Benoîte Groult - Benoîte Groult

Benoîte Groult
Benoîte Groult (1983), autor: Erling Mandelmann.jpg
narozený(1920-01-31)31. ledna 1920
Paříž, Francie
Zemřel20. června 2016(2016-06-20) (ve věku 96)
Hyères, Francie
ManželkaPierre Heuyer, (1944–1945; jeho smrt)
Georges de Caunes (1951–1953; rozvedený)
Paul Guimard
Děti3

Benoîte Groult (31. ledna 1920 - 20. června 2016) byl francouzský novinář, spisovatel a feministický aktivista.

Život a kariéra

Groult se narodil 31. ledna 1920 v Paříži. Byla dcerou André Groult a Nicole Poiret, sestra Paul Poiret a sama módní návrhářka a byla vychována v pařížský vyšší třída. Groult navštěvovala Sorbonnu, kde studovala latinu a řečtinu.[1] Po ukončení studia literatury v roce 1953 pracovala jako novinářka v televizi. Před vydáním vlastní knihy v roce 1972 spoluautorka tří knih se svou mladší sestrou Florou. Sama nakonec vydala dvacet románů a četné eseje o feminismu.[1]

Protože Benoîte Groult byl feministka, její romány se často zabývají tématy, jako je historie feminismus, diskriminace žen a šovinismus nenávist k ženám.

Její román Les vaisseaux du cœur, publikovaný v roce 1988, byl některými nazýván pornografický kvůli jeho výslovným sexuálním vyobrazením.[1] Byl natočen uživatelem Andrew Birkin v roce 1992 jako Sůl na naší pokožce.

Benoîte Groult na Comédie du Livre 2010

V dubnu 2010 se stala velitelkou Légion d'honneur.[2]

V populární kultuře

Benoîte Groult byl tématem několika dokumentárních filmů. Anne Lefant věnoval dokument Une chambre à elle: Benoîte Groult ou comment la liberté vint aux femmes Groultovi, kterému bylo v té době 86 let. Zahrnuje svědectví o Josyane Savigneau, Paul Guimard a Yvette Roudy a byla zveřejněna v roce 2006 vydavatelem Hors Champ Productions.[3] V roce 2008 dokumentární film Benoîte Groult, le temps d'apprendre à vivre, napsáno Marie Mitterrand a režie Jean-Baptiste Martin, vysílaný dál Francie 5 jako součást série Empreintes.[4]

V roce 2013 Grasset vydal grafický román založený na životě Benoîte Groult, nazvaný Ainsi soit Benoîte Groult, rukou Catel.[5]

Osobní život

Benoîte Groult byl ženatý třikrát. V roce 1944 se provdala za studenta medicíny Pierra Heuyera, který krátce nato zemřel na tuberkulózu. V roce 1951 se provdala za novináře Georges de Caunes se kterou měla dvě dcery, Blandine a Lison. Později se provdala za spisovatele Paul Guimard (1921–2004). Pár měl jednu dceru, Constance.[1]

Benoîte Groult]] měl prázdninový dům v Derrynane (Irská republika ) a strávil tam léto od roku 1977 do roku 2003. Francouzský prezident François Mitterrand navštívil ji tam v roce 1988.

Publikované knihy

  • 1962: Journal à quatre mains, román se sestrou Florou Groultovou. Paříž, Denoël. (Anglický překlad: Deník v duu. London, Barrie and Rockliff, 1965)
  • 1965: Le féminin pluriel, román se sestrou Florou Groultovou. (Anglický překlad: Ženské množné číslo. Englewood Cliffs, N.J: Prentice-Hall, 1968.)
  • 1967: Il était deux fois, román se sestrou Florou Groultovou
  • 1972: La part des choses, Paříž, Grasset.
  • 1975: Ainsi soit-elle, esej o společenském postavení žen, Paříž: B. Grasset, 1975. ISBN  9782246001829 (Také: zvukový záznam v roce 2004)
  • 1977: Le féminisme au maskulin, esej o feminismu
  • 1981: La moitié de la terre, esej
  • 1983: Les trois quarts du temps, román
  • 1986: Olympe de Gouges, text předložila Benoîte Groult
  • 1988: Les vaisseaux du cœur, Paříž, Grasset. ISBN  9782253053552
  • 1991: Pauline Roland ou Komentáře la liberté vint aux femmes
  • 2006: La touche étoile
  • 2008: „Mon evasion“, Paříž, Grasset. ISBN  9782246534822. (Anglický překlad: My Escape: An Autobiography. New York: Other Press, 2012. ISBN  9781590515433 )

Zdroje

  • Flitner, Bettina: Frauen mit Visionen - 48 Europäerinnen (Ženy s vizemi - 48 Evropanů). S texty od Alice Schwarzer. Mnichov: Knesebeck, 2004. ISBN  3-89660-211-X, 100–103 s.

Reference

  1. ^ A b C d de Freytas-Tamura, Kimiko (21. června 2016). „Benoîte Groult, francouzská feministka a spisovatelka, zemře v 96 letech“. New York Times.
  2. ^ Négroni, Angélique (04.04.2010). „Légion d'honneur: la promotion de Pâques“. Le Figaro.fr (francouzsky). Citováno 2020-10-28.
  3. ^ „Une chambre à elle - Entretiens avec Benoîte Groult - Prezentace“. www.hors-champ.net. Citováno 7. března 2015.
  4. ^ „Documentaire Benoîte Groult, le temps d'apprendre à vivre“. www.casadei.fr. Citováno 7. března 2015.
  5. ^ „Ainsi soit Benoîte Groult“. grasset.fr. Citováno 7. března 2015.

externí odkazy