Britton v. Turner - Britton v. Turner - Wikipedia
| Britton v. Turner | |
|---|---|
 | |
| Rozhodnuto 1. července 1834 | |
| Celý název případu | Ve věci David G. Blanchflower a Sian E. Blanchflower |
| Citace | 6 N.H.481 (1834) |
| Historie případu | |
| Předchozí historie | Soud před porotou udělil žalobci 95 $ za služby skutečně provedené na základě smlouvy. |
| Podíl | |
| Najatý dělník má nárok na náhradu za skutečně vykonanou práci, pokud ve smlouvě není výslovně uvedeno jinak. | |
| Členství v soudu | |
| Hlavní soudce | William Richardson |
| Přidružení soudci | Samuel Green Joel Parker Nathaniel Gookin Upham |
| Názory na případy | |
| Většina | Parker, doplněný Richardsonem, Greenem, Uphamem |
Britton v. Turner, 6 N.H. 481 (1834), byl případ, o kterém rozhodl Nejvyšší soud v New Hampshire který označil jedno z prvních zjevů smluvní právo koncept strany viníků restituce.[1]
Skutkové okolnosti
Navrhovatel uzavřel s obžalovaným pracovní smlouvu na jeden rok, a to na jeden rok, od určité doby v březnu 1831 do určité doby v březnu 1832. V pracovní smlouvě bylo uvedeno, že žalobci bude na konci smluvního období vyplaceno 120 USD. Navrhovatel dobrovolně opustil zaměstnání dne 27. prosince 1831. Žalovaný odmítl zaplatit žalobci a porota u soudu pro obecné spory přiznala žalobci 95 $. Obžalovaný se proti verdiktu poroty odvolal.[2]
Rozhodnutí
Nejvyšší soud v New Hampshire potvrdil verdikt poroty. Soud odůvodnil, že skutečnost, že žalobci brání v návratu k práci, kterou odvedl, je nepřiměřená propadnutí. Pokud by soud nepripustil restituci, byl by zaměstnavatel využívající podobnou smlouvu motivován k tomu, aby na konci pracovního poměru odvedl zaměstnance špatným zacházením, aby nic nevyplácel. Soud rozhodl, že na takovou pracovní smlouvu je třeba pohlížet tak, že každodenně přijímá částečný výkon, a že zaměstnavatel by měl kompenzovat obdrženou dávku.[3]