Brailo Tezalović - Brailo Tezalović - Wikipedia

Brailo Tezalović (Srbská cyrilice: Браило Тезаловић, latinský: Braylus Thessalovič;[1] fl. 1392–1433) byl obchodník, šlechtic a diplomat, který sloužil Bosenské magnát Pavle Radenović a jeho rodina s tituly Carinik (celní úředník) a pokleknout (počet). Brailo se narodil v obchodní rodině z východní Pračy Bosna, syn Mihoje a Vladije a vnuk Radana.[2] Měl tři mladší bratry, Bogišu, Hvala a Vukosava.[3] Brailo byl poprvé zmíněn v dokumentu z června 1392, poté zmíněn v únoru 1399 jako celník (Carinik) počtu (pokleknout) Pavle Radenović v Ledenicích.[4] V následujících letech byl diplomatem ve službách Pavlovičova šlechtická rodina.[4] Brailo Tezalović, Bogdan Muržić a Brajko Hvaonić, všichni z Prača, byli největšími obchodníky v Bosně své doby.[5] Hlavním obchodním artiklem bylo olovo, pravděpodobně většinou z dolu Olovo.[5] Dluhy jednotlivců v Bosně byly různé a pohybovaly se kolem 100 dukátů, ale někdy mohly překročit 1 000 dukátů (obchodníci z Pračy dosáhli největších individuálních úvěrů[6]); Brailo jako zástupce dalšího obchodníka z Pračy (Brajko Hvaonić[6]), zvýšil kredit na 2965 dukátů.[7] V roce 1411 je Brailo zmiňováno jako protovestijar Pavle poprvé.[8] Teprve v roce 1413 poslal Brailo 11,5 vozů olova do Republika Ragusa.[9] Poprvé byl zmíněn s titulem pokleknout dne 31. července 1421 a byl zapsán jako svědek do listin Pavlović v letech 1427, 1432 a 1433.[4] Jeho důležitost u soudu v Pavlovići je patrná ze skutečnosti, že Ragusané ho považovali za obzvláště důležitou osobu v diskusích o prodeji Konavle; když byl prodej dokončen, Brailo obdržel 500 dukátů a pozemek od Ragusy.[4] On byl zmíněn jako zemřelý dne 28. ledna 1446.[4]

V ca. 1466, devět šlechticů z Hučení prohlásili před ragusanskou vládou, že „sloužili a dvořili se spolu s pokleknout Brailo a jeho bratr pro pána vojvoda Pavle Radenović.[10]

Reference

  1. ^ Samardžić, Radovan (1984). Liber Viridis. Српска академија наука и уметности. p. 484.
  2. ^ Rudić 2006, str. 225.
  3. ^ Rudić 2006, str. 225–226.
  4. ^ A b C d E Rudić 2006, str. 226.
  5. ^ A b Mišić 2010, str. 217.
  6. ^ A b Kovačević-Kojić 1978, str. 177.
  7. ^ Ćirković & Mihaljčić 1999, str. 327–328.
  8. ^ Živković 2002.
  9. ^ Kovačević-Kojić 1978, str. 153.
  10. ^ Istorisko društvo Bosne i Hercegovine (1954). Annuaire de la Société historique de Bosnie et Herzégovine. 6. Istorisko društvo Bosne i Hercegovine. p. 43.

Zdroje

Další čtení