Charta SNS - CIS Charter - Wikipedia

Char / Stanovy Společenství nezávislých států
TypSmlouva o založení orgánů a funkcí EU Společenství nezávislých států a definování jeho členství
Podepsaný22. ledna 1993
UmístěníBělorusko Minsk, Bělorusko
Efektivní22. ledna 1994
SignatářiRusko Boris Jelcin
Bělorusko Stanislav Shushkevich
Arménie Levon Ter-Petrosyan
Kazachstán Nursultan Nazarbajev
Kyrgyzstán Askar Akajev
Tádžikistán Emomali Rahmonov
Uzbekistán Islam Karimov
StranyRusko Rusko
Bělorusko Bělorusko
Arménie Arménie
Kazachstán Kazachstán
Kyrgyzstán Kyrgyzstán
Moldavsko Moldavsko
Tádžikistán Tádžikistán
Uzbekistán Uzbekistán
Ázerbajdžán Ázerbajdžán
DepozitářMinsk, Bělorusko
Jazykyúřední jazyky signatářských států společenství

The Charta společenství nezávislých států, také známý jako Stanovy Společenství nezávislých států, (Charta SNS; ruština: Устав Содружества Независимых Государств, Ustav Sodruzhestva Nezavisimyh Gosudarstv, Устав СНГ) je mezinárodní dohoda mezi státy tvořícími Společenství nezávislých států (SNS).

Dějiny

Charta byla podepsána dne 22. Ledna 1993 v Minsku hlavami států Společenství nezávislých států (CIS) a následně byl uložen u Spojené národy.[1] Definuje cíle, orgány a funkce SNS, jakož i kritéria pro členství. Rusko, Bělorusko, Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Tádžikistán, a Uzbekistán podepsal a ratifikoval smlouvu Ázerbajdžán přistoupil k tomu později. Gruzie rovněž ke smlouvě přistoupil v roce 1993, přičemž přistoupení vstoupilo v platnost v roce 1994, ale odstoupilo od ní v roce 2008, přičemž odstoupení nabylo právní účinnosti v roce 2009. Ukrajina a Turkmenistán nepodepsali smlouvu ani k ní nepřistoupili, ačkoli v době podpisu smlouvy byli považováni za součást SNS.

Členství

Smlouva o chartě SNS definuje, které země jsou považovány za členy SNS. Podle článku 7 jsou za členy považovány pouze země, které tuto smlouvu ratifikovaly. Stejný článek však definuje země, které ratifikovaly Smlouva o založení SNS a jeho související protokol jako „zakládající státy SNS“. To vyvolalo právní nejistotu, protože Ukrajina a Turkmenistán ratifikovaly smlouvu a protokol, a proto jsou považovány za „zakládající státy SNS“. Ukrajina a Turkmenistán nikdy neratifikovaly Chartu SNS, a proto nemohly být považovány za členy SNS, jakmile charta vstoupila v platnost. Ukrajina i Turkmenistán se nicméně nadále účastní SNS, přičemž Turkmenistán se stal přidruženým členem SNS v srpnu 2005, v souladu s postupem stanoveným v článku 8 Listiny.

Ukrajina

Ukrajina se v roce 2018 přestala účastnit SNS, [2] vytváření nejistoty ohledně postupu, který bylo nutno dodržet, aby přestal být součástí SNS.[3] Od prosince 2018 není Ukrajina členem SNS a přestala se na ní podílet. Přesto zůstává smluvní stranou smlouvy a souvisejícího protokolu a podle listiny je „zakládajícím státem SNS“, pokud nebude listina změněna nebo zrušena.

Podle Smlouvy o založení SNS a souvisejícího protokolu a podle dalších prohlášení Alma-Ata z roku 1991 je Ukrajina součástí SNS. Přestože Ukrajina fakticky ukončila svou neoficiální účast v současné podobě v SNS, sekretariát SNS poznamenal, že od Ukrajiny neobdržela formální oznámení o svém vystoupení.[4] Proto sekretariát SNS (stejně jako ruský vyslanec v SNS)[5] domnívá se, že Ukrajina je stále státem, který neopustil SNS a může se na něm podílet. Za tímto účelem sekretariát SNS uvedl, že bude nadále pozývat Ukrajinu k účasti,[6] i když Ukrajina není jejím členem, a oficiálně a formálně se rozhodla přestat se účastnit.

Smlouva o Chartě SNS je také smlouvou, která v zásadě formalizovala Společenství nezávislých států, protože znamenala právní spojení mezi zeměmi, které podepsaly Alma-Ata protokol, a rozšířila Společenství nezávislých států o právní začlenění těchto států. Současně však formálně definovala Ukrajinu a Turkmenistán jako nečlenské státy, protože tyto země nikdy neratifikovaly tuto smlouvu. S těmito zeměmi však byly členské státy SNS v kontextu SNS po více než deset let považovány za rovnocenné, protože byly pozvány k účasti, což pro ně vedlo k neformálnímu pojmu „státní účastníci“. Stojí za zmínku, že ani Ukrajina, ani Turkmenistán nikdy neprováděly Smlouvu o chartě SNS ani prozatímně, přestože jim bylo umožněno účastnit se SNS po roce 1993. Rovněž jim bylo umožněno účastnit se orgánů SNS, jako je její Meziparlamentní shromáždění.

Gruzie

Gruzie stáhl z Charty SNS[7] a všechny další smlouvy týkající se SNS, jako je Smlouva o založení SNS a související protokol ze dne 18. srpna 2008. Toto rozhodnutí vstoupilo v platnost, v souladu s Listinou, dne 12. srpna 2009.

Gruzie se stáhla z ministrů obrany SNS dne 3. února 2006, protože členství v této skupině nebylo slučitelné s účastí v NATO.[8]

Reference

  1. ^ "Charr" (PDF). Treaties.un.org. 1993.
  2. ^ „Prezident: Pečlivě přezkoumáme všechny mezinárodní smlouvy uzavřené v rámci SNS a odstoupíme od těch, u nichž najdeme i sebemenší nesoulad s národními zájmy - Oficiální web prezidenta Ukrajiny“.
  3. ^ „Ukrajina oznamuje plány na ukončení SNS, ukončení části smlouvy o přátelství s Ruskem“. RadioFreeEurope / RadioLiberty.
  4. ^ „Ukrajina oficiálně neinformovala o svém vystoupení z SNS, - výkonný výbor SNS“. 1. června 2018. Citováno 23. dubna 2018.
  5. ^ „Vystoupení Ukrajiny ze SNS nepřiblíží EU, - Rusko“. 22. května 2018. Citováno 21. července 2018.
  6. ^ „SNS bude i nadále zasílat pozvánky na schůzky na Ukrajinu“. 23. května 2018. Citováno 21. července 2018.
  7. ^ O'Rourke, Breffni (18. srpna 2009). „Gruzie dokončuje odstoupení od SNS“. RFE / RL. Citováno 23. prosince 2018.
  8. ^ „Gruzie: vystoupení z Rady obrany SNS“. Pohled na svět. 4. února 2006. Citováno 23. prosince 2018.