Biskup z Drážďan-Míšně - Bishop of Dresden-Meissen
tento článek potřebuje další citace pro ověření.Prosince 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
The Biskup z Drážďan-Míšně je obyčejný z římský katolík Diecéze Dresden-Meissen v Arcidiecéze Berlín.
Diecéze se rozkládá na ploše 16 934 km² a byla postavena jako míšeňská diecéze 24. června 1921. Název byl změněn na Drážďany-Míšeň dne 15. listopadu 1979.
Biskupové a správci Míšně (968–1581)
název | z | na |
---|---|---|
Svatý Burchard z Míšně | 968 | 969 nebo 970 |
Volkold nebo Volkrad | 970 nebo 972 | 992 |
Eido I. nebo Ido, Ägidius | 992 | 1015 |
Eilward nebo Agilward, Hildward (Ekkehardiner ) | 1016 | 1023 |
Hugbert, Hukbrecht nebo Hubert | 1023 | 1024 |
Dietrich I. | 1024 | 1040 |
Eido II nebo Dělám (anti-biskup) | 1040 | 1046 |
Meinward - chybný doplněk prvních kronikářů založený na nesprávném čtení | ||
Bruno I. | 1046 | 1065 |
Reiner nebo Rainer | 1065 | 1066 |
Kraft nebo Krafto, jmenován, ale úřadu se neujal | 1066 | |
Svatý Benno z Míšně, Hrabě z Woldenburgu | 1066 | C. 1105–1107 (často se uvádí nepodporované datum 16. června 1106) |
Herwig nebo Hartwig | C. 1106–1108 | 1118 nebo 1119 |
Grambert - chybný doplněk prvních kronikářů založený na nesprávném čtení | ||
Godebold nebo Godebald, Gotthold | 1119 | 1140 |
Reinward | 1140 | 1150 |
Berthold - chybný doplněk raných kronikářů | ||
Albrecht I. z Míšně | 1150 | 1152 |
Bruno II - omylem přidali první kronikáři na základě nesprávného datování Bruna I. | ||
Gerung z Míšně | 1152 | 1170 |
Martin z Míšně | 1170 | 1190 |
Dietrich II von Kittlitz | 1191 | 1208 |
Bruno II von Porstendorf nebo Bruno III | 1209 | možná 1228 |
Heinrich z Míšně | 1228 | 1240 |
Konrad I. von Wallhausen | 1240 | 1258 |
Albrecht II von Mutzschen | 1258 | 1266 |
Withego I. von Furra nebo Witticho | 1266 | 1293 |
Bernhard von Kamenz | 1293 | 1296 |
Albrecht III Leisnig, Purkrabí Albrecht III Leisnig | 1296 nebo 1297 | 1312 |
Withego II von Colditz nebo Witticho | 1312 | 1341 nebo 1342 |
Wilhelm z Míšně (anti-biskup) | 1312 | 1314 |
Johann I. von Isenburg nebo hrabě z Eisenbergu? | 1341 nebo 1342 | 1370 |
Dietrich von Schönberg, jmenován, ale úřadu se neujal | 1370 | |
Konrad II von Kirchberg-Wallhausen | 1370 nebo 1371 | 1375 |
Dietrich III z Míšně (anti-biskup) | 1370 | 1373 |
Johann von Genzenstein | 1375 nebo 1376 | 1379 |
Nikolaus I. Ziegenbock | 1379 | 1392 |
Johann III von Kittlitz und zu Baruth | 1393 | 1398 |
Thimo von Colditz | 1399 | 1410 |
Rudolf von der Planitz | 1411 | 1427 |
Johann IV von Schweidnitz | 1427 | 1451 |
Caspar von Schönberg | 1451 | 1463 |
Dietrich III von Schönberg | 1463 | 1476 |
Johann V von Weißenbach | 1476 | 1487 |
Johann VI von Saalhausen | 1487 | 1518 |
Johann VII von Schleinitz | 1518 | 1537 |
Johann VIII von Maltitz | 1537 nebo 1538 | 1549 |
Nicolaus II von Carlowitz nebo Karlowitz | 1550 | 1555 |
Johann IX von Haugwitz | 1555 | 1559/81 |
Johann Leisentrit (správce pro diecézní oblast mimo Sasko) | 1560/67 |
Biskupové pobývali do roku 1595 v Wurzen. V roce 1559 diecézní dočasnosti v Sasku byly zabaveny Voliči Saska.
Apoštolští prefekti Míšně (1567–1921)
V diecézní oblasti Meisen ležící mimo tehdejší Sasko v Dolní a Horní Lužice od té doby nebyl žádný okamžitý vládce poddůstojník ze dvou Lužic, český katolický král (v personální unii císař Svaté říše římské) držel Lužice jako léno úplně. Králové čeští účinně neurazili šíření protestantské reformace ve dvou Lužicích. Takže to záviselo na místních vazaly pokud luteranismus zvítězil nebo ne, podle zásady Cuius regio, eius religio. Dvě Lužice se tak staly oblastí regionálně měnícího převládajícího označení. V roce 1560 jmenoval poslední míšeňský biskup Jan IX. Johanna Leisentrita diecézní správce za lužickou část diecéze se sídlem v Budyšíně. Poté, co Svatý stolec uznal ve skutečnosti potlačení míšeňské diecéze v Sasku, přeměnil svou lužickou část na apoštolská prefektura (Apoštolská prefektura Míšně) v roce 1567 se správcem Leisentritem povýšeným na prefekta.[1] V kanonickém právu je apoštolská prefektura diecézí po schválení.
Podle sídla nebo jeho rozlohy byla prefektura také nazývána Apoštolská prefektura Budyšín nebo Apoštolská prefektura dvou Lužic, resp. Když v roce 1635 luterán Voliči Saska anektoval dvě Lužice, které zaručil v postoupení smlouvy (Tradicerezess) s Čechami ponechat stávající náboženské vztahy nedotčené. Jako signatář Vestfálský mír z roku 1648 Sasko později souhlasilo se zachováním náboženského statusu quo, jak je uveden v referenčním roce 1624, na všech jeho územích získaných od roku.[2] Po pruské anexi Dolní Lužice a východní Lužice v roce 1815 Svatý stolec rozmotal nově pruskou diecézní oblast a v roce 1821 ji začlenil do pruské diecéze Breslau. Zbývající diecéze, oficiálně vždy nazývaná apoštolská prefektura Míšně, byla tedy také nazývána the Apoštolská prefektura (saské) Horní Lužice. Úřad apoštolského prefekta zastával v personální unii děkan katedrály v Budyšíně. V 19. století byla biskupská funkce apoštolských prefektů dále zdůrazněna jejich současným jmenováním titulární vidí.
název | z | na |
---|---|---|
Johann Leisentrit, jako diecézní správce do roku 1567, jako apoštolský prefekt od roku 1567 | 1560/67 | 1586 |
Gregor Leisentrit | 1587 | 1594 |
Christoph von Blöbel | 1594 | 1609 |
August Wiederin von Ottersbach | 1609 | 1620 |
Gregor Kathmann von Maurugk | 1620 | 1644 |
Johann Hasius von Lichtenfeld | 1644 | 1650 |
Martin Saudrius von Sternfeld | 1650 | 1655 |
Bernhard von Schrattenbach, vice-správce prefektury | 1655 | 1660 |
Christophorus Johannes Reinheld von Reichenau | 1660 | 1665 |
Peter Franz Longinus von Kieferberg | 1665 | 1675 |
Martin Ferdinand Brückner von Brückenstein | 1676 | 1700 |
Matthäus Johann Josef Vitzki | 1700 | 1713 |
Martin Bernhard Just von Friedenfels | 1714 | 1721 |
Johann Josef Ignaz Freyschlag von Schmidenthal | 1721 | 1743 |
Jakob Wosky von Bärenstamm | 1743 | 1771 |
Carl Lorenz Cardona | 1772 | 1773 |
Martin Nugk von Lichtenhoff | 1774 | 1780 |
Johann Joseph Schüller von Ehrenthal | 1780 | 1794 |
Wenzel Kobalz | 1795 | 1796 |
Franz Georg Lock, titulární biskup Antigonea od roku 1801 | 1796 | 1831 |
Ignaz Bernhard Mauermann, apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Pella od roku 1819, Kněz z Míšně; zemřel v kanceláři | 1831 | 14. září 1841 |
Matthäus Kutschank | 1841 | 1844 |
Joseph Dittrich, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Corycus od 20. dubna 1846, Kněz z Litoměřic; zemřel v kanceláři | 1845 | 5. října 1853 |
Ludwig Forwerk, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup v Leontopolisu v Augustamnici od roku 1854, Kněz z Míšně; zemřel v kanceláři | 11. července 1854 | 8. ledna 1875 |
Franz Bernert, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí (28. ledna) a titulární biskup Azotus (18. března 1876), Kněz z Litoměřic; zemřel v kanceláři | 28. ledna 1876 | 18. března 1890 |
Ludwig Wahl, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Cucusus, Kněz Rottenburg; onemocněl a rezignoval | 11. července 1890 | 1904 |
Georg Wuschanski, jako děkanský správce Budyšína v prefektuře od roku 1900, jako apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Samos od 13. února 1904 | 1900 | 13. února 1904 |
Georg Wuschanski, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Samosu, Kněz z Míšně; zemřel v kanceláři | 13. února 1904 | 28. prosince 1905 |
Dr. Aloys Schäfer, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Abily Lysaniae, Kněz z Míšně; zemřel v kanceláři | 4. dubna 1906 | 5. září 1914 |
Franz Löbmann, současně apoštolský vikář saských dědičných zemí a titulární biskup Priene, Kněz z Míšně; zemřel v kanceláři | 30. ledna 1915 | 4. prosince 1920 |
Jakub Skala, jako správce prefektury a pro apoštolský vikariát saských dědičných zemí | 1920 | 1921 |
Biskupové v Míšni (a Dresden-Meissen od roku 1980; 1921 - dosud)
(Data v kurzivě označují de facto pokračování kanceláře)
Držba | Držitel úřadu | Poznámky |
---|---|---|
12. srpna 1921 až 13. srpna 1930 | Christian Schreiber, Biskup z Míšně | Kněz Fulda; vysvěcen 14. září 1921; jmenován prvním berlínským biskupem |
13. ledna 1931 až 21. května 1932 | Conrad Gröber, Biskup z Míšně | Kněz z Freiburgu im Breisgau; vysvěcen 1. února 1931; jmenován arcibiskupem Freiburgu im Breisgau |
9. září 1932 až 9. března 1951 | Petrus Legge, Biskup z Míšně | Kněz z Paderbornu; vysvěcen 28. října 1932; zemřel v kanceláři |
9. března 1951 až 19. srpna 1957 | Heinrich Wienken, Biskup z Míšně | Spolupracovník biskup v Míšni; instalováno 29. listopadu 1951; v důchodu |
23. června 1958 až 21. června 1970 | Otto Spülbeck, Biskup z Míšně | Spolupracovník biskup v Míšni; instalováno 24. července 1958; zemřel v kanceláři |
12. září 1970 do 15. listopadu 1979 | Gerhard Schaffran, Biskup z Míšně | Pomocný biskup ve Zhořelci; instalováno 23. září 1970; stal se biskupem v Drážďanech-Míšni |
15. listopadu 1979 do 1. srpna 1987 | Gerhard Schaffran, Biskup z Drážďan-Míšně | Dosud biskup z Míšně; v důchodu |
2. ledna 1988 až 20. února 2012 | Joachim Friedrich Reinelt, Biskup z Drážďan-Míšně | Kněz z Drážďan-Míšně; vysvěcen 20. února 1988; v důchodu |
18. ledna 2013 až 8. června 2015 | Heiner Koch, Biskup z Drážďan-Míšně | Kněz z Kolína; Pomocný biskup v Kolíně nad Rýnem; instalováno 16. března 2013; jmenován nominovaným arcibiskupem Římskokatolická arcidiecéze v Berlíně, v Berlín, Německo tím, že František v pondělí 8. června 2015, aby zde nahradil předchozího arcibiskupa, kardinála Rainer Maria Woelki, který byl dříve papežem Františkem převezen za arcibiskupa z Římskokatolická arcidiecéze v Kolíně nad Rýnem (Koln; Kolín nad Rýnem, Německo ) |
od 29. dubna 2016 | Heinrich Timmerevers, Biskup z Drážďan-Míšně | Kněz z Münsteru; Pomocný biskup z Münsteru) |
Poznámky
- ^ Srov. „Diecéze Drážďany-Míšeň: Historické podrobnosti“ na: Hierarchie katolické církve: Aktuální a historické informace o jejích biskupech a diecézích (katolická hierarchie), vyvoláno 1. dubna 2011.
- ^ Georges Hellinghausen, Kampf um die Apostolischen Vikare des Nordens J. Th. Laurent und C. A. Lüpke: der Hl. Stuhl und die protestantischen Staaten Norddeutschlands und Dänemark um 1840, Řím: Editrice Pontificia Università Gregoriana, 1987, (= Miscellanea historiae Pontificiae; sv. 53), s. 15seq. ISBN 88-7652-568-8.