Carles Santos - Carles Santos
![]() | tento článek ne uvést žádný Zdroje.Ledna 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |

Carles Santos (Výslovnost Valencie:[ˈKaɾles ˈsantos]; 1. července 1940 - 4. prosince 2017) byl španělský umělec, který zahájil svou kariéru jako pianista a později pracoval v mnoha dalších tvůrčích oborech, včetně hudební kompozice, filmové tvorby, psaní scénářů, herectví, scénických hudebních představení, grafiky, montáže, sochařství, fotografie, poezie a próza.
Životopis
Narozen v Vinaros, Valencijské společenství (Španělsko ) Carles Santos zahájil formální hudební vzdělání na prestižní škole Conservatori Superior de Música del Liceu v Barcelona. Tam získal ocenění, která mu dala příležitost pokračovat ve studiu v Paříži, kde pracoval Magda Tagliaferro, Jacques Février, Robert Casadesus, a Marguerite Long, mezi ostatními. Později studoval u Harryho Datymera ve Švýcarsku. V roce 1961 zahájil svou kariéru jako pianista s repertoárem, který zahrnoval díla od Béla Bartók, Arnold Schoenberg, a Anton Webern. Během těchto let také hrál na hudební části Joan Brossa je Koncert Nepravidelný, která měla premiéru v Barceloně a New Yorku v rámci připomenutí 75. narozenin Joan Miró. Grant udělený Nadací Juana Marka v roce 1968 umožnil Santosovi přestěhovat se do Spojených států, kde se setkal a pracoval s řadou avantgardních umělců, zejména s Philipem Cornerem, včetně John Cage.
Na konci 60. let Santos obrátil pozornost na produkci filmů a jeho tvorba v této disciplíně se nakonec rozrostla o krátké filmy, celovečerní filmy, dokumenty a videa. V průběhu let spolupracoval s režiséry jako Pere Portabella, Jordi Cadena a Carles Durán. Jeho první krátký film, L'Apat, měla premiéru v roce 1967.
Během sedmdesátých let se Santos stále více věnoval provádění svých vlastních skladeb a nakonec se rozhodl je výhradně hrát. Jeho skladby jsou rozhodně minimalistické a zároveň nesou punc romantické, tradiční španělské, atonální a 12tónové hudby. V těchto letech a do 80. let se zúčastnil řady významných hudebních akcí, včetně Festivalu d'Automne v Paříži, Musicalia v Miláně, Mezinárodního festivalu nového jazzu v Moersu v Německu, Bienále v San Juan, Puerto Rico Zürcher Theater Spektakel v Curychu, hudební divadelní festival v Londýně, Wintermusik '82 v Karlsruhe v Německu a New Music America '83 ve Washingtonu, DC. Ve svých představeních měl za cíl vyhnout se nudě, kterou diváci často způsobují avantgardní hudba.

V osmdesátých letech začal Santos navrhovat scénická hudební vystoupení, která uváděl na takových místech jako Opera v Sydney, Hebbel-Theater v Berlíně a Palau de la Música Catalana v Barceloně. Jeho hudební pořady se vyznačují extravagancí, sexuálními tématy a úmyslnou provokací s cílem zpochybnit zavedené koncepty, i když se smyslem pro humor. Poznámky k výstavě Santosových kostýmů z roku 2006, která se konala v Barceloně v Museu del Tèxtil i la Indumentaria (Mariaelena Roqué desvesteix Carles Santos [Mariaelena Roqué svléká Carles Santos]), naznačují, že Santos prostřednictvím svých představení vyjadřuje své lásky a obavy a pokouší se vyhnat své osobní démony.
Santos byl pověřen komponováním děl pro různé zvláštní příležitosti, včetně zahajovacího ceremoniálu letních olympijských her 1992 v Barceloně a zahájení Bienále umění 2001 ve Valencii.
Hlavní retrospektiva Santosových děl s názvem Visca el Piano (Ať žije klavír) se konalo v roce 2006 na Fundació Joan Miró v Barceloně. Součástí výstavy byla videa z jeho scénických hudebních představení, grafická a fotografická díla, montáže a kinetické sochy. Poslední kategorie zahrnovala tančící klavír, který vířil výstavní síní svou vlastní silou, zatímco přehrával hudbu od Bacha a nějakým způsobem se vyhnul běhu do ostatních exponátů (http://www.last.fm/music/Carles+Santos/+videos/+1-TZK3HCmZlmE ).
V roce 2009 byl pozvaným umělcem na Fira Mediterrania v Manresa (Katalánsko, Španělsko ).
Vybraná ocenění a ceny
- 1990 Premi National de Composició de la Generalitat de Catalunya
- 1993 Premi Ciutat de Barcelona (za nejlepší hudební skladbu)
- 1996 Premi Ciutat de Barcelona (pro mezinárodní projekci)
- 1999 Creu de Sant Jordi de la Generalitat de Catalunya
- 2000 Premios Max (pro nejlepší soundtrack)
- 2000 Premio de la Critica de Barcelona (za nejlepší hudební show)
- 2001 Premios Max (pro nejlepší skladbu a hudební režii)
- 2002 Premios Max (za nejlepší hudební skladbu)
- 2003 Premios Max (za nejlepší hudební režii a hudební kompozici)
- 2005 Premios Max (za nejlepší hudební show, režii a složení)
- 2006 Medalla de Oro del Circulo de Bellas Artes
- 2008 Premio Nacional de Música / Composición
- 2009 Medalla de la Universidad Jaume I de Castelló
Diskografie
- 1977 Klavír - Obres de Cowell, Cage, Webern, Stockhausen a Mestres-Quadreny (Edigsa)
- 1981 Hlasové stopy (R. A. Taylor)
- 1984 Pianotrack (Linterna Música)
- 1986 Perturbación inesperada (Linterna Música)
- 1988 Carles Santos: Piano (Grabaciones Accidentales )
- 1989 Pět hlasů - Greetje Bijma / Shelley Hirsch / Anna Homler / David Moss / Carles Santos (Intakt Records)
- 1991 Belmonte - Banda Simfònica de la Unió Musical de Llíria - Carles Santos (Virgin España)
- 1992 Música para las Ceremonias Olímpicas Barcelona 92 - Fanfàrria de Cerimònies, Banda Simfònica de la Unió Musical de Llíria, Cor de València, cor d'Asdrúbila, Orquestra Ciutat de Barcelona - Carles Santos (On the Rocks)
- 1993 Promenade Concert: Músical per a una acció original de Xavier Olivé. 20 d’Abril de 1993 (Fundació Joan Miró)
- 1995 Kongresové centrum Himne del Segon Català de Cuina (Indústria Cultural)
- 1995 La porca i vibràtica teclúria (Institut d'Edicions de la Diputació de Barcelona)
- 1998 Un dit és un dit (CD vč. En el número 9 de la revista "Cave Canis", Barcelona 1999)
- 2001 L'adéu de Lucrècia Borja (Universitat de València)
- 2002 Sama Samaruck Suck Suck (Ópera-Circ) (K. Indústria Cultural)
- 2006 Amores Cage (Dahiz Producciones)
Filmografie
Hudební kompozice pro celovečerní filmy
- 1968 Nocturn 29 (společně s Josepem Maria Mestres-Quadreny; režie Pere Portabella)
- 1970 Cuadecuc, upír (Pere Portabella)
- 1975 Informovat obecně (Pere Portabella)
- 1977 L'obscura història de la cosina Montse (Jordi Cadena)
- 1981 Vértigo en Manhattan (Jet lag) (Gonzalo Herralde)
- 1981 Barcelona Sud (Jordi Cadena)
- 1984 Pà d'àngel (Francesc Bellmunt)
- 1990 Ponte varsòvia (Pere Portabella)
- 1988 És quan dormo que hi veig clar (Jordi Cadena)
- 1989 Pont de Varsòvia (Varšavský most) (Pere Portabella)
- 1998 El pianista (Mario Gas)
- 2007 Die Stille vor Bach (Ticho před Bachem) (Pere Portabella)
Hudební skladba pro krátké filmy
- 1969 Miró l'altre (režie Pere Portabella)
- 1970 Básníci Katalánci (Pere Portabella)
- 1971 Semejante a Pedro (Francesc Bellmunt)
- 1971 Calidoscopi (Beni Rossell)
- 1972 Umbracle (Pere Portabella)
- 1972 Převýšení 72 (Pere Portabella)
- 1973 Zastánci laboralistů (Pere Portabella)
- 1978 El barri del Besós (Carles Durán)
- 1979 Laberint (Agusti Villaronga)
- 1979 La delinqüència (Jaume Codina)
- 1979 Setmana de la sanitat (Jordi Cadena)
- 1979 L'ajuntament (Georgina Cisquella a Pere Joan Ventura)
- 1979 L'agressió quotidiana (Carles Durán)
- 1981 L'assemblea de Catalunya (Carles Durán)
- 1982 Eleccions a Las Cortes 28-10-82 (Isona Passola )
- 1989 Romantický (Aurora Corminas)
- 1991 Clara foc (Judith Colell)
- 1992 Art Catalunya (Pere Portabella)
- 2000 Foc al càntir (Frederic Amat)
Režie filmu
- 1967 L'apat
- 1967 L'espectador. Habitació amb rellotge. La Ilum. Conversa
- 1968 La Cadira
- 1969 Preludi de Chopin, Opus 28, č. 7
- 1970 Přehrávání (společně s Pere Portabella)
- 1972 Acció Santos (společně s Pere Portabella)
- 1974 Preludi de Chopin, Opus 28, č. 18
- 1977 El pianista i el Conservatori
- 1977 682-3133 Bufalo Minnesota
- 1978 Peca za klavír
- 1979 La Re Mi La
Scénické hudební pořady
- 1983 Beethoven, si tanco la tapa. . . què passa?
- 1983 Té fina la fina petxina de Xina?
- 1985 Arganchulla, Arganchulla Gallac
- 1989 Tramuntana Tremens
- 1991 La grenya de Pasqual Picanya
- 1992 Asdrúbila
- 1995 L'esplèndida vergonya del fet mal fet
- 1996 Figasantos-fagotrop: missatge al contestador, soparem a les nou
- 1996 La Pantera Imperial
- 2000 Ricardo i Elena
- 2000 El Barbero de Sevilla
- 2006 El fervor de la perseverança
- 2008 Brossalobrossotdebrossat
Reference
![]() | Tato část je prázdná. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Ledna 2018) |