Carles Santos - Carles Santos

Carles Santos v Berlíně 2007

Carles Santos (Výslovnost Valencie:[ˈKaɾles ˈsantos]; 1. července 1940 - 4. prosince 2017) byl španělský umělec, který zahájil svou kariéru jako pianista a později pracoval v mnoha dalších tvůrčích oborech, včetně hudební kompozice, filmové tvorby, psaní scénářů, herectví, scénických hudebních představení, grafiky, montáže, sochařství, fotografie, poezie a próza.

Životopis

Narozen v Vinaros, Valencijské společenství (Španělsko ) Carles Santos zahájil formální hudební vzdělání na prestižní škole Conservatori Superior de Música del Liceu v Barcelona. Tam získal ocenění, která mu dala příležitost pokračovat ve studiu v Paříži, kde pracoval Magda Tagliaferro, Jacques Février, Robert Casadesus, a Marguerite Long, mezi ostatními. Později studoval u Harryho Datymera ve Švýcarsku. V roce 1961 zahájil svou kariéru jako pianista s repertoárem, který zahrnoval díla od Béla Bartók, Arnold Schoenberg, a Anton Webern. Během těchto let také hrál na hudební části Joan Brossa je Koncert Nepravidelný, která měla premiéru v Barceloně a New Yorku v rámci připomenutí 75. narozenin Joan Miró. Grant udělený Nadací Juana Marka v roce 1968 umožnil Santosovi přestěhovat se do Spojených států, kde se setkal a pracoval s řadou avantgardních umělců, zejména s Philipem Cornerem, včetně John Cage.

Na konci 60. let Santos obrátil pozornost na produkci filmů a jeho tvorba v této disciplíně se nakonec rozrostla o krátké filmy, celovečerní filmy, dokumenty a videa. V průběhu let spolupracoval s režiséry jako Pere Portabella, Jordi Cadena a Carles Durán. Jeho první krátký film, L'Apat, měla premiéru v roce 1967.

Během sedmdesátých let se Santos stále více věnoval provádění svých vlastních skladeb a nakonec se rozhodl je výhradně hrát. Jeho skladby jsou rozhodně minimalistické a zároveň nesou punc romantické, tradiční španělské, atonální a 12tónové hudby. V těchto letech a do 80. let se zúčastnil řady významných hudebních akcí, včetně Festivalu d'Automne v Paříži, Musicalia v Miláně, Mezinárodního festivalu nového jazzu v Moersu v Německu, Bienále v San Juan, Puerto Rico Zürcher Theater Spektakel v Curychu, hudební divadelní festival v Londýně, Wintermusik '82 v Karlsruhe v Německu a New Music America '83 ve Washingtonu, DC. Ve svých představeních měl za cíl vyhnout se nudě, kterou diváci často způsobují avantgardní hudba.

Výstava I-Cervantes Berlin „Visca el piano!“ 2007

V osmdesátých letech začal Santos navrhovat scénická hudební vystoupení, která uváděl na takových místech jako Opera v Sydney, Hebbel-Theater v Berlíně a Palau de la Música Catalana v Barceloně. Jeho hudební pořady se vyznačují extravagancí, sexuálními tématy a úmyslnou provokací s cílem zpochybnit zavedené koncepty, i když se smyslem pro humor. Poznámky k výstavě Santosových kostýmů z roku 2006, která se konala v Barceloně v Museu del Tèxtil i la Indumentaria (Mariaelena Roqué desvesteix Carles Santos [Mariaelena Roqué svléká Carles Santos]), naznačují, že Santos prostřednictvím svých představení vyjadřuje své lásky a obavy a pokouší se vyhnat své osobní démony.

Santos byl pověřen komponováním děl pro různé zvláštní příležitosti, včetně zahajovacího ceremoniálu letních olympijských her 1992 v Barceloně a zahájení Bienále umění 2001 ve Valencii.

Hlavní retrospektiva Santosových děl s názvem Visca el Piano (Ať žije klavír) se konalo v roce 2006 na Fundació Joan Miró v Barceloně. Součástí výstavy byla videa z jeho scénických hudebních představení, grafická a fotografická díla, montáže a kinetické sochy. Poslední kategorie zahrnovala tančící klavír, který vířil výstavní síní svou vlastní silou, zatímco přehrával hudbu od Bacha a nějakým způsobem se vyhnul běhu do ostatních exponátů (http://www.last.fm/music/Carles+Santos/+videos/+1-TZK3HCmZlmE ).

V roce 2009 byl pozvaným umělcem na Fira Mediterrania v Manresa (Katalánsko, Španělsko ).

Vybraná ocenění a ceny

1990 Premi National de Composició de la Generalitat de Catalunya
1993 Premi Ciutat de Barcelona (za nejlepší hudební skladbu)
1996 Premi Ciutat de Barcelona (pro mezinárodní projekci)
1999 Creu de Sant Jordi de la Generalitat de Catalunya
2000 Premios Max (pro nejlepší soundtrack)
2000 Premio de la Critica de Barcelona (za nejlepší hudební show)
2001 Premios Max (pro nejlepší skladbu a hudební režii)
2002 Premios Max (za nejlepší hudební skladbu)
2003 Premios Max (za nejlepší hudební režii a hudební kompozici)
2005 Premios Max (za nejlepší hudební show, režii a složení)
2006 Medalla de Oro del Circulo de Bellas Artes
2008 Premio Nacional de Música / Composición
2009 Medalla de la Universidad Jaume I de Castelló

Diskografie

1977 Klavír - Obres de Cowell, Cage, Webern, Stockhausen a Mestres-Quadreny (Edigsa)
1981 Hlasové stopy (R. A. Taylor)
1984 Pianotrack (Linterna Música)
1986 Perturbación inesperada (Linterna Música)
1988 Carles Santos: Piano (Grabaciones Accidentales )
1989 Pět hlasů - Greetje Bijma / Shelley Hirsch / Anna Homler / David Moss / Carles Santos (Intakt Records)
1991 Belmonte - Banda Simfònica de la Unió Musical de Llíria - Carles Santos (Virgin España)
1992 Música para las Ceremonias Olímpicas Barcelona 92 - Fanfàrria de Cerimònies, Banda Simfònica de la Unió Musical de Llíria, Cor de València, cor d'Asdrúbila, Orquestra Ciutat de Barcelona - Carles Santos (On the Rocks)
1993 Promenade Concert: Músical per a una acció original de Xavier Olivé. 20 d’Abril de 1993 (Fundació Joan Miró)
1995 Kongresové centrum Himne del Segon Català de Cuina (Indústria Cultural)
1995 La porca i vibràtica teclúria (Institut d'Edicions de la Diputació de Barcelona)
1998 Un dit és un dit (CD vč. En el número 9 de la revista "Cave Canis", Barcelona 1999)
2001 L'adéu de Lucrècia Borja (Universitat de València)
2002 Sama Samaruck Suck Suck (Ópera-Circ) (K. Indústria Cultural)
2006 Amores Cage (Dahiz Producciones)

Filmografie

Hudební kompozice pro celovečerní filmy

1968 Nocturn 29 (společně s Josepem Maria Mestres-Quadreny; režie Pere Portabella)
1970 Cuadecuc, upír (Pere Portabella)
1975 Informovat obecně (Pere Portabella)
1977 L'obscura història de la cosina Montse (Jordi Cadena)
1981 Vértigo en Manhattan (Jet lag) (Gonzalo Herralde)
1981 Barcelona Sud (Jordi Cadena)
1984 Pà d'àngel (Francesc Bellmunt)
1990 Ponte varsòvia (Pere Portabella)
1988 És quan dormo que hi veig clar (Jordi Cadena)
1989 Pont de Varsòvia (Varšavský most) (Pere Portabella)
1998 El pianista (Mario Gas)
2007 Die Stille vor Bach (Ticho před Bachem) (Pere Portabella)

Hudební skladba pro krátké filmy

1969 Miró l'altre (režie Pere Portabella)
1970 Básníci Katalánci (Pere Portabella)
1971 Semejante a Pedro (Francesc Bellmunt)
1971 Calidoscopi (Beni Rossell)
1972 Umbracle (Pere Portabella)
1972 Převýšení 72 (Pere Portabella)
1973 Zastánci laboralistů (Pere Portabella)
1978 El barri del Besós (Carles Durán)
1979 Laberint (Agusti Villaronga)
1979 La delinqüència (Jaume Codina)
1979 Setmana de la sanitat (Jordi Cadena)
1979 L'ajuntament (Georgina Cisquella a Pere Joan Ventura)
1979 L'agressió quotidiana (Carles Durán)
1981 L'assemblea de Catalunya (Carles Durán)
1982 Eleccions a Las Cortes 28-10-82 (Isona Passola )
1989 Romantický (Aurora Corminas)
1991 Clara foc (Judith Colell)
1992 Art Catalunya (Pere Portabella)
2000 Foc al càntir (Frederic Amat)

Režie filmu

1967 L'apat
1967 L'espectador. Habitació amb rellotge. La Ilum. Conversa
1968 La Cadira
1969 Preludi de Chopin, Opus 28, č. 7
1970 Přehrávání (společně s Pere Portabella)
1972 Acció Santos (společně s Pere Portabella)
1974 Preludi de Chopin, Opus 28, č. 18
1977 El pianista i el Conservatori
1977 682-3133 Bufalo Minnesota
1978 Peca za klavír
1979 La Re Mi La

Scénické hudební pořady

1983 Beethoven, si tanco la tapa. . . què passa?
1983 Té fina la fina petxina de Xina?
1985 Arganchulla, Arganchulla Gallac
1989 Tramuntana Tremens
1991 La grenya de Pasqual Picanya
1992 Asdrúbila
1995 L'esplèndida vergonya del fet mal fet
1996 Figasantos-fagotrop: missatge al contestador, soparem a les nou
1996 La Pantera Imperial
2000 Ricardo i Elena
2000 El Barbero de Sevilla
2006 El fervor de la perseverança
2008 Brossalobrossotdebrossat