Benjamin Langlois - Benjamin Langlois

Benjamin Langlois (1727–1802) byl britský správce a politik, který seděl v sněmovna mezi 1768 a 1780.

Časný život

Langlois byl čtvrtým synem Petera L’Angloise a jeho manželky Julie de Monceau, dcery generálmajora Isaaca de Monceau de la Melonière, a narodil se 7. ledna 1727. Jeho otec byl Hugenot uprchlík, který byl naturalizován v roce 1707 a později se stal obchodníkem Livorno. Langlois imatrikuloval v Christ Church, Oxford dne 23. března 1745.^[1] Tam byl současníkem Lord Stormont a následně s ním v červnu 1756 neoficiálně odešel do Varšavy. V roce 1759 odcestoval s Marquess z Titchfieldu později vévoda z Portlandu přes Německo do Itálie, strávil rok v Turíně a pokračoval do Florencie. Když byl Stormont v roce 1763 jmenován velvyslancem ve Vídni, šel s ním Langlois jako tajemník velvyslanectví.^[2]

Politická kariéra

Další z Langloisových přátel byl Edward Eliot, kteří měli zájem o šest parlamentních křesel. Nabídl Langloisovi místo St Němci kde měl volné místo k vyplnění roku 1768. Langlois byl vrácen jako Člen parlamentu pro sv. Němce na 1768 všeobecné volby ale neseděl v parlamentu, dokud neopustil Vídeň v roce 1771. Byl jmenován Úředník pro dodávky arzenálu v roce 1773. U 1774 všeobecné volby byl znovu vrácen za sv. Němce. V roce 1778 byl povýšen na Skladník arzenálu a když byl Stormont jmenován ministrem zahraničí pro Severní oddělení v říjnu 1779 se k němu připojil jako státní podtajemník. Na arzenálu zastával své místo až do září 1780, kdy byl jmenován Lord of Trade. Stěžoval si na ztrátu příjmu a Eliot byl propuštěn 1780 všeobecné volby. Obě kanceláře si však ponechal, i když nebyl v parlamentu. Na konci dubna 1781 přestal navštěvovat obchodní komisi a opustil ji v lednu 1782. O místo u severního ministerstva přišel po pádu vlády Severu v březnu 1782.^[2]

Pozdější roky

V pozdějších letech zůstával Langlois většinu času v Portlandu Opatství Welbeck. Sir Gilbert Elliot popsal ho v roce 1788 jako „stejný diplomatický, staromódní coxcomb jako kdykoli předtím, a upřednostňoval nás spoustou próz týkajících se sebe a svých vlastních důsledků; ale s tím vším je neškodný a zdvořilý muž. “ Sir Egerton Brydges ho popsal jako „dobrého a shovívavého starého muže, s mnohými diplomatickými zkušenostmi, ale nejvíce únavně slavnostního, se schopnostmi, které nejsou příliš běžné“. Langlois zemřel svobodný 20. listopadu 1802 a zanechal 22 000 liber ^[2]

Reference