Bernard Kangro - Bernard Kangro

Bernard Kangro
Bernard Kangro, Tartu. 1937.jpg
narozený(1910-09-18)18. září 1910
Oe, Võru County, Guvernorát Livonia, Ruská říše
Zemřel25. března 1994(1994-03-25) (ve věku 83)
Lund, Scania, Švédsko
Ostatní jménaAntsla Pännu
Herbert Viipilt
Joonas Taavet
Josef Tsaxtinis
Kroonik
Oskar Jooniste
Taavet Valler
obsazeníSpisovatel, básník
Aktivní roky1935–1994

Bernard Kangro (18 září 1910-25 března 1994) byl estonský spisovatel a básník.[1]

Vzdělávání

Bernard Kangro se narodil jako syn farmáře Andres Kangro a jeho manželky Minny. Vyrůstal v poměrně skromných podmínkách. Základní školu navštěvoval v letech 1919–1922 základní školu v Kiltre, poté školu v Kiltre Antsla (1922 až 1924) a nakonec od roku 1924 do 1929 střední škola v Liberci Valga. V letech 1929 až 1938 studoval na estonském jazyce a literaturu University of Tartu.

Kariéra

V roce 1935 debutoval Bernard Kangro básnickou sbírkou Sonetid. Následovaly další svazky poezie. Od roku 1938 byl Kangro členem umělecké skupiny Arbujad (šamani), kteří usilovali o hlubší emocionální a duchovní prožitek jazyka. Kangro pracoval také jako novinář Eesti Sona v roce 1942 a Puhkus ja elurõõm v roce 1943. 1943/44 pracoval v Vanemuine divadlo v Tartu jako dramatik. V roce 1941 pracoval také jako asistent a od roku 1942 do roku 1944 jako lektor literatury na VŠE University of Tartu.

Před Sovětská okupace v roce 1944 byl nucen uprchnout do exilu v Švédsko. Bernard Kangro tam byl jedním z nejvýznamnějších exilových spisovatelů a novinářů. Zpočátku pracoval jako archivář v Karlstadu, poté od roku 1947 jako výzkumný asistent v University of Lund. Od roku 1950 až do své smrti byl redaktorem a vydavatelem estonského kulturního časopisu Tulimuld a od roku 1951 ředitel Eesti Kirjanike Kooperatiiv (estonské spisovatelské družstvo).[2]

Bernard Kangro napsal řadu románů a svazků poezie. Klíčová témata se soustředí na život na venkově v Jižní Estonsko a Tartu. Ve své poezii použil kreativní, často symbolický jazyk, kde nálada střídala ironii, radost a také rezignaci.

Funguje

Básnické sbírky „Sonetid“ (1935) „Vanad majad“ (1937) „Reheahi“ (1939) „Põlenud puu“ (1945) „Pühapäev“ (1946) „Seitsmes öö“ (1947) „Tulease“ (1949) „Veebruar "(1951)" Eikellegi maa "(1952)" Suvihari "(1955)" září "(1964)" Varjumaa "(1966)" Allikad silla juures "(1972)" Hingetuisk. Jääminek "(1988)

Antologie

„Ajatu mälestus“ (1960) „Minu nägu“ (1970) „Kogutud luuletused“ (1991) „Kojukutsuv hääl“ (2000)

Romány

„Igatsetud maa“ (1949) „Kuma taevarannal“ (1950) „Peipsi“ (1954) „Taeva võtmed“ (1956) „Sinine värav“ (1957) „Jäälätted“ (1957) „Emajõgi (1961)“ Tartu (1962) „Kivisild (1963)“ Must raamat (1965) „Keeristuli“ (1969) „Joonatan, kadunud veli“ (1971) „Öö astmes x“ (1973) „Puu saarel on alles“ (1973) „Kuus päeva“ (1980) "Seitsmes päev" (1984)

Eseje, vzpomínky

„Arbujad“ (1981) „Kipitai“ (1992) „Härjanädalate aegu“ (1994) „Üks sündmusteta suvi“ (1998)

Literatura

Kruus, Oskar: Bernard Kangro: Elukäik ja hrozící. Tallinn: Eesti Raamat 2003

Reference

  1. ^ Emery Edward George, Současná východoevropská poezie: antologie„Oxford University Press USA, 1993, s. 14
  2. ^ Marcel Cornis-Pope, John Neubauer, Dějiny literárních kultur východní a střední Evropy: styčné body a disjunktury v 19. a 20. století, svazek 2, John Benjamins Publishing Company, 2004, s. 32