Charta SNS - CIS Charter - Wikipedia
Typ | Smlouva o založení orgánů a funkcí EU Společenství nezávislých států a definování jeho členství |
---|---|
Podepsaný | 22. ledna 1993 |
Umístění | ![]() |
Efektivní | 22. ledna 1994 |
Signatáři | ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Strany | ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Depozitář | Minsk, Bělorusko |
Jazyky | úřední jazyky signatářských států společenství |
The Charta společenství nezávislých států, také známý jako Stanovy Společenství nezávislých států, (Charta SNS; ruština: Устав Содружества Независимых Государств, Ustav Sodruzhestva Nezavisimyh Gosudarstv, Устав СНГ) je mezinárodní dohoda mezi státy tvořícími Společenství nezávislých států (SNS).
Dějiny
Charta byla podepsána dne 22. Ledna 1993 v Minsku hlavami států Společenství nezávislých států (CIS) a následně byl uložen u Spojené národy.[1] Definuje cíle, orgány a funkce SNS, jakož i kritéria pro členství. Rusko, Bělorusko, Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, a Uzbekistán podepsal a ratifikoval smlouvu Ázerbajdžán přistoupil k tomu později. Gruzie rovněž ke smlouvě přistoupil v roce 1993, přičemž přistoupení vstoupilo v platnost v roce 1994, ale odstoupilo od ní v roce 2008, přičemž odstoupení nabylo právní účinnosti v roce 2009. Ukrajina a Turkmenistán nepodepsali smlouvu ani k ní nepřistoupili, ačkoli v době podpisu smlouvy byli považováni za součást SNS.
Členství
Smlouva o chartě SNS definuje, které země jsou považovány za členy SNS. Podle článku 7 jsou za členy považovány pouze země, které tuto smlouvu ratifikovaly. Stejný článek však definuje země, které ratifikovaly Smlouva o založení SNS a jeho související protokol jako „zakládající státy SNS“. To vyvolalo právní nejistotu, protože Ukrajina a Turkmenistán ratifikovaly smlouvu a protokol, a proto jsou považovány za „zakládající státy SNS“. Ukrajina a Turkmenistán nikdy neratifikovaly Chartu SNS, a proto nemohly být považovány za členy SNS, jakmile charta vstoupila v platnost. Ukrajina i Turkmenistán se nicméně nadále účastní SNS, přičemž Turkmenistán se stal přidruženým členem SNS v srpnu 2005, v souladu s postupem stanoveným v článku 8 Listiny.
Ukrajina
Ukrajina se v roce 2018 přestala účastnit SNS, [2] vytváření nejistoty ohledně postupu, který bylo nutno dodržet, aby přestal být součástí SNS.[3] Od prosince 2018 není Ukrajina členem SNS a přestala se na ní podílet. Přesto zůstává smluvní stranou smlouvy a souvisejícího protokolu a podle listiny je „zakládajícím státem SNS“, pokud nebude listina změněna nebo zrušena.
Podle Smlouvy o založení SNS a souvisejícího protokolu a podle dalších prohlášení Alma-Ata z roku 1991 je Ukrajina součástí SNS. Přestože Ukrajina fakticky ukončila svou neoficiální účast v současné podobě v SNS, sekretariát SNS poznamenal, že od Ukrajiny neobdržela formální oznámení o svém vystoupení.[4] Proto sekretariát SNS (stejně jako ruský vyslanec v SNS)[5] domnívá se, že Ukrajina je stále státem, který neopustil SNS a může se na něm podílet. Za tímto účelem sekretariát SNS uvedl, že bude nadále pozývat Ukrajinu k účasti,[6] i když Ukrajina není jejím členem, a oficiálně a formálně se rozhodla přestat se účastnit.
Smlouva o Chartě SNS je také smlouvou, která v zásadě formalizovala Společenství nezávislých států, protože znamenala právní spojení mezi zeměmi, které podepsaly Alma-Ata protokol, a rozšířila Společenství nezávislých států o právní začlenění těchto států. Současně však formálně definovala Ukrajinu a Turkmenistán jako nečlenské státy, protože tyto země nikdy neratifikovaly tuto smlouvu. S těmito zeměmi však byly členské státy SNS v kontextu SNS po více než deset let považovány za rovnocenné, protože byly pozvány k účasti, což pro ně vedlo k neformálnímu pojmu „státní účastníci“. Stojí za zmínku, že ani Ukrajina, ani Turkmenistán nikdy neprováděly Smlouvu o chartě SNS ani prozatímně, přestože jim bylo umožněno účastnit se SNS po roce 1993. Rovněž jim bylo umožněno účastnit se orgánů SNS, jako je její Meziparlamentní shromáždění.
Gruzie
Gruzie stáhl z Charty SNS[7] a všechny další smlouvy týkající se SNS, jako je Smlouva o založení SNS a související protokol ze dne 18. srpna 2008. Toto rozhodnutí vstoupilo v platnost, v souladu s Listinou, dne 12. srpna 2009.
Gruzie se stáhla z ministrů obrany SNS dne 3. února 2006, protože členství v této skupině nebylo slučitelné s účastí v NATO.[8]
Reference
- ^ "Charr" (PDF). Treaties.un.org. 1993.
- ^ „Prezident: Pečlivě přezkoumáme všechny mezinárodní smlouvy uzavřené v rámci SNS a odstoupíme od těch, u nichž najdeme i sebemenší nesoulad s národními zájmy - Oficiální web prezidenta Ukrajiny“.
- ^ „Ukrajina oznamuje plány na ukončení SNS, ukončení části smlouvy o přátelství s Ruskem“. RadioFreeEurope / RadioLiberty.
- ^ „Ukrajina oficiálně neinformovala o svém vystoupení z SNS, - výkonný výbor SNS“. 1. června 2018. Citováno 23. dubna 2018.
- ^ „Vystoupení Ukrajiny ze SNS nepřiblíží EU, - Rusko“. 22. května 2018. Citováno 21. července 2018.
- ^ „SNS bude i nadále zasílat pozvánky na schůzky na Ukrajinu“. 23. května 2018. Citováno 21. července 2018.
- ^ O'Rourke, Breffni (18. srpna 2009). „Gruzie dokončuje odstoupení od SNS“. RFE / RL. Citováno 23. prosince 2018.
- ^ „Gruzie: vystoupení z Rady obrany SNS“. Pohled na svět. 4. února 2006. Citováno 23. prosince 2018.