Bernhard Hirschel - Bernhard Hirschel

Bernhard Hirschel (15. ledna 1815 - 15. ledna 1874) byl a Němec lékař, spisovatel a liberální aktivista, který žil a pracoval v Drážďany. Stal se průkopníkem Homeopatie.^[1]

Život

Provenience a dětství

Bernhard Baruch Hirschel se narodil v roce Drážďany. Jeho otec Abraham Hirschel (1787–1830) byl maloobchodníkem s oděvy. Jeho matka Bella (1794-1845) také pracovala v obchodu s oděvy. Od čtyř let navštěvoval Berhard Cheder (židovská střední škola) kde se mohl učit hebrejština. Později si vzpomněl na toto období jako „nijak zvlášť hezké“ („nicht besonders schön“), stěžují si na nevyučované spolužáky, špatné učitele a nedostatečné hodiny. Od roku 1823 ho učil Marcus David Landau, soukromý učitel, který byl také a kantor v Drážďany synagoga. Hirschel věřil, že to byla jeho první zkušenost s platným duchovním vzděláním. Se spolužáky, kteří zahrnovali Jacob Náchod - později pozoruhodný jako Lipsko obchodník a filantrop - získal akademické základy v geografii, historii a matematice. Na Velikonoce 1825 přešel na prestižní Drážďany Škola kříže, který předtím na popud své matky absolvoval soukromou výuku v latině a řečtině.^[2] Jeho čas ve škole mu zanechal dobré vzpomínky. Učitelé a ostatní v ústavu s ním zacházeli spravedlivě, ale návštěva křesťanské školy ho vystavila nepřátelství ze strany členů židovské komunity. Byl pracovitým žákem a prošel závěrečná zkouška (Abitur) v roce 1832, která otevřela cestu k vysokoškolskému vzdělání.^[1]

Univerzita

Aby ušetřil peníze, nastoupil na studijní pobyt na Královské saské lékařsko-chirurgické akademii („Königlich Chirurgisch-Medicinische Akademie“) v Drážďanech, sídlící v de: Kurländer PalaisKurländer Palais building. V této době však instituce nebyla oprávněna vydávat akademické tituly a v roce 1834 přešel na Lipská univerzita kde studoval a získal doktorát z medicíny. Jednalo se o opuštění domova jeho rodičů. Podle jednoho zdroje nebylo Hirschelovi k dispozici stipendium, na které by jej jinak omezené finanční prostředky jeho rodičů mohly mít, protože byl Žid.^[2] Jeho studia v Lipsku byla z velké části financována drážďanskou Mendelssohnovou nadací.^[1]

Lékař a autor

V roce 1838 se vrátil do Drážďany kde pracoval až do své smrti jako lékař. Jeho studia uzavřela, on také zahájil kariéru jako spisovatel, a to především v této fázi se zaměřením na anamnézu. Jeho první publikace pocházejí z roku 1839 a pojednávají o Medical Societies a Hydroterapie. Napsal také recenze na francouzské zpravodajské publikace, které pokrývaly širokou škálu lékařských témat. V roce 1840 se objevila jeho první velká publikace, která se vrací k tématu Hydroterapie,^[3] téma, do kterého by se zapojil po zbytek svého života. V roce 1843 vydal první díl jeho ambiciózní práce o anamnéze „Kroky ve vývoji dějin medicíny“ („Geschichte der Medicin in den Grundzügen ihrer Entwickelung“) se objevil^[4] v roce 1846 následoval jeho dlouho plánovaný první díl „Historie lékařských škol a systémy devatenáctého století v monografiích“ (Die "Geschichte der medicinischen Schulen und Systeme des neunzehnten Jahrhunderts in Monographien"). Kromě toho asi od roku 1843/44, asi po pěti letech od nástupu do práce lékaře, jeho zájem o Homeopatie se začala rozvíjet. Spolu se svými dalšími povinnostmi zastával v letech 1846 až 1849 funkci zástupce koronera pro střední část Drážďan. V letech od jeho návratu z Lipska se Hirschel stal v této fázi vysoce respektovaným lékařem.^[1]

Manželství a politika

Částečnou měrou jeho profesního úspěchu se v roce 1844 oženil Bernhard Hirschel s Cäcilie Levi, která pocházela z jedné z předních drážďanských obchodních rodin. Z manželství by vzniklo pět zaznamenaných dětí.^[1]

Během pozdějších čtyřicátých let 20. století již neexistovaly žádné knihy o lékařských věcech, což odráželo Hirschelovy rostoucí politické starosti. S Kancléř Metternich v Vídeň více než 70 a méně reakční král v Berlíně od roku 1840 rostl víra že vítr změn byl ve vzduchu. V kontextu saský Hirschel byl silným obhájcem vyvíjejících se politik liberální agenda. V roce 1846 vydal „Hodnocení saské vlády a jejích obyvatel“ („Sachsens Regierung, Stände und Volk“), který poskytuje cenné a neobvyklé postřehy s analýzou různých politických uskupení v EU Saský zákonodárný sbor („Landtag“).^[5] Práce rovněž stanoví podmínky, za kterých tisk fungoval před rokem 1848 Sasko a stěžuje si zejména na represi časopisů. Když to vyšlo, byl svazek publikován anonymně, protože se autor bál trestu za zveřejnění kritiky politické situace v Sasku. Navíc nebyl publikován v Sasku, kde platila cenzura tisku, ale v Mannheim. Teprve v roce 1849, o tři roky později, Hirschel uznal jeho autorství a napsal v jiné knize „Saská nedávná minulost: příspěvek k hodnocení současnosti“ („Sachsens jüngste Vergangenheit: Ein Beitrag zur Beurtheilung der Gegenwart“).^[6] Také nyní využil příležitosti a charakterizoval Března povstání jako „slavný vzestup německého lidu“, čímž se jednoznačně spojil s liberálními revolucionáři. Jeho postoj byl jasný i z jeho politického aktivismu během období povstání.^[1]

V roce 1848 vstoupil Hirschel do „Drážďanského vlasteneckého svazu“ („Dresdner Vaterlandsverein“) a stal se jedním z vedoucích výboru. V roce 1849 byl po změnách, které umožnily Židům rovné právní postavení s křesťany, zvolen prvním drážďanským radním v Drážďanech.^[1]

Dne 9. Května 1849 byl Hirschel zatčen v souvislosti s Květnové povstání a strávil dva a půl měsíce ve vazbě. Přesné podrobnosti jeho zapojení nejsou jasné, ale je třeba se domnívat, že sám nebyl účastníkem pouličních bojů, ale byl zatčen za uplatnění svých lékařských dovedností při léčbě zraněných demonstrantů.^[1] Zatímco byl ve vazbě, napsal Hirschel svůj „Vězeňský deník“ („Tagebuch eines Gefangenen“), popisující jeho uvěznění jako velmi depresivní.^[7] Zdá se, že byl v tuto chvíli nemocný a opakovaně vyjádřil svůj úmysl ustoupit od všech politických aktivit.^[1]

Po politice

Naříkat způsobem, že když, během revoluční povstání, nastaly rozhodující okamžiky, nebyl schopen hrát veřejnou roli, skutečně se zdá, že ustoupil do soukromého života. Byl propuštěn 25. července 1849,^[7] ale byl povinen zaplatit záruku. Po svém propuštění také rezignoval na svůj vyšší post v židovské komunitě. Od roku 1850 nejsou v dostupných zdrojích žádné náznaky dalšího politického aktivismu od Hirschela.^[1]

Medicína a proselatizace pro homeopatii

Nyní se znovu plně věnoval své práci lékaře, nyní se zcela integroval Homeopatie do toho. V roce 1851 vydal svůj první písemný příspěvek na toto téma a v říjnu téhož roku založil „Journal for Homeopathic Clinical Therapy“ („Zeitschrift für homöopathische Klinik“), který byl v roce 1856 přejmenován na „Nový časopis pro homeopatickou klinickou terapii“ („Neue Zeitschrift für homöopathische Klinik“). Hirschel byl vydavatelem časopisu až do své smrti. V roce 1858 dosáhl náklad 7 000 výtisků. Čtenáři zahrnovali Královna Španělska stejně jako Král a Královna z Hannover.^[1]

V roce 1856 vyšla pravděpodobně jeho nejznámější kniha „Hrudník s pokladem homeopatického lékaře a jeho použití na nemocném lůžku“ („Der homöopathische Arzneischatz in seiner Anwendung am Krankenbette“).^[8] Do roku 1874 se kniha objevila v 17 vydáních a byla přeložena z němčiny do několika jazyků včetně španělštiny, francouzštiny a dánštiny. Tímto způsobem se Hirschel stal mezinárodně uznávaným odborníkem na homeopatii. V roce 1867 v Vídeň byl zvolen místopředsedou Mezinárodního kongresu homeopatie. Během několika příštích let o tomto tématu rozsáhle publikoval a kvůli vášnivé povaze jeho obhajoby se často zapletl do kontroverzí. Účinnost homeopatického přístupu nebyla všeobecně přijímána zdravotnickým zařízením, ale navzdory tomu si během druhé poloviny devatenáctého století rychle získala příznivce po celém světě. Částečně proto, že navzdory velkému pokroku v diagnostice a léčbě byli lékaři až příliš často bezmocní k tomu, aby poskytovali účinnou léčbu metodami hlavního proudu. Příkladem je Bernhard Herschel: k jeho padesátým devátým narozeninám nebyla „konvenční léčba“ ani homeopatie schopna zabránit jeho smrti Zánět pobřišnice.^[1]

Mimo profesionální život

Vedle svého profesionálního a literárního díla se Hirschel po celý svůj život aktivně podílel na činnosti židovské komunity. Po svém odchodu z politiky v důsledku Března povstání stal se učitelem v drážďanské synagoze, podporoval různé sionistické asociace a několik let byl starším z komunity. Zorganizoval také finanční podporu pro vdovy po zemřelých kolegech. V nekrologech té doby byl často chválen za neúnavnou oddanost svým pacientům: zjevně inspiroval náklonnost.^[1]

Reference