Carl Wille Schnitler - Carl Wille Schnitler - Wikipedia

Carl Wille Schnitler
Carl W. Schnitler.png
narozený( 1879-06-24)24. června 1879
Kragerø, Norsko
Zemřel28. října 1926(1926-10-28) (ve věku 47)
Oslo, Norsko
Alma materUniversity of Oslo
obsazeníhistorik umění

Carl Wille Schnitler (24 června 1879-28 října 1926) byl Nor historik umění. Stal se známým svými národně orientovanými spisy o historii umění, které se táhly od starověk k jeho současná společnost. Stal se nejlépe známým pro svou práci Slegten od 1814, který se stal základem norské historiografie.

Životopis

Narodil se v Brandval, Hedmark, Norsko. Byl synem faráře Hanse Petera Schnitlera (1836–1894) a Marine Sophie Petrea Willeové (1848–1919). Byl potomkem právníka Peter Schnitler (1690–1751) [1] a první bratranec jednou odstraněný z historika Didrik Schnitler (1833–1888).[2] Po dokončení jeho zkoušet artium v roce 1896 se zapsal na Královská Frederic University kde v roce 1904 získal filologický titul. Zpočátku se nezajímal o dějiny umění, dostal se pod vliv profesora Lorentz Dietrichson, (1834-1917), kteří tento předmět učili.[2]

V letech 1906–11 pracoval jako umělecký kritik pro noviny Aftenposten a učil dějiny umění na školách v Christianii. Po Dietrichsonově smrti v roce 1918 nastoupil jako lektor na Královské Frederické univerzitě.[2] O tři roky později byl jmenován profesorem.[3] Před svým jmenováním profesorem na Královské Frederické univerzitě absolvoval studijní cesty v Evropě a Egyptě. V Itálii studoval barokní výtvarné umění a architekturu. V červenci 1926 se oženil s Elisabeth Konow Bruenech (1898–1994) a o tři měsíce později zemřel.[2]

Práce

Ve své první publikované práci Vore oldeforældres přistane (1910) tvrdil, že norští umělci 18. a 19. století znovu získali pocit přírody, který se v Renessance ztratil. Jeho nejznámější dílo Slegten fra 1814. Studier over norsk embedsmandskultur i klassicismens tidsalder 1814–1840. Kulturformene (1911) představoval pokus o zobrazení kultury politiků a státních zaměstnanců z počátku 19. století.[2] Schnitler měl, podle literárního vědce Ottar Grepstad, načasoval vydání této práce, aby ji bylo možné přečíst před sté výročí z Ústava z roku 1814.[4] Ve své vydané knize z roku 1914 Fredriksværn. Et norsk militæranlæg fra rokokotiden (1914) tvrdil, že architektura námořní základny Fredriksvern se řídilo barokními ideály. Nakonec dílo vydal Norske haver i gammel og ny tid (1916) ve dvou svazcích, jejichž kapitoly byly přeloženy do švédštiny.[2] Tato práce, která popisuje mnoho zahrad s centurací, nastiňuje hlavní rysy norského a evropského zahradnictví a stala se standardní referenční prací v rámci studia norštiny zahradnictví.[5]

Jeho italská studia vyústila v knihách Italiensk renæssance og barok i havekunst og bykunst (1917) a Reise i Grækenland. Glimt av Italien (1922). V roce 1920 vydal knihu Norges kunstneriske opdagelse. Maleren Erik Pauelsens norské landskaper 1788 ve kterém tvrdil, že krajiny z Erik Pauelsen odhalil umělce s rozvinutým „pocitem umění“. Ve stejném roce publikoval Malerkunsten i Norge i det visite aarhundre, což byla systémová léčba obrazů z 18. století v Norsku. Kromě mnoha publikovaných prací napsal Schnitler řadu článků v uměleckých časopisech a novinách. Napsal také několik záznamů o norských umělcích v encyklopediích Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler a Norsk biografisk leksikon. Výběr z jeho článků byl v práci publikován posmrtně Kunsten og den gode forma (1927).[2]

Reference

  1. ^ Tretvik, Aud M. "Peter Schnitler." Norsk biografisk leksikon. Vyd. Knut Helle. Sv. 8. Oslo: Kunnskapsforlaget, 2004. Web. 7. prosince 2011.
  2. ^ A b C d E F G Guleng, Mai Britt. "Carl Wille Schnitler." Norsk biografisk leksikon. Vyd. Knut Helle. Sv. 8. Oslo: Kunnskapsforlaget, 2004. Web. 19. září 2011.
  3. ^ Godal, Anne Marit, vyd. "Carl Wille Schnitler." Uchovávejte norské leksikon. Web. 19. září 2011.
  4. ^ Grepstad, Ottar. Det litterære skattkammer: Sakprosaens teori og retorikk. Oslo: Det Norske Samlaget, 1997, str. 415. ISBN  82-521-4644-9. Tisk.
  5. ^ Langeland, Knut. Oldemors stauder i våre hager. Oslo: Schibsted, 1992, s. 22. ISBN  82-516-1406-6. Tisk.