Spuštění obrněného motoru třídy Căpitan Romano Mihail - Căpitan Romano Mihail-class armored motor launch

Rumunský říční člun třídy CNLB.jpg
Přehled třídy
Název:Căpitan Romano Mihail- vystřelení obrněného motoru třídy
Stavitelé:Temže železárny, Londýn
Provozovatelé:
Postavený:1906–1907
Ve službě:1907–1945?
Dokončeno:3 (původně 8)
V důchodu:3
Obecná charakteristika
Přemístění:
  • 45 tun (normální)
  • 51 tun (plné zatížení)
Délka:30 metrů
Paprsek:4 metry
Návrh:0,8 metru
Pohon:2 složené motory, 2 hřídele, 550 k
Rychlost:18 uzlů
Rozsah:7,6 tuny paliva
Doplněk:20
Vyzbrojení:
  • První světová válka:
  • 1 x 47 mm námořní námořní zbraň
  • 1 x 6,5 mm Maxim kulomet
  • 4 torpéda (dvě na ráhnech a dvě v límcích)
  • Druhá světová válka:
  • 1 x 47 mm námořní námořní zbraň
  • 1 x 20 mm Oerlikon AA zbraň
  • Vrhač hloubky 1 x 300 mm
Poznámky:Neprůstřelné boky a paluba (~ 20 mm)

The Căpitan Romano Mihail-třída byla skupina tří obrněných motorových startů z Rumunské námořnictvo který sloužil během První světová válka a Druhá světová válka.

Konstrukce a specifikace

Tyto tři čluny byly původně součástí větší třídy osmi plavidel. Celá třída byla postavena na Temže železárny v Spojené království mezi lety 1906 a 1907. Každá loď měřila 30 metrů na délku, s paprskem 4 metry a ponorem 0,8 metru. Normální výtlak činil 45 tun a při plném zatížení vzrostl na 51 tun. Elektrárna se skládala ze dvou složených motorů pohánějících dva hřídele, generujících 550 hp což vedlo k maximální rychlosti 18 uzlů. Každé plavidlo mohlo nést až 7,6 tun paliva. S plným počtem 20 byl každý z člunů vyzbrojen jedním 47mm dělem Škoda, jedním 6,5mm kulometem Maxim a dvěma torpédy s ráhny, stejně jako torpédovým podvozkem uprostřed lodi. Boky a paluba byly chráněny neprůstřelným pancířem.[1]

Tloušťka jejich brnění není známa, nicméně je známo, že během druhé světové války Němci použili 20 mm tlusté pancéřování k prokázání své přistávací lodi proti britským kulometům ráže 0,303 palce (~ 8 mm)[2] což znamená, že brnění rumunských plavidel muselo mít přibližně stejnou tloušťku.

Kariéra

Zpočátku bylo 8 plavidel klasifikováno jako říční torpédové čluny a jako takové sloužily během první světové války. Jedna loď byla vytěžena a potopena na konci roku 1916. Druhou světovou válku nakonec přežily pouze tři lodě. Během své služby prokázali značnou způsobilost k plavbě, což dokazuje jejich zařazení do Sovětského svazu Černomořská flotila v srpnu 1944 místo Dunajská flotila (do Rumunska by se vrátili v září 1945).[3] Tuto způsobilost k plavbě využili také Rumuni, kteří po začátku druhé světové války vybavili každý ze tří člunů jedním vrhačem hloubkové nálože 300 mm. Jména tří lodí byla Căpitan Romano Mihail, Locotenent Călinescu Dimitrie a Maior Șonțu Ghoerghe.[4] Z původní třídy 8 plavidel to byli tři, čísla 1, 3 a 4. Jejich 6,5 mm kulomety byly také nahrazeny 20 mm autocannons.[5]

Reference

  1. ^ Robert Gardiner, Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921, Naval Institute Press, 1985, s. 422
  2. ^ Robert Forczyk, We March Against England: Operation Sea Lion, 1940–41, Bloomsbury Publishing, 2016, s. 300
  3. ^ Robert Gardiner, Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921, Naval Institute Press, 1985, s. 422
  4. ^ Е. Е. Шведе, Военные флоты 1939–1940 гг., Рипол Классик, 2013, s. 120–121 (v ruštině)
  5. ^ Hrabě Thomas Allnutt Brassey, Brassey's Annual: The Armed Forces Year-book, svazek 58, Praeger Publishers, 1947, s. 255