle Scienze di Torino.[1] V roce 1842 byl zakládajícím členem spolu s Cavour, z Associazione Agraria di Torino.

Byl identifikován Metternich, dohromady s Vincenzo Gioberti, Massimo d'Azeglio a Cesare Balbo jako jeden z nejvýznamnějších Piedmontese Tehdejší liberálové a je považován za jednoho z předních intelektuálů v kulturní a politické sféře Risogimenta a popsal ho Gian Mario Bravo jako jeden z mála, který se neobjevil ani tak kvůli svým aristokratickým titulům nebo díky své politické činnosti ( ačkoli oba v jeho případě platili), ale především kvůli jeho práci jako akademik, jako ekonom a jako komentátor a novinář. Mnozí jej tak začali považovat za hlavního inspirátora Albertine reformní program. Jeho esej z roku 1845 o výhodách rozvoje železnice získala velkou pozornost v politických kruzích doma i v zahraničí.

V roce 1848 byl jmenován senátorem království Sardinie.[1]

Carlo Ilarione Petitti zemřel o dva roky později, 10. dubna 1850, v Turíně. Jeho smrt byla způsobena podagra, bolestivá nemoc, kterou trpěl mnoho let.

Hlavní spisy

Della condizione attuale delle carceri e dei mezzi di migliorarla, 1840
  • Saggio sul buon governo della mendicità, degli istituti di benefenza e delle carceri, Bocca, Turín, 1837.
  • Della condizione attuale delle carceri e dei mezzi di migliorarla (v italštině). Turín: Pomba. 1840.
  • Sul lavoro de 'fanciulli nelle manifatture„Lettere al direttore delle„ Letture di Famiglia “, Turín, 1942–1944;
  • Delle strade ferrate italiane e del miglior ordinamento di esse. Cinque discorsi, Tipografia Elvetica, Capolago, 1845;
  • Delle più probabili future condizioni del commercio ligure. Tre lettere a Michele Erede, Spropitné. Sordomuti, Janov, 1847;
  • Zvažte sopra la nezbytnost di una riforma de 'tributi con alcuni cenni su certe spese dello Stato, Successori Pomba, Turín, 1850;
  • Del gioco del lotto considerato ne 'suoi effetti morali, politici ed economici, Stamperia Reale, Turín, 1853;
  • Opere Scelte, Fondazione Luigi Einaudi, Turín, 1969.

Vyznamenání

Petitti byl jmenován Commendatore dell'Ordine dei SS. Maurizio e Lazzaro v roce 1836 a Cavaliere dell'Ordine civile di Savoia v roce 1837.[1]

Bibliografie

  • Camillo Cavour, Des chemins de fer en Italie par le comte Petitti, conseiller d'Etat du Royaume de Sardaigne, Revue Nouvelle, Paříž, Tom. VIII, 1. května 1846;
  • Pasquale Stanislao Mancini, Notizia della vita e degli studi di Carlo Ilarione Petitti, introduzione all'opera postuma di C.I. Petitti, Del giuoco del lotto, Turín, 1850;
  • Vittorio Bersezio, Il regno di Vittorio Emanuele II. Trent'anni di vita italiana, Roux, Turín, 1878, libro I;
  • Arturo Codignola, Dagli albori della libertà al proclama di Moncalieri (Lettere del Conte Ilarione Petitti di Roreto a Michele Erede dal marzo 1846 all'Aprile del 1850), in "Biblioteca di Storia Italiana recente" (1800–1870), Turín, 1907–1932, sv. XIII;
  • Mario Battistini, Dokumenty v Belgii. La corrispondenza del conte Ilarione Petitti di Roreto con Adolfo Quetelet, „Rassegna Storica del Risorgimento“, Řím, 1936, Fascicolo VIII;
  • Adolfo Colombo, Lettere di I. Petitti di Roreto a Vincenzo Gioberti (1841–1850), „Carteggi di Vincenzo Gioberti“, Regio Istituto per la Storia del Risorgimento Italiano, Řím, 1936;
  • Adolfo Colombo, Gli albori del Regno di Vittorio Emanuele II secondo nuovi documenti, „Rassegna Storica del Risorgimento“, Řím, 1936, Fascicolo X e Fascicolo XI;
  • Gian Mario Bravo, Profilo intellettuale e politico di Carlo Ilarione Petitti di Roreto (1790–1850), „Annali della Fondazione Luigi Einaudi“, Turín 1968;
  • Gian Mario Bravo, Nota Critica, Carlo Ilarione Petitti di Roreto, Opere Scelte, Fondazione Luigi Einaudi, Turín, 1969.
  • Anna Capelli, La buona compagnia. Utopia e realtà carceraria nell'Italia del Risorgimento, Franco Angeli, Milán, 1988;
  • Paola Casana Testore, Představení, Carlo Ilarione Petitti di Roreto, Lettere a L. Nomis di Cossilla ed a K. Mittermaier, Centro Studi Piemontesi, Turín, 1989;
  • Anna Capelli, Il carcere degli intellettuali. Lettere di italiani a Karl Mittermaier (1835–1865), Franco Angeli, Milán, 1993;
  • Giuseppe Crosa, Un intendente scomodo: C.I. Petitti di Roreto, in Asti nel sette-ottocento, Gribaudo Editore, Cavallermaggiore, 1993.

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j PETITTI DI RORETO Ilarione z databáze Archivio Storico del Senato, I Senatori d'Italia.

externí odkazy