Bruno Brodniewicz - Bruno Brodniewicz

Bruno Brodniewicz (také hláskoval Brodniewitsch) [1] (narozen 22. července 1895 v Posen,[2] † Duben 1945 v Koncentrační tábor Bergen-Belsen ) byl německý vězeň v Koncentrační tábor Osvětim, první Lagerälteste (táborový starší)[3] přepravující vězně číslo 1.

Život

Jako usvědčený zločinec byl Brodniewicz převezen do koncentračního tábora nejpozději v létě 1934 a dočasně byl držen v Koncentrační tábor Lichtenburg.[4] Brodniewicz byl jedním z prvních 30 vězňů, definovaných jako takzvaní profesionální zločinci, kteří dne 20. května 1940 v doprovodu důstojníka Gerhard Palitzsch z Koncentrační tábor Sachsenhausen byli převezeni do nově založeného koncentračního tábora v Osvětimi. Byl prvním táborovým starším v hlavním táboře Osvětim a na této pozici zůstal až do roku 1942.[5] Nosil vězně číslo 1 a byl v táboře považován za „černou smrt“ (Czarna śmierć). Jako jeden ze „zelených“ (tzv. Kvůli uniformám, které nesly zelený trojúhelník, který je identifikoval jako vězně kriminálníků) byl Brodniewicz považován za neúprosně brutálního a věří se, že byl zodpovědný za smrt mnoha spoluvězňů. Rozhodujícím způsobem ovlivnil atmosféru tábora v době, kdy se z ní měla stát vláda teroru. Brodniewicz nelegálně ukryl ve svém salonu zlato a další cennosti, které SS našla po spoluvězni Otto Küsel (chovanec č. 2) je vyzvedl. Koncem prosince 1942 nebo začátkem ledna 1943 byl Brodniewicz poslán do trestního bunkru a byl nahrazen jako táborový starší.[6] Poté se stal táborovým starším v cikánském táboře v Osvětimi, v červnu 1943 v Koncentrační tábor Jaworzno, dílčí tábor Osvětimi, od dubna 1944 v satelitním táboře Eintrachthütte a od září 1944 v satelitním táboře Bismarckhütte.[7]Po evakuaci Osvětimi v lednu 1945 byl Brodniewicz nejprve převezen do subcampu Woffleben, kde také zastával funkci staršího z tábora. Naposledy byl držen v koncentračním táboře Bergen-Belsen, kde byl po osvobození tábora 15. dubna 1945 spoluvězni za své zločiny pravděpodobně zlynčován s dalšími funkcionáři.[8]

Literatura

Hermann Langbein: Lidé v Osvětimi. Univ. of North Carolina Press, 26. dubna 2004 Hermann Langbein: People in Auschwitz. Frankfurt nad Mohanem 1980 Reni Rieger: Emil Bednarek - vězeň v Osvětimi. Grin Verlag 2008 Wolfgang Benz, Barbara Distel (ed.): Místo teroru. Historie nacistických koncentračních táborů. Svazek 5: Hinzert, Osvětim, Neuengamme. CH Beck, Mnichov 2007, ISBN  978-3-406-52965-8 Till Bastian: Osvětim a masová vražda Osvětimské lži a padělání historie. CH Beck 1997, ISBN  3-406-43155-0

Reference

  1. ^ Till Bastian: Auschwitz und die ‚Auschwitz-Lüge ', S. 33
  2. ^ Hans Günther Adler: Osvětim; Europ. Verlag-Anst., 1962; S. 170
  3. ^ DER SPIEGEL 6/1979: Niemand kommt hier raus, abgerufen am 25. Říjen 2012
  4. ^ Herbert Diercks: Ausgegrenzt. "Asoziale" und Kriminelle "im nationalsozialistischen Lagersystem, Vydání Temmen, 2009, S. 102
  5. ^ Der Ort des Terrors Pásmo 5, S. 287
  6. ^ Hermann Langbein: Menschen v Osvětimi; Frankfurt nad Mohanem, 1980; S. 181
  7. ^ Angaben aus: Wolfgang Benz, Barbara Distel (Hrsg.): Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Bd. 5: Hinzert, Osvětim, Neuengamme. C.H. Beck, München 2008, S. 185, S. 287.
  8. ^ Sven Langhammer: Die polizeiliche Vorbeugungshaft in Preußen von 1933 bis 1937 am Beispiel des staatlichen Konzentrationslagers Lichtenburg in der Provinz Sachsen, in: Rundbrief der landeseigenen Gedenkstätten in Sachsen-Anhalt, Ausgabe 1, 2006 - Themenheft: Neue Forschungen zum KZ-System auf dem Gebiet des heutigen Landes Sachsen-Anhalt, S. 33 u. F.

externí odkazy