Čestný kříž Bundeswehru za chrabrost - Bundeswehr Cross of Honour for Valour

Čestný kříž Bundeswehru za chrabrost
Ehrenkreuz der Bundeswehr für Tapferkeit
Ehrenkreuz Bundeswehr Tapferkeit 1.jpg
Čestný kříž Bundeswehru za chrabrost
TypVojenské vyznamenání
Oceněn pro„Galantní akt tváří v tvář výjimečnému ohrožení života a končetin, který prokazuje stálou sílu a vyrovnanost za účelem plnění vojenské mise eticky zdravým způsobem.“[1]
ZeměNěmecko
PředloženýBundeswehr
PostaveníAktuálně oceněn
Založeno13. srpna 2008[1]
Poprvé oceněn6. července 2009[2]
Ehrenkreuz der Bundeswehr für Tapferkeit - Ribbon.png
Stuha bar dekorace

The Čestný kříž Bundeswehru za chrabrost (Němec: Ehrenkreuz der Bundeswehr für Tapferkeit) je nejvyšší vojenské vyznamenání z Bundeswehr. Jedná se o nejvyšší třídu Čestný kříž Bundeswehru. Ozdoba je prvním oceněním bojové srdnatosti, které Německo předalo od druhé světové války.[2]

Dějiny

Od druhé světové války vidělo Německo svoji armádu jako obrannou sílu, ale během 90. let začalo Německo hrát se svou armádou v Evropské unii větší roli. Po Útoky z 11. září ve Spojených státech se připojilo Německo ISAF v Afghánistánu a nadále nasazoval jednotky Bundeswehru do oblastí za bojových podmínek.

V roce 2007 petiční výbor Spolkového sněmu doporučil vytvoření dekorace k uznání vojenského personálu za chrabrost.[1] V roce 2008, Ernst-Reinhard Beck, předseda Německé asociace záložníků, navrhl obnovení Železný kříž. Od svého založení Království Pruska v roce 1813 až do roku 1945 uznal Železný kříž chrabrost německými vojáky. Historické konotace přiřazené Železnému kříži z druhé světové války však vyvolaly kritiku některých skupin.[2] Spolkový ministr obrany Franz Josef Jung dne 13. srpna 2008 navrhla novou úroveň čestného kříže Bundeswehru k uznání statečnosti a srdnatosti v boji. Prezident Německa Horst Köhler udělil povolení pro tuto srdnatou výzdobu dne 18. září 2008. Dne 10. října 2008 se směrnice, kterou se vytváří čestný kříž Bundeswehru pro srdnatost, stala zákonem po zveřejnění ve Spolkovém zákonníku a Spolkovém věstníku.[1]

Prvními příjemci čestného kříže za chrabrost byli čtyři vojáci chyceni při sebevražedném útoku sil Talibanu dne 20. října 2008 jihozápadně od Kunduz, Afghánistán. Při útoku byli dva němečtí vojáci zraněni a dva zabiti. Pět afghánských dětí zemřelo a jedno bylo zraněno. Bez ohledu na to, že jejich obrněné vozidlo hořelo a kolem nich explodovala munice, se tito čtyři vojáci vrhli na místo činu, aby se pokusili pomoci zraněným bez ohledu na jejich vlastní bezpečnost.[2]

Kritéria

Příslušníci německých ozbrojených sil jsou podle zákona povinni být podle článku 7 zákona o právním postavení vojenského personálu odvážní. Členové přísahají, že „statečně hájí práva a svobodu německého lidu“. Z tohoto důvodu musí být jakékoli jednání uznané Čestným křížem za Valor výjimečně odvážné povahy. Doporučení musí velmi podrobně popisovat, jak je tato statečnost vyšší než to, co je požadováno, a jak bylo „nutné překonat strach a provést galantný projev tváří v tvář výjimečnému ohrožení života a končetin, přičemž je třeba prokázat schopnost zůstat a vyrovnanost, aby bylo možné splnit etickou cestou vojenskou misi. ““[1]

Příjemci

Datum udělenínázevStáříPořadí při uděleníJednotka při ceremoniáluÚkonDůvod přiznánZdroj
6. července 2009Jan Berges29Hauptfeldwebel (HptFw)1. / Fallschirmjägerbataillon 263ISAFDne 20. října 2008, asi pět kilometrů jihozápadně od afghánského Kundúz, zachránili své kamarády a afghánské civilisty, kteří byli oběťmi sebevražedného útoku. I přes hořící vozidla a explodující střelivo se tito vojáci vrhli na pomoc obětem útoku.
Alexander Dietzen33HptFw
Henry Lukács28HptFw
Markus Geist28Oberfeldwebel (OFw)Luftlande- / Lufttransportschule
22. ledna 2010Daniel Seibert30HptFwGefechtsübungszentrum HeerISAFDne 4. června 2009 vedl průzkumnou hlídku mimo území Kunduz, Afghánistán. Zatímco byli na hlídce, zasnoubili se s početně lepší nepřátelskou silou. V průběhu více než hodinové přestřelky byli útočníci odrazeni.[3]
Steffen Knoska29OFwJägerregiment 1Dne 7. června 2009 působila v oblasti Kunduz a při pokusu o záchranu poškozeného vozidla během bitvy byla pod těžkou palbou. Riskoval svůj vlastní život a navzdory zásahu do přilby spolu se svými vojáky zachránil zraněného kamaráda z palebného pole.
4. května 2010Jan Hecht36HptFw2. / Panzergrenadierbataillon 391ISAFDne 4. června 2009 obdržel HptFw Hecht a jeho četa rozkaz posílit hlídku, která se dostala pod palbu. Během přiblížení byla četa přepadena poblíž Basozu (oblast Kundúz). Hecht, který čelil největšímu osobnímu nebezpečí a projevoval vynikající vedení, vedl svou početní četu do boje, podařilo se mu prorazit a ulevilo odříznuté hlídce.[4]
29. listopadu 2010Mario Kunert36HptFw3. / Fallschirmjägerbataillon 373ISAFDne 2. dubna 2010 v Isa Khel (oblast Kundúz), HptFw Kunert tlačil dopředu se čtyřmi vojáky k hlídce, která byla přepadena a odříznuta. Svým energickým pokrokem a pevným vedením umožnil Kunert vyproštění zraněného velitele hlídky.[5]

[6][7][8]

Philipp Oliver Pordzik33HptFw4. / Fallschirmjägerbataillon 313Dne 2. dubna 2010 v Isa Khel (oblast Kundúz) vrhl HptFw Pordzik svou četu na místo, kde byl APC Dingo zničen dálkově odpálenou IED. Pordzik čelil smrtelnému nebezpečí intenzivní a cílenou nepřátelskou palbou, sesedl a umožnil záchranu zraněné posádky Dingo cíleným vedením a rozhodnou akcí.
Ralf Rönckendorf38HptFw3. / Fallschirmjägerbataillon 373Dne 2. dubna 2010 se během intenzivní přestřelky v Isa Khel (oblast Kundúz) probojoval OFw Rönckendorf se zbraní v ruce k jednomu ze svých spolubojovníků, který byl zraněn a hrozilo, že ho povstalci přepadnou. Nakonec byl sám Rönckendorf těžce zraněn detonací IED, což způsobilo ztrátu zraku.
Maik Mutschke24/25[9]Stabsgefreiter (StGefr)3. / Fallschirmjägerbataillon 373Dne 2. dubna 2010 byla v Isa Khel (oblast Kundúz) napadena hlídka StGefr Mutschkes a obklíčena povstalci, která zranila vůdce hlídky. V následném těžkém střetnutí Mutsche -alone a pod neustálou nepřátelskou palbou překročil 300 m od vesnice a navázal kontakt s přátelskými jednotkami, což jim umožnilo tlačit k jeho hlídce.
Robert Hartert (posmrtný - zabit 2. dubna 2010)25 (†)StGefr3. / Fallschirmjägerbataillon 373Dne 2. dubna 2010 v intenzivním střetnutí v Isa Khel (oblast Kunduz) bojoval StGefr Hartert s nápadnou galantností jako kulometčík v poloze dopředu a nakonec byl smrtelně zraněn. Jeho autonomní a nepřetržitá palebná podpora do této chvíle nesmírně přispěla k záchraně zraněného soudruha před zoufalou situací.
Martin Kadir Augustyniak (posmrtný - zabit 2. dubna 2010)28 (†)Hauptgefreiter (HptGefr)3. / Fallschirmjägerbataillon 373Dne 2. dubna 2010 v intenzivním nasazení v Isa Khel (oblast Kundúz) převzal HptGefr Augustyniak zásadní roli při záchraně zraněného vůdce hlídky. Navzdory tomu, že byl během těžkého střetnutí dvakrát zraněn, Augustyniak nakonec poskytl krycí palbu využitím své pušky a RPG pro APC Dingo, jehož kulomet byl zničen. Nakonec byl smrtelně zraněn, když byl zmíněný APC zničen dálkově odpáleným IED.
12. dubna 2011Stefan Weinmüller42Stabsfeldwebel (StFw)Luftlande- / LufttransportschuleISAFDne 19. července 2009 StFw Weinmüller und OFw Henken zachránil zraněného vojáka ANA během střetnutí poblíž Isa Khan / Chahar Darah a čelil nepřátelské palbě.

HptFw Mey, OFw Reichow a StGefr Müller se vyznamenali 16. června 2010 jako členové Quick Reaction Force 5 během angažmá v aréně Baghlan. Během slavnostního předávání cen ministr obrany Thomas de Maizière uvedl, že vojáci „se stali galantní svým nápadným chováním“.

[10][11]
Timo Henken31OFwLuftlande- / Lufttransportschule
Andreas Mey30HptFw4. / Gebirgsjägerbataillon 231
Norman Reichow30OFw4. / Gebirgsjägerbataillon 231
Valeri Müller21StGefr4. / Gebirgsjägerbataillon 231
6. září 2011Jared Sembritzki42OberstleutnantKdr Gebirgsjägerbataillon 231ISAFBěhem těžkého nasazení pro bojovou základnu poblíž Shahabuddina se OTL Sembritzki jako velitel sil rychlé reakce 5 vyznamenal tím, že projevoval statečnost, vedení, odhodlání a nezištné odhodlání.[12]
6. září 2011 byly předány další dvě ceny???????
????
22. listopadu 2011René Fandrich?HptFwGefechtsübungszentrum Heer??[13][14][15][16]
Jürgen Wölfl42HptFw3. / Panzergrenadierbataillon 122
Jan Bauer?OStGefr2. / Fallschirmjägerbataillon 313
Tim Focken24/25OStGefr2. / Fallschirmjägerbataillon 313
Egin Imprammpasi?StGefr?
31. března 2014Benjamin B.[17]HptFwKommando SpezialkräfteISAF[18]
Jürgen E.[17]HptFwKommando Spezialkräfte

Reference

  1. ^ A b C d E „Bundeswehr pro provoz“ (PDF). Berlín: Federální ministerstvo obrany. Červen 2009. Archivovány od originál (PDF) dne 13. listopadu 2013. Citováno 3. května 2012.
  2. ^ A b C d „Německo ocenilo Vojenský kříž odvahy“. spiegel.de/international/. Der Spiegel-Gruppe. 6. července 2009. Citováno 3. května 2012.
  3. ^ BMVg.de Článek zur Verleihung am 22. ledna 2010 vom Bundesministerium der Verteidigung
  4. ^ Der Panzergrenadier Článek v „Der Panzergrenadier“ Ausgabe 26/09
  5. ^ [1] Článek zur Verleihung auf der Website des BMVg
  6. ^ ZDF-Mediathek Archivováno 2010-11-24 na Wayback Machine Dokumentace ZDF z Rückkehr von Soldaten z Afghánistánu
  7. ^ BILD.de BILD-Artikel über die Verwundung von Hauptfeldwebel Ralf Rönckendorf
  8. ^ Artikel: Artikel im „Bremervörder / Südkreis Anzeiger“ vom 5. Dezember 2010
  9. ^ sanitaetsdienst-bundeswehr.de Artikel über die Verletzung von Maik M. vom Sanitätsdienst der Bundeswehr
  10. ^ [2] Článek zur Verleihung auf der Website des BMVg
  11. ^ Článek auf deutschesheer.de
  12. ^ [3] Článek zur Verleihung auf der Website des BMVg
  13. ^ [4] Článek zur Verleihung auf der Website des BMVg
  14. ^ Forumsbeitrag im Forum für deutsche Militärgeschichte unter dem Thema "Ehrenkreuz für Tapferkeit" auf Seite 4
  15. ^ „Anzeiger am Sonntag“. 11. prosince 2011. Citováno 2012-05-03.
  16. ^ Von Annika Fischer, my. „Pilotprojekt der Bundeswehr - Sport für Veteranen - DerWesten Mobil“. Mobil.derwesten.de. Citováno 2012-05-03.
  17. ^ A b Příjmení zadrženo kvůli ochraně identity
  18. ^ Článek zur Verleihung auf der Website des BMVg