Busso Peus - Busso Peus - Wikipedia
Busso Peus (19. ledna 1908 - 5. listopadu 1979) byl Němec právník a politik z Křesťanskodemokratická unie. V letech 1952 až 1964 byl starostou města Münster, Německo.
Časný život
Peus, syn Friedrich-Carl Peus a první bratranec němčiny numizmatik Busso Peus (24. října 1902 - 18. listopadu 1983), vystudoval právo na univerzitách v Heidelberg, Vídeň a Münster a získal doktorát (Dr. jur.) na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1933 nastoupil do advokátní kanceláře svého otce v Münsteru jako advokát a advokát a jako notář.
Politický život
Bez významných politických zkušeností byl v roce 1952 zvolen starostou Münsteru a ve funkci zůstal šest po sobě jdoucích období až do roku 1964. Je považován za klíčovou postavu při rekonstrukci města, které bylo z velké části zničeno.[1]
Před federálními volbami v roce 1961 byl údajně falešně zapojen do domnělého zakrývání okolností smrti jeho partnera - kampaně, která dokázala získat pozornost médií po celé zemi, dokud nebyl usvědčen její autor pomluvy a byl odsouzen ke dvěma letům vězení.[2]
Kromě rekonstrukcí doma se Peus zapojil do úsilí o včasné usmíření v zahraničí a uzavřel dohody o partnerství s městy York, Anglie, v roce 1957 a Orléans Ve Francii v roce 1960.
Dále byl členem správní rady Landesbank a sloužil jako prezident Klubu jezdců Vestfálců.
Jako uznání jeho závazku k evropské integraci byl v roce 1964 jmenován čestným občanem města Orléans. V roce 1955 mu bylo uděleno čestné občanství města New Orleans, Louisiana, jako uznání jeho oddanosti mezinárodnímu porozumění.[3]
V roce 2003 byla na jeho počest v Münsteru otevřena nově postavená ulice Busso-Peus.
Reference
Literatura
- Franz-Josef Jakobi: Geschichte der Stadt Münster, Svazek 3, Aschendorff 1994, ISBN 978-3-402-05370-6
- Dietmar Klenke: „1.4. Der Blomert-Weigand-Prozess jako Imagekatastrophe für Münster“. V: Schwarz - Münster - Paderborn: Ein antikatholisches Klischeebild. Waxmann Publishers 2008, strany 64–67. ISBN 978-3-8309-1987-2
- Jürgen Kehrer: Schande von Münster: Die Affäre Weigand. Waxmann 1996. ISBN 978-3-89325-469-9