Teorie pásu - Belt of fat theory

Lidé s „pásem tuku“ kolem svých středních částí mohou kvůli tomu utrpět ztráty v soutěžních stravovacích soutěžích.

v soutěžní stravování, teorie tuku předpokládá, že paradoxně ti, kteří mají vyšší procento tělesného tuku mají méně dobrou pozici na to, aby vyhrávali soutěže. To je způsobeno stejnojmenným „pásem tuku“ kolem střední část, složený z tuku podkožní a viscerální, což omezuje rychlou expanzi žaludek.[1] Původně předáno v roce 1998 Major League Eating (tehdy známá jako Mezinárodní federace soutěžního stravování),[2] pás teorie tuků se stal široce přijímaným konkurenčními jedlíky.[3][4][5]

I když to není široce studováno, teorie zaznamenala určitý stupeň přijetí ve vědeckých publikacích, včetně Populární věda[6] a Canadian Medical Association Journal.[7]

Reference

  1. ^ Liao, Sharon (02.07.2011). „Anatomie soutěžního pojídače“. ESPN.com. Citováno 2020-04-07.
  2. ^ Krachie, Edward (2003-10-28). „Populární věda potvrzuje teorii BoF“. Major League Eating. Citováno 2020-04-07.
  3. ^ Nerz, Ryan (04.04.2006). Snězte tuto knihu: Rok záplav a slávy na okruhu konkurenčního stravování. Macmillana. ISBN  978-0-312-33968-5.
  4. ^ Horník, Karen (02.07.2018). „Nevyřčená pravda soutěžního stravování“. Mashed.com. Citováno 2020-08-01.
  5. ^ Kuntzman, Gersh (26.06.2000). „PRAVDU JEDNODUCHO PŘEHNUTÍ? TUKOVÁ ŠANCE!“. New York Post. Citováno 2020-08-01.
  6. ^ Green, Ariana (listopad 2003). „Když člověk o hmotnosti 145 kilogramů dokáže porazit dřívější obranné nářadí přezdívané„ lednička “'". Populární věda. Listopad 2003: 120–121.
  7. ^ Collier, Roger (05.03.2013). „Konkurenční spotřeba: deset minut. 20 000 kalorií. Dlouhodobý problém?“. CMAJ: Canadian Medical Association Journal. 185 (4): 291–292. doi:10,1503 / cmaj.109-4397. ISSN  0820-3946. PMC  3589306. PMID  23382254.