Berlínské hnutí - Berlin movement

Berlínské hnutí
Deutsche Sieben - Antisemiten.JPG
„Německá sedmička“. Sestřih portrétů zobrazujících známé německé antisemity ca. v době „antisemitské soutěže“ (1880/1881). Střed: Otto Glagau, kolem něj ve směru hodinových ručiček: Adolf König, Bernhard Förster, Max Liebermann von Sonnenberg, Theodor Fritsch, Paul Förster a Otto Böckel. Psaní říká: „Německý sedm / ti, kteří nemilují Židy“, ale lze jej také číst jako „Německý sedm / ti, kteří nemilují Židy“. Originál na Goethe- und Schiller-Archiv Weimar, podpis GSA 101/151 (Nietzsche-Archiv Ikonographie, zjevně pozůstalost Bernharda Förstera přes Elisabeth Förster-Nietzsche) [2]. Skenování faksimilu v Benders / Oettermann (ed.): Friedrich Nietzsche - Chronik in Bildern und Texten, Hanser / dtv 2000, str. 575
Formace80. léta 19. století
ÚčelAntisemitismus
Umístění
  • Německá říše
Klíčoví lidé
Otto Glagau, Adolf Stoecker

The Berlínské hnutí byl antisemitský intelektuální a politické hnutí v EU Německá říše v 80. letech 19. století. Hnutí bylo souborem nepřidružených jednotlivců a organizací.

Hnutí se vyvinulo v důsledku Panika z roku 1873 která vedla k recesi ve Spojených státech a v částech západoevropské ekonomiky. Napadlo Židy a kapitalismus; spolu s touto kritikou se postavila proti liberalismu a představovala strach z sociální demokracie. Nakonec hnutí vyšlo z a rasové pojetí národní identity ze strany Němce střední třída.

Hnutí mělo několik vůdců. Novinář a autor Otto Glagau vedl deník Der Kulturkämpfer, [Kulturní válečník], který šířil tyto myšlenky. Lutheran teolog a politik, Adolf Stoecker, vedl Křesťanská sociální strana. Byl jediným zvoleným zástupcem strany v EU Říšský sněm.

Hnutí ztratilo sílu po ztrátách CSP v 1887 volby. Navíc kancléř Otto von Bismarck distancoval se od strany. Význam tohoto hnutí spočíval v jeho prvním antisemitském hnutí v moderním Německu.

Viz také

Reference

  • Max Schön: Die Geschichte der Berliner Bewegung. Oberdörffer, Lipsko 1889 * Wanda Kampmann: Adolf Stoecker und die Berliner Bewegung. In: Geschichte in Wissenschaft und Unterricht Jg. 13 (1962), S. 558-579 (Auch als Sonderdr. 1962)
  • Günter Brakelmann, Martin Greschat, Werner Jochmann: Protestantismus a politika. Werk und Wirkung Adolf Stoeckers. Christians, Hamburg 1982 (Hamburger Beiträge zur Sozial- und Zeitgeschichte, Bd. 17) ISBN  3-7672-0725-7.
  • Hans Engelmann: Kirche am Abgrund. Adolf Stoecker und seine antijüdische Bewegung. Selbstverlag Institut Kirche und Judentum, Berlín 1984 (Studien zu jüdischem Volk und christlicher Gemeinde, Bd. 5) ISBN  3-923095-55-4.
  • John C. G. Röhl: Kaiser Wilhelm II. und der deutsche Antisemitismus. In: Wolfgang Benz, Werner Bergmann (eds.): Vorurteil und Völkermord. Entwicklungslinien des Antisemitismus. Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 1997, S. 252-285, ISBN  3-89331-274-9.

Další čtení

  • Levy, Richard S. Pád antisemitských politických stran v císařském Německu (Yale University Press, 1975).
  • Levy, Richard S. ed / Antisemitismus: Historická encyklopedie předsudků a pronásledování (2 obj. Abc-clio, 2005).
  • Magnus, Shulamit S. Židovská emancipace v německém městě: Kolín nad Rýnem, 1798-1871 (Stanford University Press, 1997).
  • Ragins, Sanford. Židovské odpovědi na antisemitismus v Německu, 1870-1914: Studie z dějin idejí (ISD, 1980.
  • Wistrich, Robert S. Socialismus a Židé: Dilemata asimilace v Německu a Rakousku-Uhersku (Fairleigh Dickinson University Press, 1982).