Benjamin Bounkoulou - Benjamin Bounkoulou

Benjamin Bounkoulou (narozen 25. září 1942[1]) je Konžský politik, který sloužil ve vládě Konga-Brazzaville as ministr zahraničních věcí od roku 1992 do roku 1995 za prezidenta Pascal Lissouba. Byl prezidentem Unie pro republiku (UR), politická strana, od roku 1995. Bounkoulou byl druhým místopředsedou Národní přechodné rady v letech 1998 až 2002 a prvním místopředsedou Senát od roku 2002 do roku 2011. Poté, co v roce 2011 nezískal znovuzvolení do Senátu, byl místo toho zvolen do národní shromáždění v roce 2012 působil jako předseda Komise pro zahraniční věci Národního shromáždění.

Diplomatická kariéra

Bounkoulou se narodil v roce Kinkengué, který se nachází v jižním Kongu. V letech 1967 až 1975 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí;[1] na ministerstvu zastával funkci ředitele pro politické záležitosti.[2] Bounkoulou byl diplomatickým poradcem prezidenta Marien Ngouabi od roku 1975 do roku 1976. Následně byl velvyslancem Konga v Angola od roku 1976 do roku 1979 působil jako velvyslanec v Alžírsko, Libye, Mauretánie, Egypt, a Tunisko od roku 1978 do roku 1983. Působil jako velvyslanec v Organizace africké jednoty a Etiopie od roku 1983 do roku 1987.[1]

Dne 19. listopadu 1987 nahradil Stanislas Batchi, Bounkoulou byl jmenován velvyslancem Konga-Brazzaville v USA Spojené státy; předložil své pověřovací listiny dne 21. prosince 1987. Na jeho místo nastoupil Roger Issombo v květnu 1990.[3]

Politická kariéra

V roce 1990 se Bounkoulou vrátil do Konga jako generální ředitel konžské námořní dopravní společnosti (Socotram) a zůstal v této funkci dva roky.[1] Pascal Lissouba vyhrál Srpen 1992 prezidentské volby, a po svém nástupu do funkce jmenoval Bounkouloua do vlády jako ministra zahraničních věcí, spolupráce a uhlovodíků v září 1992.[4][5] Bounkoulou opustil vládu v roce 1995.[1]

Když byla v březnu 1995 založena Unie pro republiku (UR), jejím předsedou se stal Bounkoulou, který stranu od té doby vede.[6] UR založili členové parlamentu z Region Bouenza kdo opustil vládu Panafrická unie pro sociální demokracii (UPADS)[7][8] a další strana v lednu 1995, stěžující si na zvýhodňování vlády vůči lidem z Region Niari, Lékoumou Region,[7] a další část regionu Bouenza.[8]

V krátkodobé vládě předsedy vlády Bernard Kolelas, jmenovaný v září 1997 v průběhu Občanská válka 1997, Bounkoulou byl jmenován ministrem privatizace odpovědným za Inspekční générale d'Etat.[1] Tato vláda trvala jen jeden měsíc; rebelové loajální k Denis Sassou Nguesso zajat Brazzaville a Pointe-Noire ve dnech 14. – 15. října 1997, čímž byla vyloučena Lissouba a Kolelas.[9][10]

Bounkoulou byl následně zařazen jako jeden ze 75 členů Národní přechodné rady (CNT), která sloužila jako přechodný zákonodárce v letech 1998 až 2002, a byl jmenován druhým místopředsedou CNT.[11] Jako kandidát UR byl Bounkoulou zvolen senátorem z regionu Bouenza v EU Volby do Senátu 2002, na konci přechodného období.[12] Následně byl dne 10. srpna 2002 zvolen prvním místopředsedou Senátu.[13] Bounkoulou byl navíc jmenován vedoucím Senátu v Kongu -Egypt skupina přátelství dne 13. prosince 2004.[14]

Ve volbách do Senátu v říjnu 2005 byl Bounkoulou znovu zvolen do Senátu jako kandidát UR v regionu Bouenza. Získal hlasy 64 voličů a byl vázán na nejvyšší součet ze všech kandidátů v Bouenze.[15]

Na mimořádném valném shromáždění UR, které se konalo v Dobře dne 18. prosince 2006 byla Bounkoulou jednomyslně znovu zvolena prezidentem UR.[16] Dne 12. srpna 2008 byl znovu zvolen prvním místopředsedou Senátu.[17] Vedl Africká unie volební pozorovatelská mise pro Angola je Září 2008 parlamentní volby; podle Bounkoulou bylo hlasování „transparentní, svobodné a ... v souladu se standardy Africké unie“, a požadoval respektování výsledků.[18]

Krátce před Prezidentské volby v červenci 2009, Bounkoulou zdůraznil důležitost pokojných voleb a vyzval lidi, aby se chovali odpovědně a občansky, aby volby byly příkladem pro Afriku a svět.[19] Vedl pozorovatelskou misi Africké unie pro Října 2009 tuniské volby a vyjádřil souhlas s volbami s tím, že voliči nebyli nuceni volit prezidenta Zine El Abidine Ben Ali.[20]

Hledám další funkční období v Senátu v EU Říjnové volby do Senátu 2011, Bounkoulou se nepodařilo získat místo.[21][22] Jeho porážka byla považována za „jediné skutečné překvapení“ ve výsledcích, které viděl Sassou Nguesso Konžská labouristická strana (PCT) a další provládní strany si v Senátu udržely drtivou většinu.[21]

Necelý rok poté, co ztratil své místo v Senátu, Bounkoulou usiloval o zvolení do národní shromáždění místo toho kandidoval na UR ve volebním obvodu Boko-Songho, který se nachází v regionu Bouenza, v Parlamentní volby od července do srpna 2012.[23][24] V prvním kole se umístil na druhém místě s 28,45% hlasů, mírně pozadu Joseph Dadhié Yedikissa opozice UPADS, která získala 30,13%.[25] Bounkoulou však získal křeslo ve druhém kole hlasování proti Yedikisse a získal 55,10% hlasů; popsal výsledek jako „úplné vítězství bez podvádění“,[24] ačkoli Yedikissa následně údajný podvod.[26] Bounkoulou byl jediným kandidátem UR, který získal místo v Národním shromáždění; strana měla v předchozím volebním období dvě křesla.[27] Dne 19. září 2012 byl Bounkoulou jmenován předsedou Komise pro zahraniční věci a spolupráci Národního shromáždění.[28]

Reference

  1. ^ A b C d E F "Bounkoulou Benjamin", Kongo Brazzaville: Les Hommes de Pouvoir, číslo 1, Africa Intelligence, 29. října 2002 (francouzsky).
  2. ^ Les Élites africaines (1972), strana 82 (francouzsky).
  3. ^ „Diplomatické zastoupení pro Konžskou republiku“, Webové stránky amerického ministerstva zahraničí.
  4. ^ Bulletin pro výzkum v Africe: Politické řady, svazky 28–29 (1992), strana 10 707.
  5. ^ západní Afrika (1992), strana 1632.
  6. ^ „Michel Bidimbou Pouela, generální tajemník l'Union pour la République:« J'invite les militants à se mobiliser pour prendre en main les destinées de notre grand parti, car le salut est à ce prix. », Les Dépêches de Brazzaville, 27. prosince 2006 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 8.7.2011. Citováno 2011-07-08.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  7. ^ A b John F. Clark, "Kongo: Přechod a boj o konsolidaci", v Politická reforma ve frankofonní Africe (1997), ed. John F. Clark a David E. Gardinier, strany 70–75.
  8. ^ A b Joachim Emmanuel Goma-Thethet, „Aliance v politickém a volebním procesu v Konžské republice 1991–97“, v Liberální demokracie a její kritici v Africe: politická dysfunkce a boj za sociální pokrok (2005), ed. Tukumbi Lumumba-Kasongo, Zed Books, strana 117.
  9. ^ Howard W. French, „Rebelové, podporovaní Angolou, vezmou Brazzaville a ropný přístav“, The New York Times, 16. října 1997.
  10. ^ Rémy Bazenguissa-Ganga, „Šíření politického násilí v Kongu-Brazzaville“, v Africké záležitosti, svazek 98, číslo 390, leden 1999, strany 389–411.
  11. ^ Calixte Baniafouna, La bataille de Brazzaville, 5. července - 15. října 1997 (2008), L'Harmattan, strany 196–197 (francouzsky).
  12. ^ "Elections sénatoriales: les résultats officiels rendus publics à Brazzaville", Les Dépêches de Brazzaville, 13. července 2002 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu dne 2012-02-09. Citováno 2011-07-08.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  13. ^ "Ambroise-Edouard Noumazalaye élu président du Sénat", Les Dépêches de Brazzaville, 12. srpna 2002 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu dne 2012-02-09. Citováno 2008-09-03.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  14. ^ „Ambroise Edouard Noumazalay préside la clôture de la 7e session ordinaire du Sénat“, Les Dépêches de Brazzaville, 14. prosince 2004 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 04.06.2012. Citováno 2012-06-04.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  15. ^ "Départements par départements, tous les résultats des élections sénatoriales", Les Dépêches de Brazzaville, 3. října 2005 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu dne 2012-03-11. Citováno 2012-03-11.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  16. ^ Pascal-Azad Doko, „Les militants ont renouvelé leur confiance à Benjamin Bounkoulou“, La Semaine Africaine, číslo 2656, 22. prosince 2006, strana 3 (francouzsky).„Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originálu dne 03.03.2012. Citováno 2010-02-10.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  17. ^ "Renouvellement du bureau du Sénat: Vincent Ganga et Dominique Lekoyi montent au perchoir", Les Dépêches de Brazzaville, 12. srpna 2008 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu na 2012-02-15. Citováno 2008-09-02.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  18. ^ „AU požaduje respektování výsledků hlasování Angoly“, Xinhua, 9. září 2008.
  19. ^ "Election présidentielle - Le Sénat souhaite que le Congo donne un bel exempla de civisme et de discipline citoyenne au monde", Les Dépêches de Brazzaville, 2. července 2009 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu dne 2012-03-11. Citováno 2009-07-07.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  20. ^ Alfred de Montesquiou, „Tunisané se chystají znovu volit prezidenta Ben Aliho“, Associated Press, 25. října 2009.
  21. ^ A b „Congo - Sénatoriales: écrasante victoire sans překvapení de la majorité“ Archivováno 25.dubna 2012, na Wayback Machine, Agence France-Presse, 10. října 2011 (francouzsky).
  22. ^ Gankama N'Siah, "Le fait du jour - La chambre haute se vide et se renfloue", Les Dépêches de Brazzaville, 17. října 2011 (francouzsky).„Archivovaná kopie“. Archivovány od originálu dne 2012-06-14. Citováno 2011-10-18.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) CS1 maint: BOT: status original-url neznámý (odkaz)
  23. ^ „Élections législatives - PCT 89 sièges, Indépendants 12, Upads 7, MCDDI 7, autres partis 20“ Archivováno 2013-01-02 v Archiv. Dnes, Les Dépêches de Brazzaville, 9. srpna 2012 (francouzsky).
  24. ^ A b Pascal Azad Doko, „Benjamin Bounkoulou, élu député à Boko-Songho:« Nous avons remporté une victoire complète, sans tricherie »", La Semaine Africaine, 14. srpna 2012 (francouzsky).
  25. ^ „Résultats du premier tour des élections législatives 2012“, La Semaine Africaine, 24. července 2012 (francouzsky).
  26. ^ Anatole Bazebidinga, „Circonscription unique de Boko-Songho (Département de la Bouenza): Joseph Yedikissa-Dhadié accuse le candidat de la majorité de lui avoir volé sa« victoire »", La Semaine Africaine, 15. ledna 2013 (francouzsky).
  27. ^ Cyr Armel Yabbat-Ngo, „Elections législatives de 2012: La treizième législature largement dominée par le P.c.t!“, La Semaine Africaine, 11. srpna 2012 (francouzsky).
  28. ^ Roger Ngombé, „Assemblée nationale - září provize permanentes sont mises en place“, Les Dépêches de Brazzaville, číslo 1580, 20. září 2012, strana 2 (francouzsky).
Předcházet
Dieudonné Ganga		 Ministr zahraničí Konžské republiky
1992–1995		Uspěl
Arsène Tsaty Boungou