Carlo Felice Biscarra - Carlo Felice Biscarra

Carlo Felice Biscarra (26. března 1823 - 31. července 1894) byl italština malíř a kritik umění.

Setkání s Garibaldim

Zatčení Silvio Pellico a Piero Maroncelli

Carlo Felice, který se narodil v Turíně, původně trénoval se svým otcem, Giovanni Battista, který byl ředitelem Accademia Albertina. Carlo Felice dostal od královny důchod ke studiu ve Florencii a Římě. V roce 1850 jeho první plátno Cola di Rienzo obtěžuje římský lid byl vystaven a velmi obdivován na výstavě v Castello del Valentino. Mezi další díla patří Galileo Galilei před tribunálem inkvizice; the Bratři Zuccato, mozaici (a lektoři) Tizian, v benátském vězení; Fanfulla oslovuje armády na obranu Florencie; Filippo Lippi v Barbary kreslí své únosce; Giovanni Bellini objevuje tajemství olejomalby; recato v Italia da Antonello di Messina; Maso Finiguerra se učí, jak gravírovat s náčiní rytce; Mládež z Carmagnola; Dětství Lodovico Muratori; Silvio Pellico che dalle carceri di Murano s'avvia allo Spielberg; Giordano Bruno ve vězení; Lásky andělů; Medoro; Graziella; Desdemona; Clarino; Stará ulice Cenisio Capo Noli; a Pesca ai polipi.^[1]

Cestoval po Evropě a v Paříži pracoval s malířem Ary Scheffer. V roce 1860 pod Massimo d'Azeglio, stal se tajemníkem Accademia Albertina. Pomohl také založit Circolo degli Artisti di Torinosdružení malířů. Spolupracoval s Luigi Rocca vydávat časopis L'Arte v Itálii po dobu pěti let až do roku 1873. Biscarra přeložil kurz průmyslového a uměleckého designu G. Schreibera a publikoval historii Akademie a hlavních děl v Turínské královské pinakotéce. Sponzoroval fotografování archeologických nalezišť v Piemontu.^[2] Zemřel v Turíně v roce 1894.

Reference