Bloody Sabor z Križevci - Bloody Sabor of Križevci

Kostel svatého kříže v Križevci - místo masakru

Bloody Sabor z Križevci nebo Krvavé zasedání parlamentu nebo Križevci Krvavé shromáždění (chorvatský: Krvavi Sabor u Križevcima, Krvavi sabor križevački; maďarský: kőrösi országgyűlés) bylo organizované zabití bývalého Chorvata zákaz Stephen II Lackfi a jeho následovníci King Zikmund, v Križevci, Chorvatsko dne 27. února 1397.[1][2] Epizoda byla součástí čtvrtstoletí dlouhého boje o maďarsko-chorvatskou korunu po smrti Louis já Maďarska. V tomto dlouhodobém boji bylo Chorvatsko baštou Anjou-Durazzo strana bojující proti králi Zikmundovi.

Předehra

Po katastrofě Bitva o Nicopolis, Král Zikmund vyzval k Sabor ve městě Križevci a vydal písemnou záruku (saluus behaviorus), ve které uvedl, že se nepokusí protivníkům osobně pomstít ani jim jakýmkoli způsobem ublížit.[1] Zorganizoval však zabití chorvatského bána Stephena Lackfiho a jeho následovníků za podporu protikandidáta krále oponenta Ladislav Neapolský. Chorvatský zákon diktoval, že nikdo nemůže vstoupit do Saboru se zbraněmi, takže Ban Lackfi a jeho příznivci nechali ruce před kostelem. Lackfiho podpůrné jednotky také zůstaly mimo město. Na druhou stranu královi příznivci již byli v kostele a byli plně vyzbrojeni.[2] V bouřlivé debatě, která následovala, královi příznivci obvinili Lackfiho ze zrady v bitvě u Nicopolis. Použila se ostrá slova, začal boj a královi vazalové táhli meče před králem, vykuchaný Ban Lackfi, jeho synovec Stephen III Lackfi, který dříve sloužil jako Pán koně a podpůrná šlechta.

Následky

Ve zprávách o smrti Bana se chorvatská armáda vrhla na Križevci a bitvu se stoupenci Zikmunda. V nerovném boji padlo třicet Chorvatů, než ustoupili.

Rozzuřená chorvatská šlechta pod vedením Stjepana Prodaviće se znovu pokusila pomstít za Lackfiho vraždu krále, ale byla potlačena a Zikmund využil příležitosti se svými poddanými 2. března Drava řeky a uprchl do Maďarska. O dva dny později vydal v Žakanji slavnou listinu, kterou město Čakovec (Csáktornya), Međimurje a další statky Stephena Lackfiho byly darovány jeho věrným poddaným, mezi prvními Hermann II., Hrabě z Celje.

Krvavý Sabor vyústil v Zikmundův strach z pomsty Lackfiho mužů, nové vzpoury šlechticů v Chorvatsko a Bosna, smrt 170 bosenských šlechticů, kteří byli zabiti Zikmundem, a prodej Dalmácie na Benátky za 100 000 dukáty Ladislav Neapolský. Nakonec se Zikmundovi po 25 letech bojů podařilo uchopit moc a byl uznán jako král.[1]

Reference

Další čtení

  • Rudolf Horvat (1924). „47. Krvavi sabor u Križevcu“. Povijest Hrvatske I. (v chorvatštině).