Bogdan Istru - Bogdan Istru

Bogdan Istru, pseudonym Ion Bădărău (13. dubna, [OS 31. března,] 1914 v Pistruieni, Telenești - 25. března 1993 v Kišiněv ) byl Moldavský básník, zástupce proletkultura.

V roce 1931 absolvoval normální školu („Učitelství pro učitele“) „Vasile Lupu“ Iași, poté pracoval jako učitel. Od roku 1932 začal vydávat lidové písně, anekdoty a hádanky zaznamenané v novinách „Moldovan word“. Poté začal psát básně. Dokud obsazení Besarábie SSSR v roce 1940 již vydal dva svazky, oba zmíněné v George Călinescu v „Dějiny rumunské literatury od počátku do současnosti“. Velký literární kritik charakterizuje Bogdana Istru jako: „Po zkušenostech s Barbianem přešel k Argheziho způsobu, kterým si je jistější, když vyjádří svou původní notu spočívající v divoké invazi stínů.“.[1]

Během války a v poválečných letech se stal členem CPSU v roce 1947 a byl poznamenán texty věnovanými komunistické straně prostřednictvím cyklu básní o Volha – Donský kanál, Moldavská socialistická transformace, boj lidu proti fašistickým útočníkům, obrazy současných hrdinů V básních jako Hlas země („Vocea Patriei“) (1946), Pohoarnele (1947), Vedení ("La frunte") (1951), Od pobřeží k pobřeží („De la țărm la țărm“) (1953), Jaro v Karpatech ("Primăvara în Carpați") (1955), Tatar-bunar (1958). Jeho texty byly přeloženy do jazyků EU Republiky SSSR a další cizí jazyky.

Rovněž se potvrdil jako čestný a hluboký text, zejména v knize Zastaví („Popasuri“) (1989). Nejpozoruhodnější spisovatelovy básně byly znovu upraveny v Modrý pták („Pasărea Albastră“) svazek (1991).

Bogdan Istrud získal za poezii Státní cenu Moldavské republiky (1976) "Tatar-Bunar", o Tatar-Bunar Riot v roce 1924. V roce 1984 byl zvolen za člena korespondenta Akademie věd Moldavska. Získal dvě sovětské medaile.

Reference

  1. ^ George Călinescu - „Istoria literaturii române de la origini până în present“ (vyd. A II-a, revăzută și adăugită, str. 942)