Biagio Martini - Biagio Martini - Wikipedia

Biagio Martini (5. února 1761-26. Srpna 1840) byl italština malíř, působící hlavně v Parma v Neoklasicistní styl.

Autoportrét Biagia Martiniho.

Životopis

Biagio Epaminonda Maria Martini se narodila v Parma, do stejné rodiny jako rytec Pietro Antonio Martini. Biagio byl žákem školy Parmezánová akademie výtvarných umění pod Gaetano Callani a Pietro Melchiorre Ferrari. Stal se profesorem na Akademii.[1] Na Akademii prý učil design Paolo Toschi. Oženil se s Costanzou, která byla také malířkou a dcerou Giuseppe Baldrighi. Giuseppe, který zemřel v roce 1803, byl dvorním malířem v Parmě pro vévody z Bourbonu.[2]

Mezi jeho díla patří mladistvý Diogeny ve vévodských sbírkách a Smrt Sokrata který získal cenu na akademii v roce 1791. Namaloval a Depozice pro kostel Cappuccini v Parmě. Maloval také a Svatí Gervaso a Protasoa Setkání papeže Pavla III. S císařem Karlem V.. Parmezánským soudem mu bylo uděleno rytířství v Ordine Costantiniano di San Giorgio.[3]

Reference

  1. ^ Encyklopedie Treccani, vstup na Martini.
  2. ^ Enciclopedia metodica critico-ragionata delle belle arti autor: Pietro Zani, strana 83.
  3. ^ Dizionario biografico dei Parmigiani illustri o benemeriti nelle scienze, nelle lettere, e nelle arti, autor: Giovanni Battista Janelli, Janov, 1877, strany 242.