Boris Andreevich Golitsyn - Boris Andreevich Golitsyn
Boris Andreevich Golitsyn (Rus - Борис Андреевич Голицын; 15. května 1766 - 30. března 1822) byl ruský šlechtic, armádní důstojník a člen Golitsynova rodina.
Život
Jeho rodiči byli Andrej Michailovič Golitsyn (1729–1770) a jeho manželka princezna Elizabeta Bisovna Jusupova (1743–1770). Byl pojmenován po svém strýci z matčiny strany, Boris Grigorjevič Jusupov, zatímco jeho strýc z otcovy strany byl Michail Michajlovič Golitsyn (1675–1730).
Do pluku Preobraženski nastoupil v roce 1779. O čtyři roky později se dostal do hodnosti podplukovníka. Bojoval proti Švédům v roce 1790 a Polákům v roce 1794 a stal se generálmajorem. Byl jmenován maršálem Ruský velkovévoda Konstantin Pavlovič dne 28. listopadu 1796 a dne 18. března 1798 se stal generálporučíkem. 27. listopadu 1798 přešel k jezdeckému pluku, poté 5. ledna 1800 definitivně odešel do důchodu. K armádě se vrátil později, aby se zúčastnil 1813 obležení Danzig. Byl jeho blízkým přítelem Petr Bagration.[Citace je zapotřebí ]
Manželství a problém
V roce 1790 se oženil s princeznou Ana Gruzie. Měli osm dětí:
- Elizaveta Borisovna (1790–1870), vdaná za prince Borise Aleksejeviče Kurakina, tři děti;
- Andrej (1791–1861);
- Aleksandr (1792–1865), ženatý s Annou Vasilevnou Lanskaya, jednou dcerou;
- Nikolai (1794–1866);
- Sofia (1795–1871), vdaná za Konstantina Markovicha Poltorackij, jednoho syna;
- Tatiana (1797–1869), ženatý s Alexandrem Michajlovičem Potëmkinem;
- Aleksandra (1798–1876), vdaná za Sergeje Ivanoviče Meščerskij;
- Irina (1800–1802).
Smrt
Zemřel na mrtvici ve věku 55 let a byl pohřben na Klášter svatého Alexandra Něvského.[Citace je zapotřebí ]
Zdroje
- Долгоруков И. М. Капище моего сердца, или Словарь всех тех лиц, с какими я был в разных отношениях в течение моей,